GAMEPLANET

Commandos. Hra, která v roce 1998 vytvořila nový žánr. Kombinování unikátních schopností jednotlivých členů speciálního komanda při boji proti tupým náckům, kdy cílem bylo obvykle tiše infiltrovat nepřátelský prostor a vyhodit v něm něco do vzduchu, byla jednoduše zábava. Koncept, který do té doby pamatuji (i když co já si můžu pamatovat - v té době jsem si k PC hrám přičichnul jen výjimečně), nalézám snad jen v Lost Vikings. Po jednom datadisku, dvou pokračováních a nárůstu konkurence v podobě hry Desperados přichází autoři - Pyro studios - s čtvrtým dílem a třetím rozměrem viděným z vlastních očí.

Jak byly postupně odkrývány informace o nových Commandos, nejeden fanoušek série se obával, že se jeho oblíbená hra změní v další FPS akci z válečného prostředí ve stylu Call of Duty nebo Medal of Honor. A vlastně jsem se bál taky - videa, která jsem viděl, nic jiného ani neslibovala. Proto jsem byl docela zvědavý, čeho se dočkám, když jsem instaloval demo.

Dočkal jsem se grafiky, která i na mém chátrajícím stroji docela svižně běhá a... akce. Nejdřív jsem byl zklamán, ale posléze jsem si uvědomil, že se vlastně docela bavím, takže co. Holt akce. Ale dobrá. A druhou část demoverze tvořila tréninková mise za špiona, která rozhodně nedávala tušit kdovíjakým stealth orgiím. Ale samotná hra je naštěstí někde trochu jinde.

Tentokráte dostanete pod vaše velení tři vojáky: Plk. John Brown je špion, velitel jednotky a mistr infiltrace. Jeho zbraněmi jsou převleky, struna a Luger s tlumičem. Dostane se všude, ale v otevřeném boji není příliš schopný. William Hawkins je další člen vaší speciální jednotky - sniper. Jeden z nejlepších. Snad nejlepší. Z ničeho si moc hlavu nedělá a pro mě se stal nejsympatičtějším členem týmu. Krom toho umí dobře plavat a je dobrý i ve vrhání nožů (které rád používám i při rychlé likvidaci skupinky nepřátel) a vůbec v tichém zabíjení. Ve hře pak často jistí prostor z dálky a odstraňuje konkrétní cíle svou ostřelovačskou puškou. No a posledním členem týmu je zelený baret Francis O'Brien, který se opravdu uplatní jen v přímé akci. Zvládá střílet ze dvou zbraní najednou, rozumí si s výbušninami všeho druhu a při odstraňování pancéřovaných vozidel je nepostradatelný. I on umí zabíjet tiše, ale ve hře nedostává moc prostoru, aby to opravdu uplatnil.

Všichni tři pak disponují dalekohledem a můžou používat granáty. Krom výbušných granátů narazíte i na plynové a kouřové. Plynové ve chvíli zabijí skupinku nepřátel a kouřové krom záchvatu kašle zajistí i to, že po vás náckové skrz kouř nestřílí. Pro odlákání nepřítele lze použít pohození mince, nebo krabičky cigaret. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak jsem za celou hru nanejvýš párkrát hodil mincí. Všichni pak u sebe můžou nosit až 4 lékárničky, kterými mohou léčit sebe, své kolegy, nebo zraněné spojenecké vojáky.

Samotná kampaň je tvořena čtrnáctkou misí, které se odehrávají ve Francii, Norsku a Rusku. Několik prvních misí (kde jsem ovšem už tu druhou několikrát opakoval - asi stárnu) seznamuje hráče s jednotlivými členy a herními mechanismy. Poslední mise na francouzském území se odehrává v nádherně vymodelovaném městečku Petaux, kde si konečně v plné míře užijete špiona a jeho převleků a spolu s ním poprvé i té klasické hratelnosti a atmosféry, které dělají z nových Commandos nadprůměrně kvalitní hru. Cílem norské kampaně je destrukce továrny na těžkou vodu. Ale to je úkol, kterého se vy jako hráč nedočkáte. Pročistíte cestu vojákům do jednoho města, kde následně bráníte most, jakožto únikovou cestu. No a v Rusku nejdřív v roli špiona osvobodíte své dva kamarády, abyste se následně věnovali ofenzivě v rozbombardovaném Stalingradě. Mise jsou ale většinou krátké a celá hra se dá i na nejvyšší obtížnost dohrát za slabých 10 hodin, jak mi tu se škodolibostí jemu vlastní dokazuje můj mladší bratr, který Strike Force dohrál již třikrát.

Ale teď už ke hře samotné. Vzhledem ke zcela novému chápání herní plochy se pochopitelně musely změnit i herní mechanismy. Nejenže vaše komando teď tvoří jen tři lidé, ale do mise také dostanete jen jednoho, případně dva a mezi nimi pak přepínáte klávesou. Rozhodně se s nimi proto téměř nedá naplánovat nějaká složitější kooperovaná akce. Většinou tedy všechno odedře jediná postava. Strike Force se většinou tváří jako nenáročná stealth akce, kde potichu cestou k cíli likvidujete překážející nácky. Ale protože se považuji za příznivce tohoto žánru - série Thief je pro mě asi tou nejlepší herní sérií vůbec a i Hitman, který má podle mého mínění k novým Commandos docela blízko, mě při nejmenším zaujal - poněkud mě mrzí systém bodování misí. Za každou můžete získat až pět hvězdiček (což při nejmenším na samotnou hru nemá příliš vliv). Hodnocení se pak odvíjí podle splněných vedlejších úkolu a počtu zabitých nácků. A to mě právě tíží na srdci a nemůžu si nedupnout. Bylo mi poctou získat v Hitmanovi na konci mise ohodnocení "Silent Assasin", protože jsem dokázal projít misi a odstranit jen samotný cíl. Nebo projet Thiefa na hard a tudíž nezabít vůbec nikoho. Tady vás hra odmění za zabité nácky. Čím vyšší šarže, tím víc bodů. Jistě, jsou to náckové, žijí vlastně jen proto, aby je hrdina zastřelil, ale od toho přece stealth akce nejsou. Nebo alespoň ne pro mě - jako špion v uniformě gestapáka přeci nevyvraždím celé město, abych dostal 5 hvězdiček, přijde mi to prostě nepřirozené.

Poměrně kontroverzní je pak umělá inteligence a to jak spojenců, tak nepřátel. V klasických Commandos byl tupý nácek běžný a přirozený jev - panáček s jasně odhadnutelným chováním - při jeho likvidaci šlo vlastně jen o to, aby si toho nikdo nevšiml. Ve slušivém 3D z vlastního pohledu by ale člověk čekal určitě propracovanější AI. Ta je ovšem naopak ještě tupější. Klidně můžete probodávat nebo škrtit nácka dva metry za jiným vojákem, který prostě jen zírá jinam. No budiž, tak to v Commandos fungovalo taky. Ale vy jim můžete právě tak dobře za zády sprintovat a oni se ani neotočí. Jednoduše pokud rovnou nevystřelíte, je nepřítel ošklivě nahluchlý. Kromě špatného sluchu pravděpodobně Němci od přírody i špatně vidí. Plížení tu totiž funguje tak, že pokud jste přikrčeni, stačí být 15 metrů od nepřítele, který na vás jinak upřímně zírá a on si vás prostě nevšimne. Člověk se zamyslí, jak vlastně Hitler s takovou armádou dokázal vůbec něco dobít. Navíc máte k dispozici radar, kterým můžete odhalit nepřítele o něco dřív, než on vás a který vám zobrazí všechny potřebné informace (jako třeba kam se nepřítel dívá). A abyste měli hru ještě jednodušší, nemusíte schovávat těla - ta prostě po půlminutě zmizí, takže si jich většinou nikdo nestačí všimnout.
Jednoduše náckové jsou tupí, jako... náckové. My můžeme jen být rádi, že hratelnosti tím nijak neztrácí, možná spíš naopak.

Poněkud jiná situace nastává v misích ryze akčních, kde vám často pomáhají spojenečtí vojáci a ke slovu se dostává zelený baret. Pokud nevběhnete před těžký kulomet, nebo větší skupinku nepřátel, můžete vesele kosit nácky jako v nějaké tupé FPS střílečce. Jejich inteligence v boji je lepší, než "v klidu" - kličkují a kryjí se za překážkami. Akorát mám pocit, že jim dělá nadměrný problém vás zasáhnout a někdy stojícímu náckovi zíráte několik chvil do obličeje, než se obtěžuje vystřelit. S jedinou výjimkou v takové misi vždy ovládáte i snipera a společně během boje řešíte jednoduché úkoly (zabij minometčíka támhle, postřílej loď nácků tady, vyhoď do vzduchu ten transportér vlevo). Bez nich by byly tyto akční mise jen k uzoufaní nudné, nutné zlo. Takhle jsem se osobně cítil lehce frustrován, protože tyto úkoly se musí plnit rychle a není moc času věnovat se přílivu nácků, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil. Tím spíš mě mrzelo, že skoro celá poslední třetina hry se nese právě v tomto duchu.

Podle "Making of" videa se autoři snažili navodit filmovou atmosféru, s čímž je spojeno hned několik věcí. Tak zaprvé je to příběh. Ten bych vám doporučil v Commandos opravdu nehledat, protože náznaky příběhu, které se tu objevují jsou nevýrazné, obvykle nemají větší vliv na budoucí dění a objevují se náhle, jakoby vytržené z kontextu. V tomto směru by nový díl Commandos mohl bodovat leda jako doplněk k válečnému filmu, podobně jako fungovala hra Star Wars: Republic Commando, ale těžko jako samostatný titul. Jak už tomu bývá zvykem, příběh je vyprávěn pomocí in-game animací. Když jsem po první misi sledoval, jak se baret pere s pilotem letadla za naprosté absence zvuků boje a jak v příštích sekundách jeho hlava prochází stropem, když nahlíží do kabiny, zděsil jsem se. Filmová atmosféra? Vždyť jsem dávno hrál Call of Duty - tady to vyzní jako vtip. Naštěstí takové kiksy se už dál neobjevují (nebo jsem je přestal vnímat). Jedinou výtku, kterou bych k animacím ještě měl, budu směřovat k pohybu všech protagonistů. Je naprosto nepřirozený a pravděpodobně pro něj byly použity animace z běžné akce. Takže jakkoliv je náplň animací obvykle vcelku atraktivní, jejich zpracování je technicky docela odfláknuté. Poslední složkou důležitou pro vytvoření té pořádné filmové atmosféry je bezesporu hudba. Tu zkomponoval pro mě neznámý Mateo Pascual a nahrál Bratislavský symfonický orchestr. Dynamicky se mění v závislosti na herní situaci, i když někdy ne úplně šťastně. Představuje solidní průměr, nicméně nikterak výjimečně nevyniká a jediná skladba, která mě trochu chytla za srdce, zazněla v samotném závěru. Atmosféru Strike Force bych ale pro to všechno nikdy nenazval špatnou, není kdovíjak hutná a rozhodně ne filmová, ale perfektně vtáhne do hry a o to jde především.

Ostatní zvukové efekty představují kvalitní průměr a dabing hlavních postav vcelku vyniká. Zamrzí jen, že všichni - tedy i Němci, Francouzi a Rusové - mluví anglicky s děsně předstíraným přízvukem.

Ještě jsem nezmínil grafickou stránku hry. Modely ani mapy neoplývají příliš detaily a technické zpracování je pozadu snad o několik let. Přesto má grafika CSF své nepopiratelné kouzlo díky s láskou vypiplanému designu lokací a nejednou se budete kochat pohledem na zasněžené hory či úzké uličky francouzského města. Mám také pocit, že barvy jsou dobově laděny a pokud vám to nevadí při hraní, můžete si nechat zapnutý i stylový grain filtr.

Commandos Strike Force běhá i na starších strojích svižně. Jediným efektem, který výrazněji ovlivňuje framerate, je kvalita vody, kterou jsem proto asi v polovině shodil na nízkou. Při nastavení vysoké kvality vody se vám však alespoň dle mého názoru naskytne pohled na zatím nejlépe animovanou tekoucí řeku.

U nás se hra prodává s českým manuálem a titulky. Obojí je velmi kvalitně zpracováno. Také je obsažen multiplayer až v16 hráčích na příslušně upravených mapách.

Jako celek jsou tedy noví Commandos kvalitním titulem, který možná zklame příznivce série, ale nepostrádá velkou dávku originality a hratelnosti. Je to jednoduše trochu jiná hra, ale dobrá. Škoda, že tak krátká.