Fable je po delší době hrou, které mě opravdu chytla. Nemá sice kdovíjak náročné questy a její příběh je vcelku lineární, ale nádherná grafika, propracovanost světa s báječnou zpětnou vazbou, a spousty malých herních detailů z ní dělají jedinečný zážitek.
Nejlepší RPG poslední doby se nese v konzolovém duchu a přináší dávku originální zábavy.
Klady
- propracoanost herního světa, pohádková grafika, hudba
|
Zápory
- je to krátké a úkoly nejsou příliš originální
|
Prožít jeden celý život hrdiny se vším, co k tomu patří, je prostě nádhera. Ve skutečnosti to nejsou třeba ani dva dny, ale člověk se slzou v oku zavzpomíná třeba na mládí v Oakvale... Lidé v ulicích volají vaše jméno, nadšeně vám tleskají, komentují vaše poslední hrdinské činy. Mám to rád. A v jižním Bowerstonu se vždy zastavím ve škole s nějakým poučným příběhem pro děti.
A život jde dál. Spellwarrior zvaný Hood zabíjí padouchy, zachraňuje vesničany a jejich majetek, poráží obludné obludy a jednoho dne stane v aréně, aby se stal jejím králem...
Šampion v nakopávání kuřat nicméně musí čelit svému osudu, a tak se na stará kolena dvakráte postaví mocnému zlu ztělesněnému Čepelovým Jackem...
Fable je prostě něco. Souboje v malebných lokacích mají dynamiku a jsou jako všechno kolem pastvou pro oko. Styly boje si sami můžete sami zvolit a dá se rozdělit do tří okruhů: boj zblízka, boj na dálku a magie. Zatímco boj z blízka probíhá (překvapivě) pomocí chladných zbraní několika druhů a je vcelku jednoduchý (a dobře se na něj kouká), střelbu lukem/kuší jsem využil spíš jako začínající výstřel — s pořádně nataženou tětivou a trochou míření není problém ustřelit nepříteli hlavu, ale s větší skupinkou rychlejších nepřátel (což je obvyklý stav na straně nepřítele) se přímému střetu nejspíš nevyhnete. Magie rozdělená do tří skupin, ač obsahuje pár solidních útočných kouzel, není dle mého názoru pro přímý útok příliš silná, nicméně jako support je naprosto neocenitelná nejen při soubojích s bossy.
Jakoby detailní, komiksově laděná grafika sama o sobě nebyla perfektním zážitkem, i zvukový doprovod v čele s úžasnou hudbou by Danny Elfman & Russell Shaw exceluje. Hlavní motiv úvodní skladby bych si mohl pouštět do zblbnutí.
Několik vad na kráse Fable ale přece jen má. Tak zaprvé — pokud plníte nějaký quest, nemůžete uložit hru — respektive po nahrání se objevíte před jeho počáteční lokací.
Také závěrečná část hry se přibližuje k samoúčelné rubačce — s tím se dá žít, ale je škoda, že příběh tu ustupuje do pozadí...
Samotné questy mají obvykle jen dvě jasně daná řešení (dobré a zlé) a třetí cesta jednoduše neexistuje.
No a závěrečnou připomínku bych měl k tomu, že hrdna je jedinou postavou ve hře, která opravdu stárne. Ono to přece jen vypadá divně, když si vaše bývalá spolubydlící užívá mládí, zatímco vy vypadáte, že už neudržíte moč.
No. A to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. Fable není kdovíjak komplexní rpg, ani ten příběh nemá kdovíjak originální. Jenže tady si ho prostě prožijete se vším všudy. Žijete život hrdiny — od malého kluka po vousatého děda. Fable je pohádka, příběh. A patří do sbírky každého opravdového hráče.