GAMEPLANET

Nemá smysl představovat Half-Life široké veřejnosti. Pokud čtete tyto řádky, jistě patříte k fandům této série, protože jinak by hraní Episode One pro vás nemělo jakýkoli smysl a uteklo by vám spousta souvislostí. Avšak trochu objasním pro méně zkušené. Série Half-Life způsobila ve své době slušný rozruch v řadách všech pařanů, kteří o akce z pohledu třetí osoby byť jen zavadili pohledem. Nestandardní pojetí akční řežby okořeněné porcí hádanek a skvělých nápadů bylo tehdy něco neslýchaného. Možná právě proto slízl první díl všechna možné ocenění a vyšplhal na první místa v žebříčcích. Po tak velkém úspěchu se dalo čekat, že vznikne pokračování, což se také stalo. Bylo vydáno několik datadisků. Některé byli horší, některé lepší, vše ale směřovalo k plnohodnotnému druhému dílu, ze kterého se najednou stala nejočekávanější hra současnosti. Po mnohých, ale opravdu MNOHÝCH odkladech se nakonec opečovávaný drahokam jednoho chladného listopadového dne roku 2004 dostal na pulty obchodů. Ve srovnání s mediální euforií, která se rozrůstala postupně s vyvíjením hry, se prodej smrskl na jeden okamžik. Během několika dnů bylo po prodeji a z Half-Life 2 se stala nejprodávanější hra dneška. Musím říct, že po právu, protože se jednalo o opravdový klenot akční zábavy. Od té doby se čekalo na každý vzdech od vývojářů z Valve. Až do dneška.

Episode One je přímým pokračováním Half-Life 2, a tak tedy nepřekvapí, že začíná tam, kde druhý díl skončil. Po výbuchu Citadely se cosi událo (nebudu vyzrazovat důležitou část příběhu), a proto pro vás hra začíná u úpatí Citadely. Poté, co se krátce poradíte s Alyx a jejím otcem, začíná neuvěřitelná honička s časem a útěk z City 17, které je na pokraji zhroucení. Hned na začátku musím konstatovat, že Episode One je skutečně krátká (jedná se však pouze o první episodu, takže se není čemu divit). Avšak ještě jsem nezažil tak dynamickou hru, kterou vývojáři nacpali výbornou zábavou až po okraj a neodpoutají vás tím od monitoru, dokud nevydechnete u závěrečných titulků. Lví podíl na tom má Alyx, jež vás doprovází po celou hru, ale to si zaslouží zvláštní odstavec.

Pokud jste si ve druhém dílu říkali, že Alyx vypadá fajn, ale přece jen jí něco chybí, teď budete opravdu nadšeni. Nevím, co Valve do jejího elektrického mozečku přidali, ale chová se prostě... lidsky. Po celou dobu jsem měl pocit, že mě doprovází živá bytost a prožívá se mnou strach, vtipkuje, nebo je unavená. Nikdy nestřílí nazdařbůh, nezasekává se o rohy, nezaclání vám, a tak je cestování samá radost.
Ještě doteď se mi vybavuje moment, kdy jsme vylezli z Citadely do podzemních garáží a našli tam mrtvolu vojáka Combine s headcrabem na hlavě. Alyx na něm chvíli visela očima a poté pronesla: „Co je k sakru tohle?“ A s úsměvem na rtech dodala: „Něco jako Zombine, ne?“ Takových momentů naleznete ve hře spousta a dokáží příjemně naladit jinak nervydrásající bojové momenty. Vůbec musím říct, že Valve zamakali na animacích, a tak všechny pohyby vypadají zase o fous přirozeněji.

Druhým pilířem zábavy se stává kromě Alyx také celková atmosféra a vyznění hry. Skoro celou čtvrtinu hry ladí hororový styl podobný Ravenholmu z dvojky, zbytek je pak esencí toho nejlepšího. Divoké přestřelky v budovách i na ulicích, luštění hádanek a spolupráce s ostatními členy odboje, kteří také nemají nejmenší potřebu zůstávat ve městě. Zmizely dle mnohých nudné pasáže cestování určitým vozidlem, naopak přibyly střety s vojáky na omezených prostranstvích, díky čemuž Episode One mnohem více připomíná první díl.

Pokud si přemýšlíte, jaké novinky nám první episoda přichystala, tak vás musím zklamat. Novinek je sakra málo a pokud bych měl být přesnější, nepřibylo skoro nic. Váš arsenál nedoplní žádný nový kousek (některé dokonce chybí), ale to ani moc nebolí. Hůře to vidím s nepřáteli. Kromě již zmiňovaného vojáka Combine s headcrabem na hlavě nepotkáte žádný nový druh, což je myslím škoda. Nemám to však Valve za zlé, novinky a vylepšení se skrývají v samotné hře, v její hratelnosti a ryzí zábavě.

Srdce dvojky pohání Source engine, na dnešní dobu jeden z nejlepších a nejkvalitnějších enginů vůbec. Episode One na tom není jinak, a dokonce přidává několik svěžích vylepšení. Tím prvním a asi nejviditelnějším je přidání HDR. Již bez toho kvalitní textury a prostředí se tak stává mnohem živější a lákavější díky neuvěřitelně zpracovanému slunečnímu svitu a odleskům. Kdo hrál Lost Coast, pochopí. Druhý plus se ukázal jako vždy v bezvadné optimalizaci hry. Ve srovnání s novým SiNem, taktéž běžící na Source enginu, je Episode One mnohem svižnější i na pomalejších strojích, a nadto se zapnutým HDR. Ostatně Valve jsou známí svou důkladností, takže se ničemu nedivím.
Další malé změny si jistě rádi objevíte sami, takže pouze připomenu zlepšené animace a pár dalších milých efektů, které pohladí srdce nejednomu hráči.

Co se týče zvukové kulisy, přečtěte si recenzi na Half-Life 2, protože zde se nic nezměnilo. :) Pouze bych dodal, že dabing postav a jejich herecké výkony jsou natolik impresivní, že se bojím pomyslet, jak to dozní ve třetí episodě. Rozeznáme ještě svět skutečný od toho reálného? Doufejme.

Vyplatí se tedy si Episode One pořídit? Pokud bych měl být upřímný, hrou lze projít bez větších potíží za necelé čtyři hodiny, což je vzhledem k ceně kolem 500 Kč (v krabicové verzi 600 Kč) přece jen malá porce. Na druhou stranu se jedná o pouze první episodu z plánovaných tří a celou dobu hraní se budete náramně bavit. V zásadě lze říci, že Episode One představuje téměř dokonalou hru. Nebýt krátké hrací doby, hodnocení by se vzneslo do nebeských výšin. Již teď je jasné, že čekání na druhou epizodu bude očistec.