Boj proti démonům není žádná sranda a když vám ho ještě znepříjemňuje malý počet snímků za sekundu, není moc o co stát. Pokud vám však v kastli dřímá nový akcelerátor a máte po ruce gamepad podobný tomu z PlayStationu, můžete se směle pustit do boje se zlem, nudit se určitě nebudete.
Po stránce herního designu se řadí mezi výborné hry, jenže technické zpracování hru pohřbívá.
Klady
- Tři postavy
- RPG prvky
- Secrety
- Zábavnost
- Variabilita: 30 nepřátel, 13 bossů
|
Zápory
- Nutný DirectX 9(c), naročné na grafickou kartu
- Celkově pomalá hra
- Konverze z PS2 (všichni víme, co to obnáší)
|
Je velká škoda, že nemalý potenciál této hry je pohřben technickým zpracováním. Portování z PS2 se prostě nějak nepovedlo. Toho si všimnete hned při prvním spuštění, kdy se hra ani nepřepne do fullscreenu - čehož nedocílíte ani žádnou položkou v menu (musíte se uchýlit k alt + enteru). Minimální konfigurace vyžaduje hardwarovou podporu DirectX 9 (což znamená GeForce FX5600 a vyšší), a to jen kvůli světelným efektům, které nijak nevybočují z normálu a do nízkopolygonového prostředí ani moc nezapadají. Každý, kdo někdy viděl hru z PS2 na PC, si asi dokáže situaci představit. Kdo neviděl, ať se podívá na obrázky u recenze.
Tak, hromádku bahna jsem již navršil a teď se pojďme podívat na to co se skrývá pod ní:
Hodnota této hry totiž není v technickém zpracování, ale v herním designu. S japonskými designéry se nikdo z euroamerického okruhu nemůže měřit. Ale postupně - příběh navazuje na předcházející díly, ve kterých Samanosuke Akechi bojoval proti zlu (nehrál sem, přesně neznám, ale jde o celkem zamotaný příběh, ve kterém se vyskytuje krásná princezna, démoni, jejich posluhovači, předčasná úmrtí, vzkříšení, temné rituály...). Stejně tak je i zamotaný příběh tohoto dílu, na začátku je Samnosuke vinou nestability Démonického Ohybače Času(tm) přenesen do budoucnosti (rozuměj naší přítomnosti) a za něj do roku 1582 putuje Jacques Blanc, člen francouzských speciálních jednotek – tváří i hlasem Jean Reno.
Střídání dvou postav s odlišnými herními styly můžete znát i z nejnovějšího Prince of Persia. Stejně jako tam i zde jedna z postav bojuje s meči a druhá s biči (zde magicky upraveny meč, kopí a řemdich), plus zde si navíc zahrajete za milenku Jacqua, a na démony si tak i zastřílíte z moderních zbraní. S PoP je zde více podobností – vysávání duší (v PoP písku času) z mrtvých nepřátel. Duše se liší barvou, a tedy i funkcí: za modré kouzlíte – každá ze tří zbraní + několik bonusových (u obou postav) vládne jiným elementem a zároveň i jinými kouzly; za červené vylepšujete zbraně/brnění/gauntlet (magická rukavice, kterou nasáváte duše), popřípadě vám může vypadnout velká růžová duše, nasbírání 5ti takových vás pojistí před smrtí, protože když umřete, tak se oživíte jako magický Onimusha válečník. Což hodně pomůže v boji s bossi, ale i přes toto ulehčení si s nimi užijete dost legrace. Druh a počet duší záleží na způsobu zabití nepřítele, čímž se dostávám k nejběžnější činnosti – k boji.
Základem boje jsou
HISSATSU - protiútoky – v momentě, kdy by vás měla zasáhnout smrtící rána, uskočíte/bloknete ji a nepřítele jednou ranou rozseknete vejpůl. Nepřátele samozřejmě můžete rozsekat obyčejným bezduchým rubáním, ale tohle je mnohem efektivnější a účinné současně. Věřte, že byl báječný pocit, když jsem se blížil k savepointu s drtkem života a z mimo obrazovky se na mě vrhl démon a já už jen v zoufalosti s křikem v duši zmáčkl attack těsně než rána dopadla - a hle, rychlý švih démona zprovodil ze světa. Musím ještě dodat, že do té doby jsem neměl o této možnosti ani zdání, protože hra vám jednotlivé tríčky odkrývá postupně pomocí svitků, jež nacházíte následně v truhlách. Důležité je načasování, které si musíte proti každému z 30ti nepřátel vyzkoušet a natrénovat. Natrénovat můžete ve speciální tréninkové aréně, přístupné ze všech savepointů, kde za každý dokončený trénink dostanete odměnu (doplnění zdraví / many …).
Tríčky vás hra učí postupně, i když použitelné jsou hned od začátku hry, což oceníte zejména při opětovném procházení hrou. K tomu vás budou motivovat secrety - pokud zabijete určitý počet nepřátel, najdete všechny truhly či splníte nějakou podobnou podmínku, tak se vám odemkne „secret“, což vám umožní projít hru v jiném kostýmu, s novými zbraněmi či na obtížnost, v které nepřátele zraňují jen hissatsu. K boji je ještě nutno dodat, že poněkud postrádá dynamiku, která se mi líbila u PoP. Vaši hrdinové neumějí vůbec skákat, a tak se pouze „zalockujete“ na nepřítele, rubete a blokujete. Díky hissatsu a časté změně nepřátel, a tím tedy i časování úderů, se však boj nestává nudným a hezky se na něj i dívá.
Hra se však neomezuje pouze na boj, stále něco děláte, což zvedá hratelnost o hodně víš. Jedná se většinou hádanky, puzzly – zapálit ohnivým mečem pochodně / přepočítat židle, stoly, monitory, protože tvoří číselný kód ke dveřím atd.. V některých lokacích se objevíte s oběma hrdiny naráz (nebo spíš 500 let po sobě) a s pomocí časového portálu a Ako (drobné víly z klanu Tengu, která vás stále doprovází a občas podá nějaký ten předmět) se můžete (musíte) mezi hrdiny přepínat. Na některá místa se totiž dostanete pouze v přítomnosti a většinu mechanismů zapnete pouze v minulosti. Čímž vznikají zajímavé problémy – v minulosti nerozbitné krabice časem zestárnou a vydají schovanou páku, kterou musíte poslat zpět v čase, abyste zvedli mříž, která v té poloze vydrží 500 let a vy s ní můžete v současnosti projít.
Celkově je hra velice zábavná a po celou dobu (první dohrání vám zabere okolo 13ti hodin) vám nabízí něco nového a zajímavého. Herní dobu natahuje možnost vícenásobného dohrání se spoustou secretů. Nakonec byste měli hru zvládnout dohrát pod 5 hodin – dostanete sice „pouze“ titul speed, ale co může být lepší odměnou pro hráčovo libido? Pokud máte gamepad, tak si k hodnocení přidejte bod, a pokud máte opravdu našláplou grafickou kartu(tm), tak můžete přihodit další - hra vás bude bavit mnohem víc. A vy ostatní se s ní můžete poprat i bez toho, ale za moc to stát nebude.
Tento produkt poskytla k testování společnost Playman s.r.o.