GAMEPLANET

Využití volně průchodných portálů je ve hrách dost ojedinělé, z poslední doby si připomeneme například šílenou střílečku Prey. Portal je ale zcela jiné kafe, jde hodně o logiku a rychlé reflexy jsou až na druhém místě. Také je zajímavé, že příběh je zasazen do světa Half-Life; při svém putování naleznete pár zmínek o komplexu Black Mesa (dějiště prvního HL). Navíc se hlavní hrdinka dost podobá Gordonu Freemanovi: za celou dobu nepromluví, má speciální vybavení a pušku podobnou Gravity Gun, nic o ní nevíme... Podívejme se ale na samotné hraní.

Na začátku se probouzíte v průhledné cele a přivítá vás „ženský“ počítačový hlas, který vám vysvětlí, že si projdete sérii místností, které prověří vaše schopnosti. Když vše splníte na jedničku, čeká na vás večírek a dort. Jupí! Hned u prvního portálu si všimnete, jak vám to sluší, a jaká hezká udělátka máte na nohou. Ty vám umožňují spadnout z jakékoliv výšky bez zranění. Věřte, že bez toho byste se daleko nedostali.

První místnosti jsou pouze na seznámení s herními principy, takže jejich řešení nezabere příliš dlouho. Jediným úkolem je dostat se z bodu A do bodu B, tedy od vchodu k východu, kde čeká výtah, který vás odveze do další místnosti. Časem se dostanete k oné portálové pušce (ano, na začátku portály ani neovládáte) a pak to začíná být zajímavější. Vaše puška umí najednou udržet dva portály, oranžový a modrý. Ty se otvírají normálně levým a pravým tlačítkem myši, takže s ovládáním rozhodně problém není. Zato s překonáváním některých překážek ano.

V místnostech se například objevují energetické koule, které musíte pomocí portálu nasměrovat do držáků, což spustí nějakou akci (spustí výtah, rozjede plošinku...). A jak tu kouli, která se odráží od stěn, jak chce, správně umístíte? Inu, máte portály! Jedním vletí dovnitř a druhý hodíte naproti držáku... Samozřejmě takhle jednoduché je to jen ze začátku, postupně se přidává víc a víc překážek. Také samotné umisťování portálů je omezené, některé povrchy prostě teleporty nepodporují.

Při procházení stereotypně vypadajících místností se s portály víc a víc seznamujete. Například je zde otázka hybnosti tělesa při průchodu. Vaše počítačová průvodkyně to vysvětluje jednoduše: „Rychlá věc jde dovnitř, rychlá věc vyleze ven.“ Tohoto faktu často využijete, například při přeskakování propastí. Když vlezete do portálu ve stěně a vylezete z portálu o dva metry výš, tak jenom spadnete. Ale co když do prvního portálu skočíte ze tří metrů...?

Jak jsem již naznačil, jedinou společnost vám na vaší cestě dělá elektronický hlas, který nemá k vtipné hlášce daleko. I když, jedná se hodně o černý humor. Nemohl jsem se ubránit úsměvu, když hlásil, že můžete darovat jeden nebo více orgánů jejich vědecké společnosti, nebo že kontakt s plasmovými koulemi může způsobit doživotní následky, jako například okamžité vypaření. Podobně roztomilí jsou strážní roboti, na které narazíte v některých místnostech. Roztomilým hláskem se ptají, jestli jste tam, a pak začnou střílet. Když je převrátíte a tím vyřadíte, z posledních sil řeknou: „Neobviňuji tě,“ nebo „Proč?“ Skoro je vám jich je líto.

Čas od času naleznete v jinak dokonalých zdech testovacího centra díru, za níž se nalézají různé další indicie o této laboratoři. Nutno říci, že to docela podporuje atmosféru, která je až překvapivě napjatá, zvlášť tedy ke konci hry. Tam už jsou levely dost těžké, poměrně často jsem musel kvůli pádu do toxické vody nebo jiným „nepříjemnostem“ loadovat, a i řešení puzzlů se tolik nenabízí, jak tomu bylo na začátku.

Po dokončení hlavní linie, což zabere kratičké 3-4 hodiny, se odemkne dost věcí. Zaprvé si můžete projít hru znovu, ale tentokráte s komentáři autorů. Ti popisují, jaké problémy museli řešit, jaká řešení nefungovala a museli je předělávat a podobně. Tyto komentáře lidé z Valve už pravidelně umisťují do svých her – pokud si dobře pamatuji – od HL2: Lost Coast. Je zajímavé kouknout se na hry i z úhlu vývojářů. Kromě toho je jako bonus přítomno šest kol ze hry, ale se zvednutou obtížností, a pak šest původních místností, které musíte procházet různými způsoby. Co nejrychleji, na co nejmenší počet kroků a na co nejmenší počet otevřených portálů. Tento mód výzvy je velmi těžký, musíte si dopředu všechno promyslet a naplánovat. V každém levelu jsou dány normy na obdržení medailí, přičemž dostat zlatou vyžaduje hodně úsilí. Tato bonusová kola minimálně zdvojnásobují herní dobu, navíc se časem zřejmě dočkáme nových, fanoušky vytvořených. Takže je tu další potenciál na prodloužení hraní.

Portal je založený na stále zlepšovaném Source enginu, takže pěkná grafika je doplněna o realistický fyzikální model a vše je dobře optimalizováno. Okamžiky, kde povážlivěji klesá framerate se ale také najdou – hlavně když koukáte skrz portál. Nejhorší framerate je, když dochází k efektu dvou zrcadel, tj. koukáte na sebe skrz portál, jak koukáte na sebe skrz portál, jak koukáte... Vypadá to skvěle, ale žere to výkon. :-) Ozvučení vše skvěle doplňuje, jak akční muzika při nebezpečných situacích, tak skvělý dabing hlavního počítače.

Již dlouho jsem nehrál tak zajímavou hru jako Portal. Ze zdánlivě jednoduchého principu se vyklubala velmi chytlavá hratelnost (tak to ostatně většinou bývá), hlavní linii jsem dokončil na jeden zátah a na konci jsem byl dost překvapen. Pobaven, trošku smutný, prostě smíšené pocity. Nechci vyzrazovat proč, protože to bych vás připravil o kus zážitku.

Vývojáři z Valve jsou si jistě vědomi úspěchu Portalu, a proto jsem zvědavý, jestli bude pokračování, třeba už přímo zapojené do hlavní příběhové linie Half-Life. Ať už bude nebo ne, již nyní se objevila modifikace, kdy je do původního HL2 přidán Portal Gun. To přidává netušené možnosti, ale hlavně to ukazuje, že není tak obtížné portály implementovat do „vlajkové lodi“ Valve. Takže se rozhodně můžeme těšit na budoucnost tohoto projektu.