GAMEPLANET

Hra Prey byla nemocné dítě již od roku 1996, kdy byla studiem 3D Realms představena širšímu publiku. Tehdy se mělo jednat o skutečnou revoluci, protože hra v sobě kombinovala značnou část inovativních prvků, které tehdy měly ohromit svět. Nestalo se tak a vývoj byl po určité době zrušen, a to z dosud neznámých důvodů. Nyní se dítko probudilo ze zimního spánku a pod velením Human Head Studio vyráží do světa, aby dokázalo, že neztratilo nic ze svého lesku.

Poté, co hru spustíte a dostanete se do hlavního menu, se vašim očím naskytne velice impresivní podívaná. Nádherně zpracované menu, filmová hudba, skvělé efekty. Je zde cítit, že si autoři dali hodně záležet na prvním dojmu, který je často klíčový. Co se týče mého dojmu, byl jsem příjemně překvapen již ve zmiňovaném menu a zážitek narůstal s každou minutou hraní, ale o tom až později. Po nezbytném nastavení grafiky, se kterou si každý jistě vyhraje, již můžeme vstoupit do samotné hry.

Příběh mi přijde vskutku originální, řekněme. Hlavní hrdina Tommy (vy) je potomek indiánského kmene Cherokee a žije nudný a velice jednotvárný život v rezervaci. Často vysedává v baru své přítelkyně Jane a nadává na počasí, způsob života a tak vůbec a konverzuje se svým dědečkem Enisiem o osudu. Toho osudného dne je to však všem ukradené. Kde se vzal, tu se vzal vesmírný koráb a vysál bez jakýchkoli otázek obecenstvo baru a všechno, co mu přišlo do cesty.
Začátek je jakási parodie na stařičký Half-Life, ale co do atmosféry je to geniální provedení úvodu. Po nezbytné nedobrovolné projížďce vesmírnou lodí na oběžné dráze vás hra hází do neustávajícího víru dobrodružství, které má do konce hodně daleko. Vaše přítelkyně je unesena kamsi do útrob lodi a na vás je ji zachránit, vyváznout bez škrábance a vůbec zjistit, kdo za tím vším je a nakopat mu zadek. Cítíte se na to?

Pokud však čekáte taktické postupy, musím vás hned na začátku zklamat. Prey je čistokrevná střílečka a ať se snaží sebevíc upoutat novinkami a neotřelými nápady, více z toho prostě nevymáčknete. Na druhou stranu musím uznat, že právě jako adrenalinová střílečka se Prey prosadí a bezesporu zaujme nejvyšší místa v žebříčcích. Ale zpět ke hře. Čeká nás strastiplná cesta plná kopání emzáků do zadnice okořeněná tunou novinek, které se třesou nedočkavostí, až se vám představí. Prey jako jedna z mála her pracuje s velmi kvalitním fyzikálním enginem a spoustu hrátek staví právě na gravitaci a jejího uplatnění. Tak pro příklad vejdete do velké místnosti, kde jsou všechny dveře zavřené. Bezvýchodná situace, řeknete si. Ale ouha, na zdi je svítící cesta, která sama vybízí, abyste se po ní prošli. A taky že to uděláte a v mžiku můžete chodit po stropě, stěnách a všemi možnými i nemožnými směry, dokud se vám neudělá špatně. Obvykle se ještě v ten nejnepotřebnější moment odněkud vyřítí skupina hlídačů a máte o zábavu postaráno.

Další milou novinkou je fakt, že celá vesmírná loď zvaná Sphere je pospojovaná z mnoha různých světů, kde se gravitaci můžete jen vysmát a dělat různé ztřeštěné věci. Tyto světy jsou pospojovány portály, které se většinou objevují či je aktivujete a slouží v podstatě jako dveře do jiné dimenze. Nemusím tak zdůrazňovat, že tyto dveře vás často zavedou na taková místa, která se vám nezdála ani v nejhorších nočních můrách. Stejný systém portálů používají k cestování i vaši nepřátelé, takže pokud narazíte na prázdnou chodbu, můžete se těšit na slušnou dávku adrenalinu do vašeho již beztak přestřelkami zmítaného mozku. Občas je potřeba po určitou dobu řídit vznášedlo, jindy zase zapojit mozek. Co jsem však na Prey obdivoval až do konce, tak je to různorodost prostředí. Téměř se vám nestane, že byste se nudili a především nikdy nedojde na stereotyp, což u takového typu her je skoro zázrak. Paradoxně právě konec je jedním z nejslabších míst ve hře.

Vývojářům však nedošly nápady ani tady, a tak tu máte zajímavé řešení vaší smrti. Pokud zemřete, vaše duše se objeví v zemi duchů a pokud stihnete za určitou dobu vystřílet daný počet létajících ještěrek (nebo co to je?), tak se vrátíte zpět za záda nepřátel oslavujících vaše odstranění. Komu se to ale nelíbí, může zvolit klasický systém save/load. Jako duch máte také možnost opustit své tělo i v herním světě a pomocí toho projít laserovým polem, sebrat náboje, vypnout ochrany a dělat další nepříjemné věci, nad kterými mohou alieni jen nadávat.

Pokud si říkáte, kdo se mi to postaví před hlaveň, můžete se začít těšit. Fantazii se meze nekladou a zřejmě to sloužilo jako motto tvůrců, protože to co vymysleli v Prey, to je hotový park chaosu. Nepřátel je celkem dost druhů, jsou jak malé, které vás spíše pobaví, tak i obrovské, se kterými budete mít co dělat. U nepřátel jsem také narazil na první výraznější problém, a to AI. Všechny druhy alienů, snad kromě Hunterů (hlídačů), kteří vykazovali alespoň základní známku spolupráce a krytí, se nesetkáte s nikým, kdo by vám tupě nenabíhal do smršti kulek. V zápalu boje to ani není tak znát, ale především v pozdějších fázích hry se to projeví a vyroní to v nepříjemnou pihu na kráse jinak čistokrevného potomka.

Dalším nesporným přínosem je arsenál zbraní. Autoři tentokrát upustili klasiky typu samopal, brokovnice, raketomet, a tak se vám do pracek dostanou zbraně hromadného ničení především emzáckého charakteru, kromě hasáku, který má Tommy již ze Země. Tu někoho sejmete kyselinovou smrští, tu zase někdo vyletí do vzduchu po zásahu vybuchujícím krabem. Celkem si osaháte 6 kousků a každý kus je opravdový unikát, ať už vzhledem, či způsobem sloužení, takže si jeho používání užijte :).

Pomalu se dostáváme k tomu, co dá tuto krásu do pohybu. Prey totiž není žádný troškař a do vínku si vzal rovnou Doom 3 engine, který teprve teď ukazuje všechny svoje přednosti. Je skutečně na co se koukat. Textury jsou oku lahodící, všude je rozvlněný vzduch, syčící trubky s horkou páru, titanová skla. Vývojáři si s grafikou vyhráli a těžce lze popsat slovy to, co se odehrává na monitoru. Dalším kladem je důkladná optimalizace, takže na hraní nemusíte nutně vlastnit stroj budoucnosti a užijí si ho i ti, co na upgrade teprve šetří.

Kapitolou samu pro sebe je ozvučení a hudba. Již jsem naznačil, že máte co poslouchat, zde jen přidám, že skladatelem je zde Jeremy Soule, kterému vděčíme za takové hudební pecky, jako v sérii The Elder Scrolls či Baldur’s Gate, a i zde ukazuje své nesporné kvality. Hudba je proměnlivá, celkem dlouhá a ani jednou se mi nestalo, že by se opakovala ta samá smyčka. Hra samotná se může pochlubit výborným dabingem, především proto, že Tommy celou dobu tu svou hubu prostě nezavře a vy se můžete u toho všeho i pobavit, což se u stříleček nestává dost často. Po několika nocích hraní budete slyšet střelbu i ve spánku, ale za tu námahu to stojí, nemyslíte?

Poslední, o čem se zmíním, je multiplayer, tedy vlastně multiPrey. Prey má slušnou šanci vnést do online řežeb novou krev, protože přináší hodně osvěžujících nápadů, jako jsou portály a antigravitační cesty a také slušný arsenál zbraní. Osobně jsem měl tu možnost multiplayer vyzkoušet a mohu s klidem v srdci potvrdit, že to přináší totální chaos a zároveň zábavu na dlouhou dobu. Jestli se Prey v multiplayerové branži chytne, ukáže až čas, ale už teď je jasné, že vlastní velký potenciál.

Tento produkt poskytla k testování společnost CENEGA CZECH, s.r.o.