GAMEPLANET

Série Quake si stejně jako Doom udělala pěkných pár zářezů do historie. Takový Doom III v naprosté většině hráčů vyvolá slova „hype“ a „zklamání“. Ono se těžko uspěje v žánru se starými principy, když do něj někdo přináší novou oves a stále ji omílá. Ano, řeč padá o Half-Lifu. Doom 3 je totiž oproti Half-Life 2 docela slabota, a proto se spustila později masitá kritika, že jde z tohoto žánru vymáčknout více. Kdyby ovšem D3 kopíroval Halfa, jistě by se vlna nevole spustila také. Tudíž se jaksi lidé z id Software dostali do bezvýchodné situace. Já osobně jsem od pana Carmacka rozhodně revoluci a originalitu nečekal, tedy jsem příliš zklamán nebyl. Dostal jsem, co jsem očekával – tuctovou střílečku v pokročilé grafice a občasné leknutí. Je pravdou, že kdyby se neskrývala pod nálepkou Doomu, po dvou letech bych si na ní nevzpomněl. Podobně to vidím u čtvrtého Quakea.

Téma Stroggů a bojů s nimi se zatím prolnulo pořádně jen v jednom díle Quake, a to druhém. Zničili jste v něm Strogga Stroggů, Makrona. Tím ovšem nenastal mezigalaktický mír, a tak se ve 4ce jako řadový mariňák Matthew Kane vydáváte opět na planetu Stroggos provádět olověný klystýr. Snad nikoho nepohorším tím, když prozradím, že těšně před polovinou samotné hry vás samotného čeká proměna ve Strogga. Už jsem se těšil na pořádnou změnu, kdy budu hopsat po chodbách, vydávat skřeky a střílet po mariňácích. Těsně před aktivací mozkového čipu vás ovšem zachrání a Strogg jste pouze tělem, duší normálně člověk. Z toho na vás připadá úděl zničit jádro komunikačního systému, tzv. Nexus. To samozřejmě musíte udělat sami, na což jste si po první polovině hry, plné „duchapřítomných“ rozkazů od týmových kolegů stylem „běž touhle chodbou, kde čeká horda Stroggů, tam a pak zase zpátky“, stejně zvykli.

Upřímně, vůbec by mi nevadila prostoduchá střílečka, jenomže Quake IV se vše snaží podávat strašně útržkovitě a zmateně. Leveldesign pokročil od Dooma 3 ze zaplivaných temných prostor do venkovních oblastí. Několikrát si i venku zajezdíte v dopravním prostředku. Ač je jízda dynamičtější než v takovém Chrome, přesto se jedná o protahované arkádové blouznění v dosti omezené ploše. Nad to musím vytyčit mlčenlivost hlavního hrdiny. V dnešní době holt letí němí drsňáci, se kterýma se každý ztotožní. V takovém konkurenčním Half-Lifu to sice místy působí debilně, ale zde mi to přišlo mimořádně stupidní. I v situacích, kdy by nejintrovertnější introvert alespoň řekl: „Pane, ano, pane!“, se Kane ani neušklíbne. Takový holt Q4 je – stupidní & stereotypní.

Ve zbraních si potěžkáte všechny staré známé, od pistole, samopalu/sniperky a brokovnice, přes hyperblaster, nailgun, raketomet a granátomet, až k railgunu, lighting gunu a vrhače černé hmoty, neboli náhrady BFG. Zde bych výhrady nestavěl. Připomínku bych měl naopak k nepřátelům a jejich umělé inteligenci. Jednak na vás nebafají ze zadu jako v Doomu 3, nestřílí polomrtví ze země jako v Quake 2, jednak vám nabíhají do střel a dají se oddělat z dálky, aniž by na to zareagovali jejich kolegové. Na druhou strany jsem z nich dost cítil tu inspiraci na zpracování z druhého Quakea, což se mi u některých „znovuzrození“ v Doomu 3 nestávalo. Kapitolu spolubojovníků bych vynechal, neboť reagují podle scriptu a neměl jsem u nich možnost zaznamenat jakékoliv projevy inteligence či vlastního jednání.

Za velké zklamání bych označil multiplayer. Ten prachsprostě vykrádá Quake 3: Arena. Nicméně obsahuje malý počet map. Ten malý počet map je navíc tvořen většinou remaky starých kousků. Nadto neobsahuje příliš mnoho modelů postav, pouze ty ze singleplayerové části, jež za moc nestojí. Při soubojích přichází stejně jako u celé hry zmatenost, protože vše je zpracováno v té doomovské šedi a ztrácí to na barvitosti právě Q3:A. Shrnout by se to dalo asi takhle: máte-li rádi Q3:A, zůstaňte u něj; chcete-li novou multiplayerovou hru z Quake prostředí, počkejte si na Enemy Territory: Quake Wars.

Podobně jako fakt, že máte na samopalu připevněnou baterku, dospělo v pár ohledech i grafické zpracování. Nekonají se žádné veledivy, ale spoustu věcí tu vypadá lépe než v D3 a podíváte se i do zdánlivých exteriérů. Kupříkladu výbuchy mě docela oslovily. Naopak jsem narazil na některé dost odfláknuté věci. Třeba v jedné části jedete delší dobu proskleným výtahem. Předpokládal bych, že pohled z něj by vás měl něčím zaujmout. Tady se ovšem zjeví nepohyblivý obrázek okolí Stroggosu, který jste navíc za hru spatřili několikrát, a nic víc.

S českou lokalizací jsem se u Q4 setkal snad všude, včetně dabingu postav. Jelikož Q4 představuje béčkové nebo céčkové sci-fi, dodal bych k tomu jen, že kdyby Q4 byl vysílán jako film v pozdních večerních hodinách na Nově, jistě by se neztratil. Nemá to být poklona, ani výtka k hercům a jejich nezáživného odříkávání hlášek, ale prostě fakt, že co vypadá blbě na papíře, na tom v reálu dozní úplně stejně, ne-li hůře. K dabingu mě napadají pouze dvě nesrovnalosti. Nevím teda, jak v anglické verzi, ale v té české vám jeden technik říká něco „k příběhu“ jedním hlasem a když ho poté zažádáte o doplnění štítu (což je mimochodem běžný úkon techniků, totožně s doplněním zdraví u zdravotníků), řekne vám hlášku úplně jiný dabér. A asi jenom dvakrát nebo třikrát za hru se mi stalo, že postava hýbala ústy při mluvení. Každopádně jsem se u dabingu docela nasmál.

V závěru bych zmínil, že jsem opravdu Q4 bral jako tuctovou střílečku a nic jiného jsem od toho neočekával. Čekal jsem však, že ta tuctovost bude mít hlavu a patu, naservírují mi ji vývojáři přehledně a srozumitelně, čehož se dá při tak jednoduchém námětu snadno dosáhnout. Připočtu-li k tomu zpackaný multiplayer, vychází mi dobře vypadající průměrná střílečka. Při dnešních cenách (viděl jsem, tuším, anglickou verzi za necelé tři stovky) je to ale určitě povinnost každého Quakaře, případně milovníka jednoduchých stříleček.

Tento produkt poskytla k testování společnost CENEGA CZECH, s.r.o.