GAMEPLANET

Určitě to znáte. Jsou hry, o jejichž vývoji slyšíte minimálně jednou do týdne. Ať už jsou to exkluzivní screenshoty, nebo rozhovory s tvůrci, kteří se bijí do prsou a hodiny by dokázali mluvit o své geniální AI a převratné grafice. Druhá skupina jsou hry, o kterých možná matně tušíte, že se vyvíjí, či o nich nemáte nejmenší zdání. Objeví se z čista jasna, rozdrtí vás soukolím hratelnosti, příběhu a zpracování, aby vás se závěrečnými titulky zanechali s otevřenými ústy a pocitem, že ještě nemáte dost. Přesně takový je Rogue Trooper.

Pro ty, co nevědí, připomenu, že hra vychází z komiksové předlohy od nakladatelství 2000AD. Společnost Rebellion není v tomto oboru žádným nováčkem a po Judge Dreddovi nám přináší dalšího hrdinu, tentokráte z pera Davea Gibbonse. Hra nás přenese na bojiště vzdálené budoucnosti, kde zuří konflikt „Severu“ proti „Jihu“. Při jednom z výsadků je vaše jednotka vlákána do pasti a zmasakrována. Jak to tak bývá, jsi jediný šťastný, kdo celou tu hrůzu přežil. A co jiného dělat osamocen uprostřed válečné vřavy, než se pomstít těm, co to mají na svědomí. Slovo originalita vás asi ve spojení s tímto příběhem nenapadne. To ovšem neznamená, že by hra nenabízela dostatek zajímavých situací. O vypravování se starají moc pěkné filmečky, a to jak mezi misemi, tak i během nich.

Rogue Trooper je synonymem pro akční střílečku. Nic jiného od něj nečekejte. Akce ze hry doslova stříká a střelba vyplňuje devadesát procent obsahu. S tou samotou to není tak úplně pravda. „Srdcem“ každého modrého vojáka je biočip umístěný kdesi v zátylku. Tyto čipy se Roguovi podařilo zachránit ze tří svých spolubojovníků a prodloužit jim život ve svém vybavení. Jejich novým domovem se stala vaše přilba, batoh a zbraň. Vtipné hlášky ovšem nejsou jejich jedinou náplní práce. Helma se stará o radar a umí hackovat počítačové systémy, zbraň zpřesňuje střelbu a batoh vyrábí munici a všemožné upgrady. Ale ani biočip připevněný na batohu neumí vyrábět jen tak z vody. Musíte proto sbírat elektronické součástky. Ty jsou buď rozházené po úrovních na jakýchsi hromádkách, nebo v každém zabitém nepříteli. Musím se přiznat, že tahle činnost mi v pokročilejších částech hry přišla otravná, jelikož sběr neprobíhá automaticky, ale musíte stisknout klávesu a vybírat každého zabitého. Uf! Odměnou za tuto otročinu vám budou zajímavá vylepšení. Nejzajímavější se týkají zbraně, která postupem času získá vskutku vypečené módy a dává nám možnost rozmanitých řešení nastalých situací. Každá část výstroje navíc ještě nabízí jednu libůstku, která oživuje hratelnost. Pro příklad jmenujme šikovný hologram. K dispozici je také jakýsi stealth mód. V podstatě jde jen o pár úderů, kterými zezadu potichu odstraníte stráž. Bohužel k tomu není jaksi žádný důvod. Hra vás ničím nemotivuje, takže proč ztrácet čas s podřezáváním, když stejného efektu docílíte s brokovnicí. Jedině snad vlastní pocit. Ale pro pocit si radši zahrajte Hitmana.

Musím zmínit také mezihry. Jde například o palbu z protiletadlového kanónu, či obrana jedoucího vlaku proti nájezdníkům. Tady je jedno z nejslabších míst celé hry. Působí to na mě, že se autoři snažili za každou cenu prodloužit už tak krátkou herní dobu, bohužel na úkor kvality. Šlo by z toho jistě vyždímat daleko víc. V podobě jaké jsou akorát kazí celkový dojem.

Střílení je sice zábava, ale sama o sobě dost monotónní. Musí se něčím doplnit. Jedním z doplňků je vizuální zpracování. Máte rádi cyberpunk? Budete slintat. Nemáte ho rádi? Budete slintat stejně. Úvodní válečná pole vás ještě možná neuchvátí, ale jakmile vstoupíte do města, nebudete vědět, jestli se dříve koukat po nepřátelích, či se kochat stylovými reklamami a architekturou. Bohaté textury na každém rohu a opravdu kouzelné nebe stojí za nejeden pohled. A pokochat se můžou i majitelé slabších konfigurací. Úrovně jsou až tristně lineární a postup je kontrolován pomocí dvou typů bariér. Přes některé přelezete, přes některé ne. Na druhou stranu se autorům podařilo tento pocit trochu potlačit za pomoci již zmiňované architektury a akce. Shrnuto do jedné věty: běžíte, nebloudíte, střílíte, střílíte, kocháte, střílíte. Všechno tohle doplňuje perfektní hudba a dabing.

Přičtěte intuitivní ovládání a odečtěte velmi krátkou herní dobu. Ta se pohybuje kolem osmi hodin. Ano, je to málo a veliká škoda. Jinak máme tu čest s kvalitní akcí, kterou ke dnu táhne krátkost a linearita.

Tento produkt poskytla k testování společnost CENEGA CZECH, s.r.o.