GAMEPLANET

Dovolená snů to skutečně byla, tedy dokud se nestalo pár věcí, které nikdo nemohl čekat (pokud nečekáte, že se z prosluněné pláže octnete ve vojenském táboře a chvíli na to na vás kouká mimozemšťan). Po prvním díle, kde Brian zachraňuje svou náhodnou známou Ginu ze spárů krvežíznivých zabijáků, se tito dva vydávají užít si trochu sluníčka a přímořského podnebí písečných pláží. Gina se svým údělem ovšem není spokojená a chce si život trochu zpestřit. Přemlouvá Briana, aby letěli na božský ostrov jménem Tiki. Z nevysvětlitelných důvodů přestaly všechny společnosti na zmíněný ostrov lítat. Gina se ale nenechala odradit a s pomocí svých ženských vnadů a kouzelného úsměvu nakonec sehnala pilota, který je na ostrov hodí (později uvidíte, že toto slovo přesně vystihuje situaci). Už od prvního pohledu je zřejmé, že toto letadlo mohlo být používané i stoletými pamětníky. Brian se zpočátku brání, ale marně. Vyhlídkový let byl opravdu pěkný tedy alespoň do té chvíle, než pilot usnul či omdlel, nebo dokonce umřel? Není čas řešit, co se mu stalo. Nejdůležitější je, aby se oba zachránili z neovladatelného stroje. Jaká to smůla, že je na palubě jen jeden padák. Brian se rozhodnul obětovat a poslední padák vnucuje Gině. Ta ho ale nechce opustit, a tak ji Brian sám vyhazuje z letadla (během následujícího filmečku padající Giny jsem se poprvé zamyslel, zda by padák bezpečně fungoval při takových rotacích, které Gina předváděla). Letadlo havaruje, ale Brian jako zázrakem přežívá. A tady začíná celý příběh. Nejdříve musíte nalézt Ginu, což byl vlastně jediný úkol, který Briana čekal, ovšem, jak všichni předpokládáme, naskytly se jisté komplikace, které hru prodlouží na neskutečné množství hodin. Děj přináší neuvěřitelné zvraty, které rozhodně nespadají do reality (filozof by řekl „transcendentní jevy“). Tak například není tak úplně běžné narazit uprostřed nádherné rekreační oblasti na vojenský tábor, který vás bude trápit v druhé kapitole. Postupem času zjistíte, že všechno nadpřirozeno, které se kolem vás vyskytuje, má ne zcela racionální vysvětlení v podobě meziplanetárního konfliktu. Tedy nezvrhlo se to až na úroveň mimozemské řežby (skutečně to NENÍ válka národů typu StarCraft), ale na problém s organizovanými padouchy, kteří se snaží dosáhnout svých cílů. Vy se tedy stavíte na stranu mimozemské civilizace, vlastně vám nic moc jiného nezbývá. A pak... a to už vám neprozradím. Už tak jsem toho vyžvanil dost a nechci vám kazit zážitek. Musím jen říci, že konec této napínavé adventury je prostě useknutý a odkazuje se na další díl, který – když to srovnám s prodlevou mezi prvním a druhým dílem – je v nedohlednu. Tohle vývojáři opravdu moc nevymysleli, protože je to snad největším nedostatkem hry a když zvážím cenu, která se oproti prvnímu dílu značně navýšila, mám obavy, aby se nám dohrání série Runaway pěkně neprodražilo a aby měl poslední díl vůbec co nabídnout. Ve hře se setkáváte i s některými postavami z prvního dílu, jako jsou třeba Saturn, Sushi a v žádném případě nesmíme zapomenout na Joshuu, kterého budete po dohrání nenávidět, protože právě on vám způsobí nepřeberné množství problémů.

Starý známý Brian, plachý student archeologie, se nám hezky proměnil ve ztřeštěného rozcuchaného puberťáka, který chrlí vtipy a ironické poznámky jednu za druhou. Pro svou Ginu je ochoten podstoupit vše, dokonce jí kvůli ní i zahnul, aby mu pomohla sladká a perverzní Lokelani. Neohroženě využívá triků jako Indiana Jones, zručně odmyká zámky, nebo používá dokonalého převleku či teleportovacího zařízení. Ano, vážení, to je Brian.

Po grafické stránce je Runaway2 velmi hezkou hrou. Kresleně-komiksový vzhled dodává hře perfektní rozměr a animace postav nebo filmové pasáže vypadají velmi dobře. Například mimika tváře naprosto jasně vypovídá o pocitech dané osoby. Každá postavička má svůj svérázný styl a vyjadřovací schopnosti. Ve hře je obsaženo spoustu humorných scének a rozhovory jsou vtipu taky plné. Všechny obrazovky jsou vymakané a nádherně vykreslené, postavy sice 3D, ale renderované jako kreslené, takže krásně zapadají do prostředí. Kdybych měl grafiku moc rozpitvávat, tak bych si postěžoval, že se v některých místech postavičky prostorově neúměrně moc zmenšují, ale toho si běžně asi nikdo nevšimne. Filmové pasáže doplňují příběh o napětí a akci, která jim rozhodně nechybí. Hledání objektů je někdy složité, ale takové bývají všechny point-and-click adventury. Příjemné je rychlé přecházení do lokací, kde už jste byli. Zvuk a dabing se taky povedly a abych pravdu řekl, absence českého slova mi vůbec nevadí. To, čeho jsem si hned všimnul, je, že Runaway velmi intenzivně využívá hovorovou angličtinu. Bohužel jsem neměl možnost hrát českou verzi hry, ale obávám se, aby nebyl překlad hovorovými slovy příliš handicapován. Jedním z nedostatků je systém rozhovorů, resp. nepřehlednost témat. Jednotlivé položky nemizí a vy se můžete na to samé téma bavit několikrát dokola. Kromě toho, že tak lehce přehlédnete nová témata, se vám taky klidně může stát, že jeden rozhovor se stejnou jmenovkou budete muset absolvovat dvakrát, neboť jste předtím něco neudělali. Po tom, co jste vykonali požadovanou činnost, se vám totiž obnoví obsah dialogu a vy se tak dozvíte ve stejném rozhovoru nové informace. To vás samozřejmě vůbec nenapadne, protože když nevíte, co máte dělat, a pobíháte po lokacích, kde jste co zapomněli, a procházíte jednotlivé rozhovory několikrát, tak asi málokomu přijde na mysl, že za pár desítek minut hraní bude muset obsah stejného dialogu projít ještě jednou, protože se již změnil, neboť udělal něco, co to aktivovalo. Vtipné je taky, že osoba nejdříve zopakuje vše, co předtím papouškovala desetkrát, a pak teprve dodá novinky. Rozhovory se naštěstí dají přerušovat a opakovaná videa přeskakovat.
Hra je také doplněna o některé lechtivé scény, kdy se jako by vývojáři snažili jisté věci zamaskovat, ale zároveň zachovat lehce erotický nádech.

Řešení úkolů občas nemá úplně logický základ a trochu matoucí je, že musíte předměty kombinovat v konkrétním pořadí (i jen u dvou předmětů), nebo že je lze kombinovat jen v určitý moment po tom, co něco uděláte, takže vám stejná kombinace předtím nemusela fungovat a o něco později ano, což se vám chvíli po použití metody „vše na vše“ nebude moc líbit. Celkově se však španělskému Pendulo Studios povedlo velkolepé dílo, které se svými kvalitami může rovnat s nejvyššími, ovšem pořád to není úplně ono. Na některých rušivých maličkostech by se ještě mělo zapracovat, ale přesto je to jeden z nejlepších kousků poslední doby.