GAMEPLANET

První SIN byl kdysi zárukou nenáročné zábavy na způsob Serious Sama, kde bylo hlavním úkolem přimáčknout prst na spoušť a držet klávesu „w“. Proto se vývojáři rozhodli, že zkusí nějaké novinky. Kromě novinek ve hře, o kterých si povíme později, je to především nový systém distribuce. Nový SIN se totiž bude prodávat (a vlastně už prodává) po epizodách, a tak se nám na monitory dostává jakýsi interaktivní seriál. Musím říct, že se autoři pustili na tenký led, protože tahle část herního světa je ještě neprobádaná a mohou se vyskytnout problémy (což se také stalo), na druhou stranu jim nemohu upřít určitou dávku odvahy pro invenci. Vyplatilo se ale skutečně odbočit ze starých kolejí?

Pokud jste hráli původní SIN, pak vám to zčásti ulehčí pobývání v Emergence. Jste totiž opět v roli elitního agenta Johna Bladea z tajné jednotky HardCorps, vrací se i váš pomocník na drátě JC. Jedinou novou členkou je drsňácká Jessica Cannon, která (ač je tedy v týmu nová) vás neustále buzeruje příkazy. Stejný problém, zdá se, má i nepřátelský pár, který je zde zastoupený ředitelkou SINTEKu Elexis spolu s jejím impozantním ruským poskokem Viktorem Radekem. Vskutku zábavná rodinka.

Na příběhu je silně cítit, že byl násilně rozdělen do několika částí za účelem výskytu ve všech epizodách. A právě na tom nejvíce upadá. V první epizodě se ani nevyskytne nějaká zřejmá zápletka. Hra začíná tím, že Bladeovi (tedy vám) poněkud nedobrovolně vstříknou do žil jakési sérum (nebo že by byl Blade závislák?) a poté se celou hru honíte za tím, kdo to udělal a snažíte se zjistit, co to vlastně je. Popravdě, mně se to zdálo pouze jako stín pro samotnou podstatu hry, kterou je čistokrevná střílečka bez špetky přemýšlení jako za starých časů.

Pokud je však něco pro nový SIN opravdu VELKÝM problémem, pak je to až přílišná podobnost se svým dárcem enginu, druhým Half-Lifem. Podobu uvidíte takřka všude a přijde mi toho více, než by bylo zdrávo. Pokud jste hráli Half-Life 2, bude pro vás nový SIN urážka vašich citlivých herních potřeb, stejně jako pro mě. Styl menu je prakticky totožný, nastavení podobné, ale to by ani tak nevadilo. Hůře to dopadlo se samotnou hrou. Možná si říkáte, jak může hra vypadat jinak na stejném enginu. Ale věřte, že to jde (stačí si vzpomenout třeba na dvojici Doom 3 – Prey). Spousta efektů je totožných, dokonce se pohybujete ve stejném prostředí. Za celou hru projdete přes sklady, doky, kanalizace, tajné laboratoře a například trup lodi. Jenže všechno už tu bylo a bohužel to každý pozná. Jediné, co bych pochválit mohl, je celkem snesitelný desing okolí. Za zónou svého dění vidíte lesy, louky, později pod sebou spatříte dokonce celé město. Vypadá to dobře a v takových chvíli možná zapomenete na nedostatky, které vyplňují tuto hru.

Dost ale bylo pohanění, svůj úkol splňuje nový SIN více než dobře. Mám tím na mysli samotné přestřelky. Jsou zábavné, rychlé a i když ne moc taktické, tak nepostrádají náboj a téměř žádná přestřelka nevypadá stejně. Zde musím zase využití Source enginu pochválit, máte na co koukat. Překvapí několik nových efektů, např. zlepšený efekt ohně a výbuchů. Je to tak zábavné, že si ani nevšimnete menšího nedostatku, a to malého počtu druhů nepřátel. Ve skutečnosti napočtete jen tři. Tím prvním je voják, který nosí stejnou výzbroj jako vy, tedy může mít pistol, samopal, brokovnici a také nějaké ty granáty. Druhý představuje jeho dvojče, ale navíc se opatřilo jetpackem. A třetí vás potrápí nejvíce, je to obrněný druh s rotačním kulometem a v určitých chvílích dokáže nepříjemně zavařit. Pokud k tomu ještě přidám pár druhů mutantů, kteří na vás vylezou v laboratořích, jsem nejspíše u konce. Za jakéhosi bosse mohu také považovat přerostlou obludu, kterou zahlédnete dvakrát za celou hru. U AI nepřátel jsem se dlouho nemohl rozhodnout, jestli je dobrá, či špatná. V jednu chvíli se kryjí, hází po vás židle a kanistry, za dalším rohem zase tupě stojí a střílí. Nakonec jsem se rozhodl pro neutrál, a tak tedy nemohu AI nijak ztrestat, ani pochválit.

Již jsem nakousl zbraňový arsenál, tak tedy vězte, že se vám dostane celkem čtyř kousků, ale není to vůbec na škodu. Každá ještě oplývá sekundárním módem, který se většinou dost liší od toho primárního, takže máte zbraní vlastně osm. Všechny vyznívají víceméně standardně. Sáhnete po pistoli, samopalu, brokovnici a granátech, tím výčet končí. Kromě zbraní máte též úder pažbou, jenž se ale hodí leda tak na rozbíjení krabic s municí a lékárničkami. Co se týče zmíněných lékárniček a léčení, tak máte na výběr několik způsobů. Buď se občerstvíte ve speciální boxech, posbíráte malé packy po nepřátelích a nebo najdete náplň do boxů. Pokud v daný okamžik nikde okolo žádný box není, stačí do náplně střelit a vypuštěný plyn vám v mžiku pročechrá fasádu. Z inventáře jsem tak vyjmenoval asi vše.

Pokud si myslíte, že jestli to běží na Source enginu, tak to nebude dělat problémy, jste na omylu. I když je srdcem SINu Source engine, který bývá velmi dobře optimalizovatelný, zde na to vývojáři nejspíše zapomněli. Na sestavě s AMD Athlon 3GHz, 1GB RAM a GeForce 6600 GT mi nový Half-Life 2: Episode One běžel tak dvakrát rychleji a svižněji než recenzovaný SIN, a to i se zapnutým HDR. Dá se zde skutečně ukázat názorný příklad, jak důležitá optimalizace je a že se nesmí vývoj hry v žádném případě uspěchat. Valve má ode mě další osobní plusové bodíky.
Co se týče využití Havoku, plní zde svoji funkci jen proto, aby vám mrtvola právě sestřeleného vojáka elegantně doplachtila ze schodů k nohám. Na využití podobné Half-Lifeu raději rovnou zapomeňte.

Z toho, co pochválit mohu, zmíním rozhodně hudební doprovod a zvuky. Ostatně, zvuky jsou téměř totožné s HL2, myslím zde spíše samotnou hudbu. Již v menu hraje příjemná smyčka, která ladí k vyznění celé hry, ve hře se pak hudba objevuje pouze sporadicky ve vypjatých momentech, a tak se vám vždy trefí do vkusu. No, nepřipomíná vám to něco? :)

Celkem mě také překvapil výběr obtížnosti před začátkem hraní. K výběru tu přichází jakýsi stupeň těžkosti a dále také stupeň pomoci. V zásadě to znamená, že si vyberete, jak těžkou chcete hru mít a pak kolik chcete, aby vám hra pomáhala. Na hraní to ale nemá větší dopad, než že z nepřátel vypadává více či méně lékárniček a munice. Myslím, že to šlo udělat i jinak, než zamotávat hráčům hlavu několika ukazateli.

Hodnotit takovou hru jako SiN Episodes: Emergence je více než těžké. Na jednu stranu nabízí slušnou porci adrenalinové zábavy obalené v příjemném grafickém zpracování, na stranu druhou nenabízí prakticky nic, co by zaujalo na delší dobu a první epizoda vám nepotrvá déle než 3 hodiny čistého hraní, což je vzhledem k ceně drastické. Vyplývá z toho, že vývojáři počítají s tím, že si koupíte všechny další episody, abyste se dozvěděli, jak to dopadne. Ale přiznejme si, bude se vám chtít kupovat další části, nelíbil-li se vám díl první?