GAMEPLANET

Filmové zpracování Hitmana vyhlíželo spoustu hráčů jako boží spasení od těch paskvilů Uweho Bolla. Já jsem ovšem měl jisté obavy a doufal jsem, že někdo z kolegů využije nabízenou projekci, na kterou se mi nenaskytl čas, ke zrecenzování. Bohužel se k tomu nikdo neodhodlal a já teď musím sesmolit pár negativistických řádek z mé nedávné návštěvy multiplexu.

Trocha naděje ve mně svitla, když jsem spatřil jeden z plakátů, na němž má představitel Agenta 47, Timothy Olyphant, vyretušovanou duhovku do modra, čímž se o chlup více blíží své polygonové předloze. Naneštěstí se film po post-produkci nijak neliší od záběrů v traileru, takže hnědé Olyphantovy oči byly zachovány (jako by neexistovaly čočky, či by nešlo ve střížně digitálně kukadla přebarvit). Možná to zní jako rýpání, avšak už tahle drobnost symbolizovala, že není vše v pořádku.

K výkonu a vhodnosti Olyphanta se ještě vrátíme, teď k příběhu. Z nějakých mně nepochopitelných důvodů se překopalo „zrození“ našeho Agenta – ve filmu není klonem, nýbrž opuštěným dítětem (už od tohoto momentu se většině lidí v hlavě syntetizuje pravděpodobný závěr této recenze). Ale nechme to být, tak oč kráčí? Tak pan zabiják je najat na zabití jednoho ruského politika, nicméně zjistí, že se jednalo o komplot, pronásleduje ho Interpol (s centrem v Londýně – asi holt Xavier Gens není velký nacionalista) a ruská tajná služba, na to potká jednu prostitutku, udržuje s ní platonickou lásku, zabije zilión chlápků... áááááá! Dobře, dejme příběh stranou, ve hře taky stál za proštíplou jízdenku – důležitá je přeci atmosféra, ne?

A tady přichází ten pravý důvod ke stížnosti. Film si totiž od hry vypůjčil jen název, plešatost hlavního hrdiny, čárkový kód na jeho palici a červenou kravatu u jeho obleku a směle si tak může podat ruku s dalšími výkvěty filmového průmyslu. Taková Angelina ovšem aspoň se svojí polygonovou předlohou sdílela fyzické proporce, což se o Timothym říci nedá – hlavu má poněkud zaoblenější a buclatější. Tak což, já mu i přesto dal šanci. Bohužel...

Moje představa Agenta 47 je taková, jakou jsem ji pochytil z monitoru: charismatický elegán, nemilosrdný profesionál s vždy chladně promyšleným plánem, mizející po tichém splnění úkolu bez povšimnutí ve stínu. Olyphant však na plátně činí opak – klasický akční hrdina kosící vše, co se hýbe. Navíc k tomu všemu naprosto dementní, že i Steven Seagal by se pousmál. Nejvíce se to projeví na té pseudomilenecké zápletce, kdy scénárista zřejmě nevěděl co psát (teda těžko hledat ve filmu okamžik, kdy Skip Woods „věděl“) a vznikne tak nikam nezapadající dilema.




Olyphant celému kolotoči dodává grády svým „předstíráním drsného chlapíka“. Ano, Agent 47 by měl být drsňák, ale nikoliv „někdo, kdo se o drsňáka snaží“. Nahozením šklebu na styl Forresta Gumpa se zarytím brady hluboko do krku a hlubokým hlasem pronesenou prázdnou hláškou vzbudí maximálně smích až záchvat (což jsem vypozoroval jak na sobě, tak na ostatních návštěvnících). Kdybych nevěděl, že do hlavní role byl dosazen regulérní herec, myslel bych si, že na tuto roli byla vypsána soutěž mezi zarytými fanoušky hry (a jednoho z těch geeků, v posteli objímajících plyšovou škrtící strunu a sniperku, vylosovali). Jak už jsem naznačil, veškerá akce ve filmu je v rozporu s tím, co jsme znali ze hry. Agent 47 zde řeší své úkoly zásadně „absolutně nenápadným“ přímým střetem a postřílením všeho se hýbajícího včetně portýrů. Na oblíbenou metodu struny tedy rozhodně nedošlo. Řekl bych, že pokud někdo ze štábu vůbec Hitmana hrál, ve druhém díle se o titul „Silent Assassin“ příliš nesnažil. Nemůžu však upřít několik narážek na hru, např. pársekundový záběr na styl herní kamery, ovšem to nijak nedorovná výše psané (ani ten jediný laciný převlek nepomohl). Navíc některé věci fungují jen v herní podobě, nebo vy se snad dokážete orientovat na plátně v mačetovém souboji 4 plešatců z Agentury?

Hudební podkres mi nepřišel tak zlý, ale oproti skladbám Jespera Kyda vskutku slabota. Na druhou stranu to beru tak, že pohled na Olyphantův škleb za zvuku Kydova díla bych nazval nejméně svatokrádeží. Příznivci Bourne série si též budou muset promnout uši, protože podoba je skoro až nenáhodná.

Tak abych to nějak shrnul, pokus o filmové převedení Hitmana nevyšel, nemělo-li se jednat o parodii. Naprosto se nevyužil potenciál originálu a Timothy Olyphant, ačkoliv jsem i přes hlasy kritiků do něj vkládal naději, vám namísto mrazení v zádech podráždí bránici. Osobně považuji Kurýra za lepší filmovou podobu Hitmana, i když to s ním nijak nesouvisí a tamější poloplešoun nedosahuje potřebného intelektu Agenta 47. Protože neznám pravý záměr autorů, nevím, co si o tom mám myslet: herní adaptace – mizerná; akčňárna – průměrná; komedie – výtečná. Trochu se už předem bojím toho Prince of Persia (tam by však naštěstí namísto jedné poloobnažené ukrajinské modelky mohla být stovka orientálních tanečnic).

Režie: Xavier Gens
Hrají: Timothy Olyphant, Robert Knepper, Dougray Scott, Olga Kurylenko, Ulrich Thomsen, Henry Ian Cusick
Žánr: Akční (Komedie?)
Oficiální stránka: http://www.hitmanmovie.com/
Rok: 2007
Premiéra u nás: 13.12.2007
Zahraniční premiéra: 21.11.2007