Náš bývalý šéfredaktor si udělal dovolenou a odjel na par týdnů do Japonska. Samozřejmě toho musíme využít a tak díky němu poznáte, jak vypadá normální den v "zemi vycházejícího Slunce".
Japonsko. Co se vám vybaví, když se řekne název této země? Elektronika? Přelidněná země plná nejrůznějších vymožeností? Jestli patříte mezi ty, co si myslí, že tato země oplývá jen moderními elektronickými hračkami, pak vás musím příjemně překvapit...
Zeme vycházejícího Slunce
Já se vždy divil, proč se japonci neučí anglicky. S angličtinou to zde je tak 50/50, ani to možná ne. Neustále jsem se divil, kde vývojové společnosti čerpají inspiraci pro své nové hry. Ale až zde jsem si uvědomil, že oni na tomto ostrůvku mají vše co potřebují. Moderní technologie, přátelská společnost, nádherná příroda, pahorky zarostlé listnatými lesy, neskutečná čistota i v těch nejzapadlejších vesničkách, přirodní památky, onseny (větsinou horké lázně s vysokým obsahem SO2), moře s krasnými plážemi... a tak bych mohl pokračovat klidně ještě několik desítek řádků. V podstatě, jestli existuje někde na zemi ráj, musí to být zrovna Japonsko. Vše, co naleznete jinde na světe, japonci mají na svém ostrůvku, takže vcelku ani nemaji důvod se učit anglicky. Ikdyž zase na jejich obranu musím říci, že se velmi snaží se tento, pro ně velmi složitý jazyk naučit...
Mt. Fuji, nejvyšší hora Japonska
Jestli si myslíte, že v Japonsku najdete opilé nactileté puberťáky či podobne živly, jako u nás, pak jste na omylu. Ano, venku se mládež pohybuje, ale chová se v rámci určitých pravidel. Tak to je ve všech státech na světě. Avšak lidé v japonsku jsou natolik vyspělí, a to i mládež, že tato pravidla, nebo chcete - li zákony, dodržuje. A když už je poruší, tak to udělají tak, aby o tom opravdu nikdo nevěděl (mládež pod 20 let - hranice plnoletosti - se kdyžtak napije piva doma, tak aby o to nikdo nevěděl.)
První, a asi nejoblíbenější volba, je Karaoke bar. Karaoke bary jsou zde v módě, a naleznete je skoro na každém rohu. Druhou možností, jak se odreagovat, bývají herny.
Obrázek z ulic města - Hiroshima
Ale pozor. Nejsou to herny našeho typu. Osobně jsem narazil na herny společnosti Sega a Namco. Dále jsem mel možnost vidět Konami Sports Center, ale to je z jiného soudku. Vraťme se zpět k hernám. V nich hrajete tituly od určitých společností, jako například od Segy kupříkladu Virtua Tennis či Sega Rallye a další hry z portfolia dané firmy. Ideální možnost vyzkoušet hru, předtím, než si ji koupáte. V herně Namca narazíte třeba na Mortal Kombat nebo u Konami vás uvítž Winning Eleven Arcade Champ. 2008 či Silent Hill a další. Čas strávený hraním v těchto "herních domech" je placený, jak jinak.
Mezi další oblibené činnosti Japonců patří telefonování. Telefonují t=měř u všeho. A nesmíme zapomenout zmínit společenská setkání u jidel v mnoha ze sushi barů, McDonaldů ci různých kaváren. A samozřejmě existují i jiné možnosti, jak se zabavit, nemůže chybět sport. Když uz jsme u toho, tak sportem číslo jedna je v Japonsku basseball, což mě vcelku rozesmutnilo. Fotbalový stadion jsem tu ještě nenašel, ale co naplat, zkrátka soccer je "až" na druhém místě.
Nyní se přeneseme ke hrám. První, co musím zmínit, je, že XBox 360 zde není tak zatracen, jak jsem se dříve domníval. Ano, Play Station 3 zde má velkou podporu domacího publika, ale najde se tady hodně nových her pro konkurenční konzoli. Zrovna včera jsem narazil na sbírku titulů pro XBox 360 od Square Enix. Z Play Station 3 her je k vidění Resistance, kterého se v Evropě dočkají až příští měsíc, dále hra Afrika, která na Západě vyjde možná až někdy příštím rokem. Dále tu naleznete různé "specialitky", které nikde jinde nevychází. Ale to, je myslím všem jasné.
GameCentrum
Když už jsme u her, tak musím přiznat, že mě velmi nemile překvapilo, že místní gigant Konami vydává hru Winning Eleven - Pro Evolution Soccer 2009 prvně v Evropě, kde již hra vyšla. Japonsko, Asie a ostatní kontinenty přijdou na řadu až kolem 18.listopadu tohoto roku.
No, to byla jen taková stručná odbočka od každodenních běžných článků o hrách. Snad nebyla příliš dlouhá. Já se loučím, a snad někdy opět něco napíší z Asie...