GAMEPLANET

Jedním z hnacích prvků k sepsání reportáže byla zajisté moje účast, kdy se mi na pár dní podařilo opustit domovinu a vypravit se do pražských zákoutí. Donutil mě k tomu především plánovaný program, který po přečtení té předchozí reportáže vypadal „užitečněji“, mám-li citovat jednu z předešlých výtek od kolegy Jirky Bigase. A naplnila se má očekávání? To se zkráceně dozvíte na následujících řádcích...

Samotný večer se nesl ve vojenském duchu zřejmě kvůli jedné z prezentovaných her – Medal of Honor: Vanguard. Proto byl před zahájením pro dochvilné účastníky připraven Indoor Paintball. To se mě netýkalo a nemohu vás tak informovat o jeho průběhu, poněvadž jsem na místo dorazil víc jak hodinu po začátku paintballového utkání. Konkrétně někdy v půl sedmé jsme s Jirkou Bigasem, jenž ovšem tentokrát nebyl pozván na naše jméno, dorazili na zastávku metra Vysočanská, kousek od konání akce. Po asi deseti minutách bloudění („Hledej.“ – „Ty seš z Prahy.“ – „To neznamená, že znám poslepu nějaký Vysočany.“) se dle Jirkových slov ukázalo, že jsme si nakonec vybrali „blbou, ale správnou cestu“, a octli jsme se na kýženém místě. Zde nás již přivítal Jakub Forejt, který se rozhodl vynechat nelítostné boje s barvícími kuličkami. Bohužel si zapomněl svou tradiční výbavu fotografa, tím pádem se musíte spokojit jen s oskenovanou společnou fotkou, kterou jsme zde obdrželi.

Slečna hosteska u vchodu měla překvapivě uvedená všechna naše jména, dokonce ani nevyžadovala vstupní kód v ruštině a doufaje v absenci krádeží pak uložila bez čísla mou bundu do šatny. Díky stále probíhajícímu paintballu byly prostory v přípravách a my se mohli v klidu seznámit se všemi prezentovanými tituly. Já začal u PCček s Command & Conquer 3: Tiberium Wars – ten pravděpodobně většina z vás zná díky demoverzi. Lakonicky se dá říci, že na co jsme si zvykli z předchozích dílů, se přeneslo do nové grafiky s několika málo vylepšeními. Bohužel se při tom zachovala i řada chyb, jako že i když postavíte více továren, jednotky se vám vyrábí pouze z jedné. Dál jsem přesedlal na Burnout Dominator. Z počátečního zklamání z vynechání destruktivního módu Crash, který mi z občasných přičuchnutí ke konzolím utkvěl v hlavě nejvíce, jsem nakonec pustil DualShock se spokojeným výrazem. A to říkám i přes nepříjemnost u prvního zkoušení, kdy jedna z hostesek šla zapojit lampičku a podařilo se jí od elektrického proudu odříznout většinu hardwaru. UEFA Champions League 2006 – 2007, další zde prezentovaná hra, mi přišla dosti identická s Fifou 07 a její hlavní tahák dle mého názoru spočívá hlavně v oné licenci Ligy mistrů a možnosti dlouhodobějšího hraní, které je částečně kombinováno s manažerem. Na důkladné testování tedy nezbyl moc čas a já si jen všiml výběru hraní sezóny a jednotlivých ligových soutěží, bohužel bez naší české. Na závěr zde byl samozřejmě zmíněný Medal of Honor: Vanguard na Wii a PS2. Ač se jedná zřejmě o poslední výstřel této série na PS2, nemohu vám potvrdit, zda půjde o ten nejlepší díl. Grafika je sice v lecčem povedená, ale mnoho efektů vás příliš neoslní (např. výbuchy a oheň, které bývají pro tituly z 2. světové války značně nosné). Též postup se mi zdál dost lineární a slibované větší volnosti v boji si holt pořádně užijeme až v next-genovém Medal of Honor: Airborne. Velice mě ale překvapila přítomnost českých titulků, což se u konzolových her vidí málokdy.

Někdy po osmé skončilo paintballové utkání a místnost se začala plnit lidmi. Mezi nimi jsme nalezli i Michala Benátského z PC sekce a konzolistu Petra Čápa, od kterého se jistě v blízké době dozvíte přesnější informace o několika z těch mnou lehce nastíněných hrách. Naše oči se poté soustředily na monstrózní mapu uprostřed místnosti, která byla základem velké soutěžní hry tohoto večera. Mapa znázorňovala tažení Evropou od Volgogradu do Mnichova a kolem ní byly rozesety špendlíky a visačky s vlajkami různých států světa. Po pokynu si každý zvaný host mohl ukořistit svou visačku a vydat se na postup Evropou. Pohyb po Evropě se konal, když jste předali slečně u mapy frčky, získané za účast či výhru na jednotlivých stanovištích. Ty představovaly výše zmíněné videohry, dále pak hry známé pro mnohé z restauračních zařízení a několik dalších aktivit. Konkrétně se zápolilo v kulečníku, čáře, stolním fotbalu i hokeji a taky se střílelo kuličkovou pistolí na plastikové vojáčky. Frčky se ukořisťovaly i jinými aktivitami jako zhotovením upomínkové fotografie, necháním se tetovat a pomazat si obličej vojenskými barvami. Většina lidí (včetně mojí osoby) postup po mapě brala zvolna a jen se lehce odpíchla od počátečního bodu, narozdíl od takového Michala Benátského. Ten se svým náskokem jednoho stanoviště díky účasti v paintballu hnal svoji izraelskou vlajku vpřed a výhra („nečekaně“ zájezd do Mnichova od Eurolines) mu unikla o pár šťouchů v kulečníku.

Překvapivé bylo pro mne zjištění, že tato soutěžní hra měla vyplnit takřka celý večer (dle pozvánky min. do 23:00), přičemž vítěz se z ceny radoval už ve čtvrt na deset. To však nijak nevadilo, neboť zavládla volnější atmosféra a člověk se mohl vrátit ke stanovištím, na kterých mu byl předtím kvůli výhře zakázán přístup. Během toho spoustu lidí uvítalo chutný guláš zapitý tekutým chlebem z baru a několik zákusků z armádní kuchyně. V tomto duchu pokračoval večer až po druhou hodinu ranní, kdy se prostory postupně vylidnily, až se je personál baru rozhodl definitivně zavřít.

Myslím, že jsem tímto řekl vše zásadní, abych si odpověděl na v úvodu položenou otázku. Prezentované hry byly veskrze zajímavější a jednalo se o novější, maximálně tak měsíc staré kousky. Avšak jejich prezentace poměrně závisela čistě na vybavení baru, a proto zde jaksi scházel jakýkoliv náznak next-genu, což je určitě škoda. V české pobočce jistě několik titulů od EA, které vyšly k launchi PS3, leží a pravděpodobně by nebyl problém donést několik vlastních konzolí se stojanem a obrazovkou. Informace z úst moderátora byly skrovné a svůj komentář věnoval hlavně soutěžním disciplínám. Záleželo tedy spíš na každém, kolik si toho po informační stránce odnese, což asi pro zběhlé lidi především z papírových magazínů byl problém, poněvadž by zde těžko objevili nějakou zásadní novinku. Za sebe a zbytek redakce bych ale vyjádřil spokojenost a musím pochválit EA za skvěle zvládnutou organizaci. Zároveň věřím, že možné příští setkání bude hlavně ve znamení next-genu.