GAMEPLANET

Námořní bitvy mě vždycky fascinovaly. Užívají s v nich totiž jiné strategické postupy než při pozemních operacích. A taková dělostřelba na několik _desítek_ kilometrů z děl s ráží větší, než je dnes standard úhlopříčky monitoru, vypadá prostě úchvatně. Když mi jednou bratranec napsal, ať se mrknu na www.navyfield.com, tak jsem netušil, že mě čeká spousta probděných nocí.

Navy Field je MMO Tactic Simulation Game, což napovídá hlavně to, že se hraje s lidmi proti lidem, a to, že se za to platí (8 dolarů měsíčně). Ale nebojte se, prvních 30 levelů můžete odehrát zdarma a vyzkoušet si tak, co vás čeká. Anebo si o tom můžete přečíst na následujících řádcích.

Vlastní náplní hry jsou námořní bitvy, ve kterých velíte vždy jedné lodi. Tu navigujete po moři, sem tam se vyhnete nějakému tomu ostrůvku a snažíte se kanonádou zničit nepřátelské lodě. Říkáte jednoduché? Já říkám brilantní. Ono totiž udělat to tak, aby nepřítel nepotopil vaši loď ale vy jeho, není vůbec sranda. Respektive ve výsledku to děsná sranda je. Obzvlášť když posádka za úspěšné zásahy a potopené nepřátelské lodě získává zkušenosti a úrovně, díky kterým se vám odkryjí nové lodě, nová děla a nová torpéda.

Že jsem nic zatím neřekl o torpédech? Popravdě jsem vám nepověděl ani nic o letadlových lodích. To VŠECHNO tu najdete. Vlastně tu chybí jen ponorky, ale v podstatě je ani moc nestrádáte. Hra totiž není o hledaní schovaných nepřátel, většinou alespoň přibližně víte, kde se nepřítel nachází. Jde hlavně o to vhodně manévrovat a dobře mířit. Můžete sice nechat zaměřovat počítač a jen myší klikat na přibližné místo dopadu dělostřeleckých granátů, ale ruční nastavování náměru a směru se ukázalo mnohem zábavnější a řekl bych i účinnější. Nebojte, je to dokonce i poměrně jednoduché. Jen je škoda, že loď po vodě musíte vodit myší a nemůžete na klávesách točit kormidlem.

Ve hře můžete vojákům přiřadit národnost největších námořních velmocí Druhé světové: na lodi se vám objeví Američané, Britové, Němci a nebo Japonci. Každá národnost má své klady a hlavně svoje lodě a výzbroj. Američani vám nabídnou nejlepší protileteckou obranu, Britové nejdrsnější děla, Němci jsou hodně variabilní a Japonci se pyšní největším výběrem letadlových lodí a nejlepšími torpédy. Nové lodě vám odkrývá kapitán dané národnosti, nová děla pak střelci. O tom jsem se zatím taktéž nezmínil: posádka se dělí na jednotlivá povolání – od radisty umožňujícího kontakt s ostatními hráči, přes kapitána zajišťujícího nové lodě, specialisty na nabíjení, nebo obsluhu děl, po mechaniky, navigátory a piloty. Celkem naleznete ve vývojovém stromu posádky několik desítek pozic.

Jistě vás zajímá i grafická stránka Navy Fieldu. Ovšem zde vás musím zklamat, žádné orgie se totiž nekonají. I na rok 2001, kdy byla hra vydána, vypadá grafika poměrně zastarale. Přesto sprity jednotlivých lodí vás okouzlí a třeba taková Yamato opravdu budí respekt. Výhodou starší grafiky se stalo to, že hru bez problémů rozchodíte i na běžném notebooku, či starém počítači.

Pokud si chcete vyzkoušet, jaké to bylo na moři během Druhé světové války, nebo se jen zchladit pohledem na vodu, tak se podívejte na oficiální stránku Navy Fieldu a zde si jej stáhněte (330MB). Podmínkou je však i poměrně kvalitní připojení, protože herní servery se nachází v Arizoně a Missoury.