GAMEPLANET

Dalo by se říci do roka a do dne. Ani v těch nejhorších snech se Somovi nezdálo o tak brzkém návratu do tajemného zámku. Přijde vám to trochu vytržené z kontextu? Ano, je, protože Dawn of Sorrow je zhruba patnáctou hrou v sérii, která zažila valnou většinu herních platforem. A jako každá správná herní série jde i Castlevania s dobou, tudíž dnes máme čest s verzí pro DS. Když mi byla tato hra přidělena, byl jsem ve velkém očekávání. Zahraniční servery nešetřily superlativy a vysokými hodnoceními. Spustil jsem tedy hru, vytvořil profil a vrhl se do víru událostí. Ještě se prokousat úvodními texty a dialogy uvozujícími příběhovou linii a hurá do boje proti Drákulovi.

Hned na první pohled mě zaujala opravdu krásná, do všech detailů propracovaná grafika. Ať už jde o modely a animace postav, či herní prostředí, s čistým svědomím mohu říci, že zde máme tu čest s vrcholem toho, jak může hra ve 2D na DS vypadat. Interface je vyřešen elegantně s plným využitím obou displejů. Na spodním se vcelku dle očekávání odehrává hlavní dění, zatímco horní slouží k zobrazení mapy, nebo vašich statistik s informacemi o nepříteli. Ale to už tu máme prvního naštvaného kostlivce. Bum, bum a už se na zemi válí jen hromádka kostí. Jeho prokletá duše mi teď bude sloužit. Ano, sběr duší je jednou z hlavních Somových schopností. Získané duše vám propůjčují různé šikovné vlastnosti, které vám ulehčí putování temnými zákoutími zámku. Jsou rozděleny do třech skupin, proto je možné zvyšovat více schopností najednou. Také si s jejich pomocí můžete vylepšit zbraně a to hned v několika stupních, takže zlepšení může být opravdu markantní. Kromě duší je tu také spousta zbraní, brnění, lektvarů a podobných věcí, které patří do každého RPG. Jak duše, tak všechny předměty se ukládají v přehledném inventáři, který můžete ovládat pomocí stylusu nebo šipkami. Šipky se mi jeví jako vhodnější způsob, neboť položky jsou vcelku titěrné a v drncajícím autobuse se špatně trefují. Ale co by to bylo za RPG, kdyby se vylepšovaly pouze zbraně. Pořádný vývoj postavy nesmí chybět a zde rozhodně nechybí. Vše funguje tak, jak to všichni známe. Za získané zkušenosti postupujete o úrovně a zlepšujete si pár základních vlastností.

Využít stylusu pouze k brouzdání inventářem by bylo vyloženě plýtváním potenciálu. Autoři jsou si toho (naštěstí) vědomi a připravili specialitku v podobě Magic Seal systému. Jde o jakési formule, které se používají při bojích s bossi, což je jedna z nejzábavnějších částí hry. Svého protivníka musíte nejdříve dostatečně vyčerpat a v momentě, kdy se na display objeví pentagram, nakreslit předem daný symbol. Pokud se zmýlíte, protivník načerpá zpět část sil a boj pokračuje. V opačném případě získáte jeho duši a máte vystaráno. Symboly získáváte postupně a máte možnost si je před boji trénovat. Navíc hra toleruje menší odchylky a netrvá pedantsky na milimetrové přesnosti. Jejich obtížnost se samozřejmě zvyšuje a v pozdějších fázích dají celkem zabrat. Tady bych se rád zmínil o menším detailu, který mi vcelku znepříjemňoval hraní. Boj samotný se ovládá pouze za pomoci tlačítek a stylus je potřeba jen na závěrečné „zakletí“. A zde je ten problém. Plně se soustředíte na boj a najednou se objeví pentagram. Začnete šátrat po spodní straně konzole a vytahovat stylus. Když už se vám to povede dostatečně rychle, ještě si musíte vzpomenout, co jste to chtěli nakreslit. Párkrát jsem na to dojel. Zkoušel jsem ho držet v ruce po dobu souboje, ale zrovna komfortní to není. Při hraní doma si můžete stylus odložit na stůl, ovšem ve vlaku je situace trošku jiná. Už jen zmíním, že s jeho pomocí můžete také rozbíjet ledové kvádry, které vám sem tam blokují cestu.

Zvuková složka hry se také povedla na jedničku. Zvuky i hudba jsou na vysoké úrovni a výborně podtrhují hororovou atmosféru. Ani Castlevania nepostrádá možnost multiplayeru. Buďto někoho vyzvete na duel, který se bude odehrávat ve speciálních levelech, nebo si jen s kamarádem vyměníte duše. Všechno samozřejmě prostřednictvím Wi-Fi. Bohužel jsem neměl tu čest ani jednu možnost vyzkoušet na vlastní kůži.

To, co teď napíši, vám asi po předchozích řádcích přijde divné, ale musím to zde uvést. Vůbec jsem se při hraní nebavil. Ale ani trochu. Nic mě ke hře nepřipoutalo natolik, abych hrál třeba i doma. Asi za to může moje averze vůči upírskému tématu, nebo mi jen prostě nesedla. Takže pokud máte rádi upíry, tak si přidejte k hodnocení jeden bod, a pokud jste ještě fanoušky celé série, přidejte si dva.

Tento produkt zapůjčila k testování společnost CONQUEST entertainment a.s.