GAMEPLANET

Byť trilogie Hitman zcela jistě odpovídá mým představám o hře, s níž bych nanejvýš rád strávil volné nedělní odpoledně, musím s politováním konstatovat, že až na první díl, mě doposud další pokračování víceméně míjela. S druhým dílem jsem se „dostal do křížku“ bohužel jen na několik málo hodin a tak trošku neregulérní třetí pokračování s podtitulem „Contracts“ mou maličkost tak nějak nedopatřením minulo úplně. Těžko říct, čím to bylo způsobeno, možná přemírou zajímavější titulů vycházejících ve stejném období, já jen vím, že i proto patří tyto tituly mezi mou nemalou sbírku PS2 restů, se kterými se však s největší pravděpodobností nezvládnu vypořádat dřív, než samotná Sony zlomí nad svou konzolí druhé generace definitivně hůl.

Co chci tímto mým tradičně obšírným úvodem říci, je, že jsem byl pak nadmíru potěšen, když jsem se shledal s vidinou, že se mi práce stane zábavou a nejnovější dobrodružství nájemného zabijáka budu mít tu čest otestovat právě já. A jak doufám, dokážu vám dnes představit recenzi vyváženou a pokud možno objektivní i s vědomím faktu, že možná nejsem až takovým znalcem této ságy, jako mnozí z vás, našich čtenářů, kteří jste třeba opakovaně poslední roky procházeli trojici předešlých Hitman kousků.

Příběh Blood Money, ačkoli jej nepovažuji za nijak stěžejní ani zvlášť kvalitní, nám dá nahlédnout jak do bezprostřední současnosti našeho oblíbeného zabijáka, tak i dovolí okusit něco málo z jeho dřívějšího počínání. Nenechte se však zmást, veškeré obsažené mise jsou zcela nové a unikátní. Smyslem této dlouhé časové exkurse je vyplnění mezer v živote agenta 47 a následně i jeho vržení do méně záviděníhodné polohy, kdy se sám stává lovenou zvěří. Bohužel, scénář jest velmi plytký a slouží povícero jako nepříliš inteligentní, byť účelná, spojnice mezi jednotlivými úrovněmi. Na jeho prezentaci a celkově negativním vyznění se pak podepisují i chabé FMV sekvence, které pokulhávají nejen co do zábavnosti, ale rovněž v oblasti čistě technologické.

Díkybohu hra samotná je na tom již podstatně lépe. Ačkoli se autoři z IO Interactvive ani tentokrát přes veškerá očekávání neodhodlali k výraznějším zásahům do game designu a konceptu hry vůbec, i na zkušené assassiny díkybohu čeká několik málo novinek a příjemných vylepšení. Ke cti vývojářů jest, že veškeré inovace titulu jen prospěly a žádná z nich neznamená tak krok zpět, což se u herních pokračování mnohdy bohužel stává. Pokud pomineme bohatší pohybové schopnosti našeho bezvlasého miláčka-likvidátora, upgrady zbraní a skutečně příjemnou škálu volitelných obtížností, asi největší novinkou a zároveň libůstkou nového dílu jsou novinové sloupky, které na vás číhají po každé „splněné prácičce“. Podle toho, jak obezřetně jste si v misi a při vašem úkolu počínali, nasbírá policie adekvátní stopy, což se odráží na postupném (ne)odhalování vaší podobizny v tisku. Pakliže si nedokážete dávat pozor, nebo vaše počínání bude příliš násilné a neopatrné, můžete se záhy shledat s tím, že vás v pozdějších fázích hry pozná třebas i běžný kolemjdoucí a okamžitě vás poběží nahlásit nejbližší ruce zákona.

Výše popsaná specialita samozřejmě úzce souvisí s už zmiňovanou volbou obtížnosti. Na nejjednodušší nastavení si tedy nemusíte o vaši pověst činit nejmenších starostí, naopak v okamžiku, kdy laťku zvednete, záhy se shledáte s tím, že bude třeba přehodnotit i váš dosavadní přístup ke hře a začít kupříkladu vaše oběti odpravovat docela jiným a méně nápadným způsobem. Díkybohu náplň hry je stejně zábavná jako dříve, a tak je opět radost hledat ty nejefektivnější způsoby likvidace a infiltrace. Bohužel musím ovšem konstatovat, že ne všechny mise (jichž je kupodivu solidní dostatek) jsou stejně kvalitně připravené, natož pak zábavné. Na jedné straně tu máme skutečné klenoty s řadou úspěšných cest a originálních řešení jako je mise v sanatoriu či opeře, na straně druhé jsou tu pak poměrně plytké a nepříliš originální kousky, jako je třeba úroveň odehrávající se na kolesovém parníku.

Vizuální zpracování nového Hitmana určitě není pro ostudu, ale zcela zřetelně už naráží na limity dané hardwarem PS2. Na druhou stranu takový Tomb Raider: Legend, jenž přináší grafiku z podobného soudku, se může pochlubit podstatně efektnějším a kvalitnějším provedením, kterému nechybí ani podstatně sytější barvy a patřičná ostrost obrazu. Grafika hry však rozhodně neurazí. Tedy až na jedno „ale“. Vývojáři se totiž opětovně nedokázali schopněji vypořádat s problémem jménem kolize objektů. Bohužel tento nedostatek v Blood Money vyplul napovrch s nebývalou intenzitou a celkově hře výrazně nepřispívá.

Celkově vzato je Hitman: Blood Money velmi dobrým titulem, který určitě neurazí fandy série ani příležitostné hráče. Bohužel mu paradoxně nejvíce škodí jeho neměnnost, jakkoli mohu s čistým svědomým prohlásit, že jsem se u hry bavil minimálně stejně dobře jako dříve. Co ale naplat, jedná se už počtvrté o to samé, takže hitový potenciál tenhle produkt nemá. Když k tomu připočteme slabší příběh a celkově pokulhávající prezentaci, která sice tradičně exceluje, co se soundtracku týče, ale po zvukové/efektové složce už je na tom titul na štíru, máme před sebou sic stále velmi dobrý kousek, který však ani v nejmenším nedokázal naplnit očekávání ortodoxních fanoušků, natož pak aby překročil stín svých skvělých předchůdců.

Tento produkt poskytla k testování společnost CENEGA CZECH, s.r.o.