GAMEPLANET

Hororová série Resident Evil patří mezi to vůbec nejlepší, co kdy dala nějaká herní společnost světu. Capcom v jejím případě bez diskuse zabodoval a jedná se vedle legendární mlátičky Street Fighter o jeden z jeho vůbec nejvýnosnějších a portfoliem titulů nejširších produktů. Původní Resident Evil prakticky znovu-založil, nebo minimálně zásadním způsobem redefinoval takřka zapomenutý žánr tzv. survival hororů, jejichž základní kameny položil na počátku devadesátých let již legendární Alone in the Dark od francouzských Infogrames.

Jakkoli i pokračování původní hry sklidila poměrně slušný úspěch u hráčů, kritici již takovým nadšením nepřekypovali. Stejně jako v případě výše zmíněné bojové legendy se Capcom jal několik dlouhých let ubírat cestou mírného až mizivého pokroku, což se nutně muselo projevit upadajícím zájmem odborné veřejnosti, která nadšeně vítá zejména ty skutečně originální a novátorské kousky. Fiktivní historie světa Resident Evil se sice i nadále utěšeně rozrůstala a byla pravidelně obohacována nejen prostřednictvím sequelů (vzpomeňme na celou řadu offspinů nebo slepých uliček v podobě čistě akčních nebo online her), avšak skutečný triumf původní hry a jejího prvního následníka se již nepodařilo překonat.

Capcom zaváhal a otěže pokroku a inovace za něj přebrali na několik let jiní. Přesto se mu podařilo vrátit a v regulérním čtvrtém pokračování nabídnout hráči dosud naprosto nevídanou a zbrusu novou podívanou. Když se ještě na moment vrátíme o pár měsíců nazpět, nemůžeme si nevzpomenout na šokující zprávu, která příznivce konzole PS2 poslala svého času zcela nekompromisně do kolen. Resident Evil se měl stát vlajkovou lodí herního systému GameCube, chlouby dosud konkurenční společnosti Nintendo. Avšak dlouho připravovaný remake prvního dílu ani toužebně očekávaný prequel se nakonec nestal až takovou bombou, jak si možná mnozí příznivci plíživé akce slibovali. Stará a omšelá hratelnost zabalená do slušivého kabátku jednoduše nestačila.

Přesto se nedala označit první oťukávání nové platformy za totální fiasko a do jisté míry se dokonce jednalo o předzvěst věcí budoucích, ačkoli hráči patrně doufali v trochu jiný šálek kávy již dříve. V Capcomu dali hlavy dohromady a pochopili, že pro znovuzískání přízně hráčů budou muset překopat celou svou legendu a její filozofii naprosto od základů. Příběh dávno vyčpělého severoamerického městečka Racoon City byl definitivně uzavřen a lokace samotná nahrazena pro našince podstatně atraktivnějším španělským venkovem. Mrtvoly a nejrůznější zmutované kreatury si daly rovněž odchod, ačkoli představovaly prakticky nejmarkantnější symbol celé ságy, aby byly promptně nahrazeny stejně popudlivými, avšak jinak naprosto živými a pohybu lépe schopnými domorodci, kteří se sice nezdají už na druhý pohled až tak v pořádku, ale jsou minimálně schopní „myslet“, pracovat ve skupině a vybavit se nějakým tím načiním.

Aby změn nebylo málo, doznalo značných úprav i ovládání samotné hry, což nutně souvisí s faktem, že vývojáři dali konečně finální vale před-renderovaným pozadím, jež nahradila mnohem přitažlivější a dokonce i lépe vyhlížející plně trojrozměrná krajina. Úprava systému snímání a akčnější kamera umístěná nad pravým ramenem vašeho hrdiny namísto statických pohledů ala letitý AitD jsou tak už jen příjemnými důsledky těchto rozhodnutí. Ale dost vzpomínání, dost řečí okolo a pojďme si konečně něco povědět o titulu samotném.

Resident Evil 4 vás už minimálně podruhé vtěsnává do kůže sympatického policisty Leona, kterého jste mohli poznat již v druhém pokračování a patří mezi vůbec nejoblíbenější charaktery celé série. Ten je vyslán na popud amerického prezidenta do již výše zmíněné španělské výsky, aby zde vyšetřil zmizení jeho jediné dcery a pokud možno ji i přivedl zpátky. Samozřejmě, jakmile dorazíte namísto, váš doprovod z řad jihoevropských policistů si „bere volno“, něco se obligátně zvrtne a už jste vláčení příběhem. Však to znáte; jako dříve. Jakkoli může znít nastíněná dějová linka naprosto průhledně, okoukaně až banálně, vězte, že její počáteční béčkovost je spíše mystifikující a nejde celkově o žádný propadák.

Nechci dlouho chodit kolem horké kaše, Resident Evil 4 je naprosto famózní hrou, což už jistě většina z vás dávno zaregistrovala, i kdyby se o konzolové hraní zajímala jen okrajově. Nedávno vydaný PS2 port a připravovaná PC konverze jasně dokazuje, jak kvalitní produkt před vámi v podobě nového Resident Evilu stojí. GameCube byl však první a jako takový má své nesporné přednosti a pozitiva jako výtečné vizuální zpracování šité na míru konzoli i hře nebo ovládání, jenž vyvažují absenci bonusů, které se později objevily např. u verze pro PlayStation 2.

Resident Evil 4 se skvěle hraje. Je velice nápaditý a značně originální. Zdráhal bych se jej sice po vzoru konkurence označit za nejlepší titul všech dob, jak momentálně mnozí poněkud ukvapeně činí, ale nesporně se jedná o herní klenot, který bez uzardění snese srovnání s absolutní all-time špičkou. Není se čemu divit, že se objevila po jeho vydání i limitovaná edice samotné konzole GC – tahle hra jednoduše zmíněný systém prodává. Nejeden hráč si slušivou kostku od Nintenda pořídil jen a kvůli tomuto skvostnému kousku, čímž se Resident Evil 4 řadí po bok takový killer titulů, jakým je třeba Metroid Prime nebo Legend of Zelda. Resident Evil 4 je hrou prodávající samotnou konzoli, a to už o něčem svědčí.

Hra vás po celou dobu jednoduše neustále překvapuje. Tu báječnými in-game animacemi, tu ztvárněním toho či onoho prvku. Jindy zase zaplesáte nad nějakým tím nápaditým bossem nebo zcela novým prvkem, který zásadně promění celou hratelnost a váš přístup k ní. Tak se například stane v okamžiku, kdy se k vám připojí… Ale to už bych samozřejmě prozrazoval více, než se sluší. Na vrchol blaha vás rovněž vynese nekompromisně vyladěné a precizní ovládání, s jehož pomocí budete „odjímat“ vesničanům hlavy (a další končetiny) jako na běžícím páse. Bez diskuse si zaslouží poklonu i tradičně skvělý hudební doprovod a zvukové kulisa celkově. Doprovodné efekty pak působí naprosto strhujícím dojmem.

Jak to shrnout? Resident Evil 4 je brilantní ukázkou toho, že i v dnešní době lze připravit originální a nevšední titul postavený na prověřených základech. Řada nových a nápaditých prvků, perfektně vyvážené a zpracované zbraně, nákup vybavení a další detaily vám dají docela lehce zapomenout na dílčí miniaturní chyby v podobě částečné „okoukanosti“ v posledních fázích hry. Přibližná doba (25 hodin) nutná k dohrání Resident Evil 4 pak působí v současnosti a při „schopnostech“ konkurence prakticky jako zjevení. Gratuluji, revoluční hry stále nevymřely.