GAMEPLANET

Ať už vás snaha společnosti Capcom vytřískat z každého svého titulu co možná nejvíce peněz uráží, nebo ji považujete spíše za chvályhodnou laskavost tvůrců, kteří v pravidelných intervalech dopřávají i těm mladším možnost okusit si jejich nejproslulejší kousky, první díl slavné ságy Resident Evil se opětovně hlásí o slovo. Po poměrně slibné GameCube inkarnaci, která však přinesla především toliko rapidní vizuální upgrade, fanoušci s ohlášením DS portu netrpělivě očekávali, zdali se i tentokrát vývojáři nechají zastrašit přílišnými změnami v konceptu, nebo přeci jen s přihlédnutím k originální platformě nabídnou i nějakou tu žhavou novinku či osvěžení, které by z jejich letitého klenotu učinilo opět lákavou oběť koupěchtivých hráčů.

Inu, konečný výsledek je trošku rozpačitý, ale pojďme si to vše vzít hezky popořadě. Prvním překvapením pro mnohé možná bude, že grafické zpracování se neváže k poslední a výše jmenované GC konverzi a namísto toho vychází z původní PSone podoby, tak jak ji pamětníci jistě ještě dobře poznají. Čeká na vás tedy totéž sídlo jako před lety plné děsivých nemrtvých a dalších potvor, které vám dokáží řádně zatopit, stejně jako celá plejáda puzzlů a jiných logických hádanek. Než se však budete moci pustit do víru akce a průzkumu, nabídnou vám tvůrci možnost zvolit si typ hry. Jednak je přítomen „Classic Mode“, což je starý dobrý Resident Evil, takový, jak jsme jej poznali již před lety, a druhou volbou jest „Rebirth Mode“, který představuje zcela exklusivní obsah, který se prvně objevuje právě s příchodem na DS.

Původní mód, myslím, nemá valnou cenu příliš rozebírat, jednalo by se vpravdě o nošení dříví do lesa. Zato ona unikátní složka titulu Resident Evil: Deadly Silence si již více než zasluhuje naši pozornost. Veškeré mnou dále nastíněné detaily a změny vůči původní hře se totiž týkají a přímo souvisejí se zmíněným „Rebirth“ módem. Pokud nyní doufáte, že vám tvůrci představí nějaký zcela nový příběh nebo unikátní charakter, budete žel bohu zklamáni. Vylepšení se omezují toliko na několik tu více a tu méně zajímavých a zásadních změn či zásahů do herního konceptu. Samotná story line tedy zůstává zcela nedotčena, což ovšem může být stejně tak mnohými pamětníky považováno za výhodu jako i nedostatek. Záleží jen na vás.

Ať už si zvolíte na počátku hry charakter Jill Valentine, nebo dáte přednost mužnému Chrisi Redfieldovi, jehož cesta k vítězství byla už původní hře o něco akčnější a obecně náročnější, můžete počítat s tím, že „Rebirth Mode“ jako takový se soustředí mnohem více na nejrůznější přestřelky a ataky vašich nepřátel, než-li tomu byl hráč originálu zvyklý. Nejde však jen o vyšší počet a četnější rozmístění vašich potencionálních obětí, v tomto okamžiku se totiž dostává ke slovu první unikátní složka Deadly Silence. Hra se vám totiž čas od času po vstupu do místnosti přepne do jakého 1st person zobrazení a ozbrojeni vaším nožem, resp. stylusem se musíte vypořádat s nějakým nebezpečenstvím. Boj je přitom vyřešen velmi efektně a zároveň vkusně. Podle toho, jak pohybujete stylusem po obrazovce, šermuje vaše postava dýkou tam a zpět a problémem přitom není ani klasické bodnutí, pokud na displej pouze jemně ťuknete.

Bohužel, ne vždy působí tato část až tak příjemným dojmem, jak se vám tomu bude zdát na začátku. I pokud pominu fakt, že se za čas stanou tyto sekvence spíše otravnými pro svou stereotypnost, nemohu vás neupozornit na skutečnost, že je kupříkladu velice frustrující nemožnost se během zmíněných výpadů jakkoli vyléčit. Nakolik je pak každá blížící se bitva podobného druhu frustrující si jistě každý zvládne domyslet sám. Rovněž vhodnost likvidace jistých nepřátel tímto způsobem mi přijde trošku rozporuplná. Zatímco pomalu šourajícího zombíka totiž není problém skolit během pár okamžiků, takový jeden pejsek vás může při všem tom pobíhání docela nemile překvapit.

Dost ale k tomuto bodu. Když už jsme však u akce, musím se přiznat, že rovněž ovládání postavy a její boj s nožem mi přijde jako drobně inovovaný. Ačkoli v tomto ohledu nemám úplnou jistotu (je to přeci jen už nějaký pátek, co jsem původní Resident Evil hrál), mám dojem, že i běžné ohánění se dýkou v průběhu hry si Deadly Silence tak trošku vypůjčil až ze čtvrtého pokračování série. A to samé mne napadá v případě rychlé otočky o 180 stupňů, kterou si jistě dobře vybaví každý majitel RE4, ovšem předešlé díly dle mého tento pohybový prvek neobsahovaly. Abyste si však nemysleli, že Resident Evil: Deadly Silence je pouze o akci a že se veškerá vylepšení týkají právě této složky hry, musíme trošku pokročit.

Byť je obecně využití speciálních možností a schopností konzole DS v námi probíraném kousku spíše sporadické (viz jinak ovšem velmi užitečné současné zobrazení samotné hry a mapy na dvojici displejů), dočkáme se alespoň drobného zapojení mikrofonu, což je potěšující. Váš „hlasový projev“ totiž přijde ke slovu v okamžiku, kdy budete muset takříkajíc rozdýchat umírajícího kolegu. A tento zákrok nespočívá v ničem jiném než pravidelném vdechování vzduchu do jeho plic, které je simulováno vaším foukáním směr NDS. Jistě jste dávali na hodinách Biologie pozor (nebo alespoň při některém z dílů nekonečné Nemocnice Chicago Hope/Pohotovosti), takže si to dovedete, předpokládám, živě představit. Je to sice maličkost, ale potěší.

Ještě o poznání užitečnějším dojmem však nakonec působí zapojení stylusu do řešení nejednoho z původních herních puzzlů. Aby ovšem v Capcomu trošku zahráli na strunku i těm, kteří dávají hádankám přednost před akcí, bylo nutno nějak srovnat karty se značně nabobtnalou „řeznickou“ fází. Proto se ke slovu dostane i několik zcela nových a jinde neviděných hádanek, resp. mini puzzlů, které prověří vaši schopnost přemýšlet a logicky uvažovat. Odměnou za vyřešení těchto úkolů je nejčastěji přístup k nějakému vypečenému předmětu, který obohatí váš notně zbědovaný inventář. Jelikož jde Resident Evil: Deadly Silence s dobou (i když…), nemine vás ani nově zakomponovaný multiplayer, jemuž se můžete oddávat až ve čtyřech lidech. Přítomen je jak kooperativní, tak i VS mód, ovšem na nějaké společné dobrodružství můžete rovnou zapomenout. Předpokládám tedy, že hra více hráčů nebude tím rozhodujícím, co udrží Deadly Silence nad vodou.

Resident Evil: DS je trošku zatěžko hodnotit. Jedná se bezesporu o skvělou hru. Ovšem rovněž skvělou hru, která tu již bezpočtukrát byla; ať už v původní podobě nebo prostřednictvím některého z pokračování. Deadly Silence však má stále své kouzlo i přes mírně archaický koncept hry, který by byl jinak asi víc pro ostudu, stejně jako spíše úsměvné FMV sekvence. Původní grafika, původní hudba a zvuky, původní a jen mírně kosmeticky upravený obsah. Je to pro vás dost? To si každý musí zodpovědět sám. Resident Evil: Deadly Silence má však pro své nesporné kvality potenciál zaujmout stejně dobře pamětníky, jako i ty, kteří o slavném prvním dílu do dneška jen slýchali.

Tento produkt zapůjčila k testování společnost CONQUEST entertainment a.s.