The Getaway je mnoha zastáncům PlayStationu známý pojem. My se dnes prostřednictvím opožděnější recenze podíváme na jeho poslední pokračování.
Druhý díl The Gateway není jen prostým klonem GTA, za který je některými označován. Jedná se o povedenou akci s filmovým nádechem, která příjemně pobaví.
Klady
- Grafika
- Filmovost
- Spoustu módů
- Tři postavy
|
Zápory
|
Se hrou Grand Theft Auto (zkráceně GTA, ale to asi nemusím připomínat), ať už se jedná o jakýkoliv díl, se setkal snad každý, kdo se o PC a konzole jen trochu zajímá. Nemusel ji zrovna hrát, jelikož GTA se proslavilo nejen svojí kvalitou, ale i kauzami, které se staly světoznámými. To jen tak pro pořádek.
Dnes recenzovaná hra The Getaway: Black Monday je totiž mnohými označována za tzv. GTA klon. Ale GTA klonem je v dnešní době v podstatě každá hra, která nabízí veliký herní svět a spoustu možností, co v něm dělat. Podle mého názoru s konceptem otevřeného světa přišly před GTAčkem různé tituly ze žánru RPG… Nicméně dejme tomu, že hry, které nenabízejí jakýkoli otevřený svět, nýbrž nějaké velké město, jsou GTA klony. Přesto bych The Getaway: Black Monday (dále jen BM) za GTA klon neoznačil. Všechna GTA obsahují příběh, který není příliš originální a ani moc povedený. K dispozici máte již zmíněné město, které je kulisou pro celou řadu činností s možností zde konat. GTA je tedy spíše o volnosti v herním světě.
A to se o BM říci nedá. Jistě, hra se rovněž odehrává ve městě, konkrétně v poměrně věrně zpracovaném Londýně, ale BM spíše klade důraz na mise, které propojují příběh. Ten je více filmového rázu, přičemž vás dost napíná a provází povedenými animacemi. Právě v tomto ohledu BM překonává GTA „s prstem v nose“ (a kdekoli jinde). Pokud bych měl BM porovnávat s nějakou podobnou hrou, pak by to nepochybně bylo první Getaway, ale hlavně Driver. Také pojal velké město (a bylo jich dokonce více než jedno). Mou oblíbenou volnou projížďku nabízel stejně jako BM jen jako samostatný mód a zakládal si hlavně na misích a příběhu. Nejvíce se ovšem podobá BM Driv3rovi (abych nebyl nařčen z opakování téhož, upozorňuji na rozdíl po véčku v názvu hry). Leč s tou odlišností, že nyní recenzované dílo je mnohem povedenější. V recenzi na jiném webu jsem Driv3rovi na PC dal hodnocení nad 70%, což logicky znamená, že BM dostane lepší hodnocení. Doufám, že vás to však neodradí od zbytku recenze a že si podrobně přečtete všechny klady a i nějaké ty zápory BM.
Bohužel nemám možnost porovnávat dnešní díl s prvním Getaway. Ale co jsem četl, tak BM nabízí veliké vylepšení v podobě tří herních postav, s nimiž budete mise procházet. Jako první přijde na řadu Londýnský policista Mitch, s kterým absolvujete 8 kapitol hry v části nazvané Mitch’s Story. Po něm se ve zbytku hry v části Eddie‘s Story střídají Eddie O‘Connor a mladá Sam. Narozdíl od Mitche jsou to zlodějíčci, takže BM se díky několika postavám a hraní na dvou opačných stranách zákona vymaňuje ze stereotypu. Každá z postav má trochu jiné náplně misí a každá používá odlišný styl jejich plnění. Mitch to má značně jednodušší; jakožto policistovi mu v misích pomáhají kolegové. Zato Eddie a Sam jsou na to, snad kromě jednoho případu, vždy sami. Někdy se objeví v jedné misi najednou, většinou se však rozdělí a každý jde svou cestou.
Mise za Mitche jsou akčnějšího rázu a poměrně často se v nich projedete v autech. Ať už někoho pronásledujete, nebo ho naopak musíte dohonit a zničit, vždy to přinese zábavu. Ani pěší mise za Mitche se nenesou špatně, ba přímo naopak. Vhod přijde automatické zaměřování, které usnadňuje přestřelky s více nepřáteli najednou a hlavně šetří vaše životy, protože manuální zaměřování není tak rychlé. Když už jsme u těch životů, tak si je můžete doplňovat několika způsoby. Tedy vlastně jen třemi, ale oproti ostatním hrám je to luxus, ne? Ten první, klasický, snad ani nemusím zmiňovat. Jsou to samozřejmě lékárničky, které většinou leží v nějaké zapadlé místnosti na zdi a mnohdy je člověk ani nenajde, a tak se na scénu dostaví ony dvě alternativní metody. Když jste postřelen, tak vám postupně na oblečení, či uniformě přibývá krvavých skvrn, jež se postupně slévají v jednu velkou. Tehdy se můžete kdekoliv uzdravit i bez lékárničky. Stačí chvíli zůstat nehybně stát u nějaké zdi. Vaše postava se o zeď po chvíli jednou rukou opře, skloní hlavu a zhluboka dýchá. Je až neuvěřitelné, jak se autorům hry podařilo vyvinout takto dokonalou animaci, kdy postavě opravdu věříte, že už nemůže dál. Skvrna postupně mizí a vy pak můžete bez starostí pokračovat dál. Ovšem pozor, nelze se takto uzdravovat do nekonečna. Po pár takovýchto uzdravováních v jedné misi vám pak postava řekne, že už to prostě dál nepůjde a o zeď se zkrátka neopře. K uzdravení vám konečně může pomoci, když chvíli kdekoli stojíte a nic neděláte. V tomto případě se však uzdravujete velice pomalu.
A jak vypadají mise za zločince? Ty za Eddieho celkem kopírují ty Mitchovovo, ale naprosto odlišně se ukázaly ty za Sam. Těch je ze všech nejméně. Sam jako křehká bytost totiž nikoho nemlátí, ani zbraně nepoužívá. Spoléhá se na stealth postupy, kdy doufá, že ji nikdo nespatří a nepozorovaně se dostane na místo určení. Schovává se za předměty, prolézá šachtami, plazí se na širokých světlech pod stropem apod. Oproti dvěma chlapům je to sice příjemné osvěžení, ale menší počet misí za Sam mi spíše vyhovoval, protože po určité době mě již přestávaly bavit. Mám raději akčnější mise, nicméně i tak cesty se Sam považuji za klad, neboť jsou povedené a jsou vítanou změnou. Nejspíše nevyrovnají Splinter Cellům a podobným specializovaným titulům na stealth postupy, avšak, jak říkám, potěší. Příběh se rozkládá ve více než dvaceti kapitolách a sledujete celou zápletku jak ze strany policisty, tak zlodějů.
Kromě misí máte k dispozici i tzv. Special Features obsahující několik dalších módů. Mezi ty patří Race, což jsou klasické závody, kdy máte po městě vytyčenou trať a přidělené auto, s nimž se vrhnete do jízdy. Dále tu nacházíme Black Cab, ve kterém nasednete do taxíku, mávající zákazníky naberete dovnitř a musíte je dovézt na požadované místo. Za to dostáváte peníze, jejichž součet se počítá do nejlepších výsledků. Nechybí ani Chase, kde pronásledujete nějaké auto za účelem jeho zastavení. Jako poslední přichází na řadu, jak jsem řekl, můj oblíbený Free Roaming, tedy ničím neomezená projížďka po městě. V tomto módu si můžete brát libovolná auta, jezdit (a střílet) kam chcete, zkrátka volnost sama. Jak se postupně prokousáváte hlavním příběhem, otevírají se vám další postavy a za ně poté smíte okusit projížďku. Později budete moci hrát i za záporáky. Pro někoho příjemné, že?
V jednotlivých misích hlavního příběhu se dají najít klíče od auta, které vám otevřou nové závody, honičky a taxikaření. Grafika je na poměry PS2 povedená, navíc vezmeme-li v úvahu, jak velikou plochu Londýna musí vykreslovat. Dabing i všechny animace se povedly, stručně řečeno, filmové a do děje vás vtáhnou, ať se vám to líbí nebo ne. Zkrátka super!
Zapomněl jsem ještě na jednu důležitou složku hry, tedy auta. Najdete jich po městě spoustu a nejedná se jen o napodobeniny jako v GTA. Vozy jsou licencované, takže když si vezmete Renault Laguna, najdete na něm jak znak Renaultu, tak i nápis Laguna. Další velké plus hry. Auta se ovládají každé trochu jinak, ale všechna dobře. Ještě jednou: aut se vyskytuje po městě opravdu hodně a ta nejlepší si můžete ukládat do garáží rozmístěných po mapě.
Co říci závěrem? Hře není opravdu moc co vytknout. Nabízí skvělý filmový zážitek, rozmanité mise, které jen tak nedohrajete, dobrou grafiku, velké město, spoustu módů, tři hratelné postavy, dost zbraní, opravdu hodně aut a jejich dobré ovládání ... Je toho prostě dost na to, abyste si hru pořídili, pokud ji ještě nemáte. Podle mě si BM hodnocení osm a půl určitě zaslouží.