GAMEPLANET

Je neoddiskutovatelným faktem, že Silent Hill patří mezi nejprestižnější survival-hororové série současnosti, a to nejen na poli PS2. Koneckonců, své základy si začal budovat již na sklonku životnosti legendární PSone, tudíž se není čemu divit, že se za léta své existence stal bez většího přehánění kultem mnoha hráčů. A ačkoli samozřejmě, co se popularity týče, nemohou evropští, potažmo čeští, fandové ani vzdáleně aspirovat na tradiční fanatismus japonských příznivců, lze považovat zatím veškeré tituly objevivší se u nás pod značkou Silent Hill jako nadmíru úspěšné i po komerční stránce.

A samozřejmě, co je typické pro podobně úspěšné kousky? Ano; kompilace, extra balení, speciální edice, vylepšené verze atd. Ostatně, myslím, že si ještě mnozí z vás dokáží upamatovat na to, že už takový Silent Hill 2 (tedy první PS2 projekt z této řady) vyšel u nás z iniciativy tehdejšího distributora (spol. Cenega Czech) výhradně v jakési SE verzi, která krom značně atraktivního a v té době ještě ne zcela běžného papírového obalu lákala potencionální spotřebitele i druhým bonusovým diskem, který se vztahoval k tvorbě hry, a co je slušné navrch říci, jednalo se o přídavek nadmíru kvalitní. Pokud pak na okamžik myšlenkou odběhneme k bestsellerové sérii Metal Gear Solid, je asi všem jasné, že právě Konami se v podobných záležitostech přímo vyžívá (viz MGS2: Substance, MGS3: Subsistence), tudíž bylo nasnadě a jen otázkou času, kdy se nějaká ta kompilace se jménem Silent Hill objeví na trhu.

Jak asi chápete, recenzovat The Silent Hill Collection není tak docela jednoduché a rovněž není k tomuto testu možno přistoupit zcela běžným způsobem. Jednak není smyslem ani nutností tohoto článku vypovídat a hodnotit každý jednotlivý titul zvlášť a současně by to pochopitelně ani nebylo tak docela spravedlivé. Snad postačí, když k tomuto bodu zdůrazníme jen několik málo poznámek a maličkostí, snad pro úplnost, kdyby se k předkládaném textu dostal někdo, kdo absolutně netuší, o co vlastně v Silent Hillu běží a o čem tato série je.

Pakliže dnes vedle sebe postavíme ty nejzásadnější hororové PS2 opusy, snadno zjistíme, že každý jde tak trochu jinou cestou a je rovněž určen jinému publiku. Tam, kde kupříkladu Resident Evil tradičně exceluje famózní akcí a jejím atraktivním zpracováním, další konkurenti třebas pokulhávají. A pokud je jako nejděsivější a nejobskurnější ze „svaté trojky“ nejčastěji jmenován až úchylně japonský Project Zero od Tecma, pak nejsilnější stránkou všech Silent Hillů je opravdu znepokojující a famózně vystavěný příběh, který dle mého soudu gradoval s příchodem třetího dílu, jelikož „čtyřka“ je už zaměřena trochu více mainstreamově, tedy i akčněji. Tak jako tak, dějová linka točící se ve všech dílech kolem téhož městečka představuje absolutní špičku v oboru, a pokud vám až doposud tato řada nic neříkala, máte nejvyšší čas napravit si reputaci. Ostatně, ne nadarmo se právě v těchto dnech řítí do kin stejnojmenný film, který, ač kritika označuje za poměrně průměrný, by měl být skutečnou pastvou (nejen) pro oči každého fanouška.

Prvním kouskem v balení je již mírně archaicky vyhlížející Silent Hill 2 (někdy též známý jako SH2: Restless Dreams – kupříkladu na Xboxu, kde se jeho majitelé dočkali i extra sub-epizody, jež ovšem byla v některých regionech součástí i již zmiňované PS2 SE verze či platinového vydání), jenž vás poprvé zavede do děsivého světa této série. Chopíte se chlapíka jménem James Sunderland, jenž se do Silent Hillu vypravil na popud romanticky vyhlížejícího dopisu, aby pátral po své milované ženě, na čemž by ještě nebylo nic tak zajímavého, natož pak strašidelného, pokud by již neměla být dávno po smrti. Co dodat? Zbytek budete muset rozluštit už sami, ale druhý Silent Hill je jednoduše klasikou, která by neměla uniknout žádnému příznivci žánru.

Silent Hill 3 byl svého času pro některé hráče tak trochu zklamáním, ale čas dokázal plně ukázat kvality tohoto kousku. Atraktivní příběh mladé dívky, která pátrá po spojitosti mezi vlastními hrůzostrašnými sny a tajemným městečkem, nemůže, myslím, nechat v klidu žádného zákazníka mužského pohlaví. Čtvrtý a relativně nový Silent Hill s podtitulem The Room představuje pro mne osobně tak trochu odklon o tradičních schémat a principů série. Ačkoli famózní příběh (tentokráte mapující osudy Henryho Townshenda, který je neznámo proč zničehonic uvězněn ve vlastním bytě) zůstal zachován (a mnohými je dokonce považován za absolutní vrchol série), vzdálení série od původního konceptu bylo pro mne svého času mírným zklamáním. A bohužel, jak se zdá, není to poprvé ani naposled, kdy tvůrci v rámci snahy dostat hru do širšího povědomí spotřebitelů rezignovali na originální a volnější tempo hry ve prospěch akce; byť stále povedené a celkově efektní – viz kupříkladu z poslední doby Onimusha: Dawn of Dreams, čtvrtý to díl, který absolutně postavil na hlavu původní principy her z této řady.

Jak vidno, toto balení obsahuje skutečně lákavou porci virtuálního děsu a plíživého putování neznámem. Navíc je u nás k dostání za více než příjemnou cenu, která se prakticky pohybuje pod hranicí dnešních novinkových titulů. Existuje tedy vůbec něco, co by vás mohlo odradit od nákupu této, jak krabička hlásá, limitované edice? Bohužel brilantní dojem nad celkovou kvalitou obsažených her v kombinaci s přijatelnou cenou mírně kalí i drobné nedostatky. Pravděpodobně především díky relativně nízké ceně můžete předem zapomenout na přítomnost jakýchkoli dalších bonusů nebo snad dokonce extra disků. Obecně vysoká dostupnost tohoto kompilátu je bohužel vykoupena jeho nepříliš atraktivním balením a i jinak chudým vzhledem stejně jako druhotným obsahem. Zapomenout můžeme na nějaký luxusní super booklet a fandy jistě nepotěší ani absence jakéhokoli materiálu typu trailery, filmečky, tvorba hry. Přitom vzhledem k bohatosti Silent Hill universa se přímo nabízí kupříkladu ochutnávka z PSP interaktivního komiksu Silent Hill Experience nebo nějaká ta ukázka z připravovaného prequelového handheld počinu (tatáž platforma) Silent Hill: Origins případně pátého pokračování, které je ve vývoji pro next-gen platformy, nebo již zmíněného filmu.

Poslední šmouhou na kráse může pro mnohé být absolutní vynechání prvního dílu celé řady, ale to si lze holt vysvětlovat toliko snahou obsáhnout celou PS2 ságu, nikoli kompletní svět Silent Hillu, jak jej dnes známe. I přes zmíněné dílčí nedostatky této kompilace bych neváhal doporučit balení každému z vás. Jedná se o příjemnou iniciativu ze strany současného lokálního distributora (spol. CD Projekt), který nám snad dává tímto najevo, že i do budoucna se třeba mohou čeští konzolisté těšit na příchod těch nejzajímavějších speciálních edicí her, které nám byly až doposud většinou odpírány a mohli jsme jen závistivě slintat směrem přes oceán. Já dávám prst nahoru.

Tento produkt poskytla k testování společnost CD Projekt Czech, s.r.o.