GAMEPLANET

Příchod titulu Tomb Raider: Legend mi tak trošku připomněl svého času nikterak halasně vítaný sequel ke hře Max Payne, který se nakonec dočkal více než vřelého přijetí, a to jak u kritiků, tak i vždy vrtkavých spotřebitelů. Zda-li i nový Tomb Raider slízne smetanu na všech frontách, je zatím příliš brzy hodnotit. Ovšem minimálně na půdě herních žurnalistů, jak se podle všech dosavadních ohlasů zdá, dokázal docela slušně a především překvapivě zabodovat. Snad právě i z toho důvodu, že do titulu nikdo příliš velké naděje už ani nevkládal.

Ne že by mě to nějak zvlášť překvapovalo. I mne osobně nechávaly veškeré screenshoty, PR materiály a novinky týkající se další připravované exkurse slečny archeoložky docela chladným. Není se čemu divit. Po revolučním prvním dílu se s každým pokračováním série propadala do větší a větší beznaděje a vod průměrnosti, ze kterých se jí nepodařilo vybřednout ani po drobné pauze, jíž měl rozčísnout již v úvodu zmíněný trapas v podobě Angel of Darkness. Mnozí tak už dávno chudinku Laru pochovali jako oběť své doby a nenažranosti herních vydavatelů.

K našemu velkému štěstí však nakonec v Eidosu dostali rozum a slečnu Croftovou sice trošku nevděčně, ale oprávněně, vyrvali z rukou mateřskému studiu Core, aby se jí ujala čerstvá krev v podobě týmu Crystal Dynamics, jenž má za sebou např. veleúspěšnou sérii Legacy of Kain. Jakkoli ortodoxní fanoušci (je trochu s podivem, že nějací ještě vůbec zbyli) považovali podobný krok takřka za rouhačství a svatokrádež v jednom, musíme dnes uznale konstatovat, že se jednalo o krok navýsost správný a rozumný. Krystalky se ujaly práce více než se ctí, a tak nám po ani ne tak dlouhém čekání dnes servírují vpravdě tradiční tombraiderovský koktejl, který přináší to nejlepší z dílu prvního a míchá to s ingrediencemi dosud neviděnými a pro sérii značně originálními a oživujícími.

Stejně jako každý správný film, poodhaluje i nový Tomb Raider v rozumných dávkách něco z minulosti naší přírodou bohatě obdařené hrdinky. Příběh hry nejenže nás tak zavede do nerozličnějších koutů světa, ale ve vzpomínkách samotné hlavní hrdinky si užijeme i trochu toho archaického bláznění. Ačkoli samotná dějová linka rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu na poli virtuální zábavy, dokonce bych si dovolil tvrdit, že ani k tomu nejlepšímu, čím vás může sedmý Tomb Raider oblažit, je díkybohu stále dostatečně motivující pro další hraní. Stejně jako v minulosti nám i tentokrát řádění hlavní postavy nedá nevzpomenout na klasická dobrodružství profesora Jonese nebo neohroženého agenta 007. Jak jsem uvedl výše, krom již takřka referenčního sídla samotné lady Croft se tak vypravíme za honbou po záhadách takřka napříč celou zeměkoulí; Bolívií a Peru počínaje a kazachstánskou post-sovětskou základnou nebo japonským komplexem budov kupříkladu konče.

Na svých toulkách se Lara Crost pohybuje jednak tradičně pěšmo (ať už vně či uvnitř nejrůznějších kobek, jeskyní a komplexů), to v lepším případě, a nově pak za pomoci slušivého motocyklu značky Ducati, jenž však až na čestnou výjimku prvního dojmu představuje prakticky to nejhorší z celé hry. Zatímco tak zřejmá a prvoplánově jasně úspěšná snaha vrátit se s titulem Tomb Raider: Legend k základům celé série jasně vyšla v případě samotného plošinkového dobrodružství, závodní exkursi okoukanou např. z titulů jako James Bond 007: Everything or Nothing si mohli už tvůrci raději odpustit. Osobně jsem z úvodu hraní sám příliš nechápal, co proti jejímu zařazení většina recenzentů má, ale můžete mi důvěřovat, druhé třetí projetí už bude znamenat definitivní znechucení i pro vás. Grafika v těchto částech hry rozhodně neexceluje a engine předvádí spíše své slabší chvilky, načež to by ještě nebylo takovým problémem, pokud by závodně akční sekvence nebyly naprosto triviální, zdlouhavé a v jejich pozadí nestálo lajdáctví autorů a prostá snaha co nejjednodušeji natáhnout jinak žalostnou délku titulu. Rozčilovat se nad tím, že jízda na motorce má k simulaci skutečného motocyklového dovádění asi tak daleko, jako rýžový nákyp k anti-protonové pušce lorda Chaotika, je už pak snad předem zbytečné.

Samotné pěší mise už na vás ovšem nechávají jen ten nejlepší dojem a příjemné vzpomínky. Krásná ambivalentní hudba a výtečné zvukové efekty dotvářející stylově celkovou atmosféru hry jsou spolu s nadprůměrným vizuálním zpracováním hlavním tahákem hry. Pokud i vy podlehnete kouzlu titulu Tomb Raider: Legend, čeká na vás v průběhu vašeho dobrodružství nejedna zajímavá a oku lahodící chvilka či scenérie. Pohledu na bouřící vodopád a následnému skoku do jeho vln nebo volnému pádu/letu padákem vstříc zasněžené sovětské krajině se totiž vyrovná na poli akčních arkád skutečně jen máloco. Vývojáři evidentně ždímali z PS2 maximum a je hodně to znát. Hra je protkána celou řadou zajímavých grafických efektů, které působí jako pověstná třešnička na dortu, a zanechávají ve vás obrovsky příjemný pocit z toho, co sledujete na obrazovce. Po výstřelech se z vašich zbraní nádherně zakouří, Laře jde v chladných prostředích pára od úst a samotný repertoár jejích pohybů je přímo slast pro oko. Rovněž fyzikální engine mne překvapil řadou pokročilých efektů a technik.

Slečna Croftová řádí na obrazovce od prvního okamžiku do závěrečných titulků jako pominutá a ačkoli tvůrci nepoužili pro snímaní jejího pohybu technologii motion-capture (z logického důvodu přílišné náročnosti na realizaci podobných skopičin), veškeré tohle dovádění vypadá nejen velice atraktivně, ale v rámci možností také slušně realisticky. Lara skáče, ručkuje, metá salta, šplhá, točí se a vraždí v efektních bullet-time sekvencích s takovou bohatostí, grácií a ladností, že by jí to mohl i Princ z Persie závidět, a to už je co říci. Nadto vývojáři včlenili do děje, resp. četných in-game animací rovněž výtečný (byť mírně okoukaný) prvek spočívající v hráčově občasnému zásahu do děje na obrazovce. Stejně jako v případě titulu Resident Evil 4 se tak i při hraní Tomb Raider: Legend tu a tam během filmečků zobrazí nějaký ten buttonek, jenž musíte bleskurychle zmáčknout, jinak se vaše drahá s největší pravděpodobností odebere do věčných lovišť.

Žel bohu, Tomb Raider: Legend má i nějakou tu šmouhu na krása. Vedle již zmíněné motocyklové vložky hlavním negativem budiž nízká obtížnost a (nejen) z toho plynoucí žalostně krátká hrací doba. Stejně tak střílecí části, kterým je rovněž věnován značný prostor, nemusí být úplně pro každého, ale děj hry ještě do jisté míry příjemně zpestřují a obohacují vaše pobývaní ve světě TR, to je třeba říci. Celkově je však Tomb Raider: Legend jednoduše nad očekávání vydařeným titulem, který i přes drobné chybky nabízí pohodovou a svižnou hratelnost, která osloví převedším příležitostné hráče, ale má co nabídnout i skalním příznivcům série. Potěší i pěkné animace, možnost zopakovat si vybrané úrovně i nějaký ten bonus v podobě nových oblečků pro vaši „svěřenkyni“. Nebýt menších problémů technického rázu s nesprávným ukládáním nastavení 60ti Hz snímkovacího módu, byl by pro mě Tomb Raider: Legend dalším zářným příkladem řemeslně špičkově odvedeného kousku uzavírající éru PS2.

Tento produkt poskytla k testování společnost CENEGA CZECH, s.r.o.