GAMEPLANET

Ačkoli jsem si vědom faktu, že se můj osobní názor na titul Viewtiful Joe: Double Trouble a obecně tuto sérii spíše odklání od mínění většiny hráčské obce, nedá mi to, anžto bych se stejně nezvládl tvářit, že k této hře nemám jediné výhrady. Ale neházejme bambitku do pšenice předčasně, raději si hezky popořadě projedeme každý z důležitých prvků této hry, než-li se konečně dobereme finálního verdiktu.

Jakkoli bylo svého času vizuální zpracování prvního dílu Viewtiful Joe snad revoluční a neotřelé, dnes už ho nemohu označit ani jedním ze zmíněných superlativů. Naopak, v okamžiku kdy pomine úvodní vlna překvapení a příjemného rozčarování nad zcela novým pojetím grafiky, dostavuje se nezbytně zklamání plynoucí z opakovaného a ne už tak přitažlivého modelu. Dlužno podotknout, že pokud se vám líbil některý z předchozích dílů pro „velké konzole“, neměla by vás grafika hry ani zaskočit, ani jakkoli nemile překvapit. Viewtiful Joe: Double Trouble se vrací s odsvědčeným receptem, co se vizuálního zpracování týče, tudíž zvláštní pochvalu si vývojáři z Capcomu zaslouží víceméně jen s ohledem na velmi povedený převod hry na miniaturní displeje podstatně méně výkonného systému, jakým DS bezesporu je.

Protože v těchto dnech vychází rovněž PSP inkarnace našeho filmového hrdiny, bylo by jistě zajímavé srovnání obou handheldových titulů. Žel bohu se mi zmíněný kousek nedostal doposud do rukou, a tak si budeme muset vystačit jen se znalostí hry právě testované a jejích předchůdců. Jakkoli však nejsem příliš nadšen pramalými pokroky, které s sebou nový díl přinesl, přiznat mu musíme alespoň minimálně odlišný a originální koncept, jímž se zcela jistě PSP pokračování pochlubit nebude moci. Ten vychází jednak z užití dvojice herních obrazovek (to v menším měřítku) a především pak aplikace dotykového ovládání. Bohužel tato specialitka na hráče klade rovněž jeden nemilý požadavek, a to nutnost obrnit se značnou dávkou trpělivosti zpočátku hraní. Jak totiž záhy zjistíte, hra nejenže není zrovna ideálně uzpůsobena k ovládání našim levorukým spoluobčanů, ale nadto i „standardní“ praváci se budou mít co ohánět, aby jim kontrola hlavního hrdiny přešla alespoň trošku do krve. Rovnou můžete zapomenout na užití stylusu, který smí i nadále v poklidu odpočívat ve své mateřské šachtičce. Ovládaní za pomoci prstů je totiž nezbytností. Nemusím dodávat, že ne každému je pak milé rejdit po displeji svého DSka palcem či dalšími prsty; o estetičnosti takového počínání nemluvě.

Pokud pominu značně nekomfortní ovládání, velkou radost mi neudělala ani stereotypnost hry. Uznávám, že hráč neznalý této arkády snad může být mile překvapen jejím počátečním kouzlem, ale co bych dál nalhával sám sobě? Viewtiful Joe: Double Trouble je sice stále kvalitní zábavou a po řemeslné stránce i nadmíru kvalitně odvedenou, jenže trpí rovněž řadou mušek, které z něj v mých očích nedělají nic víc, než jen mírně nadprůměrný titul. Před pár lety tenhle kousek způsobil docela solidní pozdvižení, ale dnes se nejedná o žádný klenot patřící do síně slávy. Slabší hudba, kvalitní grafika, relativní (ne)originalita, okoukaný koncept a chaotické ovládání; sečteno, podtrženo – solidní ale nijak výjimečná hopsačka, která vás však může kvalitně na nějaký ten čas zabavit a váš požitek z ní bude o to větší, pokud jste se až doposud s žádným z předchozích dílů nesetkali. Jinak řečeno, je to na vás, drazí přátelé.

Tento produkt zapůjčila k testování společnost CONQUEST entertainment a.s.