GAMEPLANET

Před několika lety vydané LocoRoco zaznamenalo nevídaný úspěch a rázem se z něj stala klasická záležitost only for PSP. LocoRoco je pro neznalé jakási rasa gumoidnich a kuloidních potvůrek, žijících v přeslazeném světě na usmívající se zeměkouli. Jednoho krásného dne, jiný tam snad ani není, spadne na tuto planetku vesmírem plující meteorit. Co čert nechtěl, vyrojili se z něho strašlivé příšery Mojas. Strašliví jenom pro pestrobarevné obyvatele, Moja je totiž černá chlupatá potvora, pějící hrubé písně. Ty znějí zpočátku sympaticky, protože jako každý správný kreslený veselý svět, i svět LocaRoca prostupují šílené dětinské melodie. Jako by to nestačilo, koule si prozpěvuje a doprovází tak krajinku, nehledě na to, že často dostane i sama sólo. Ačkoliv už to téměř od prvního písmene vypadá jako spílání nad tím přeplácaným pojetí hry, opak je pravdou, a ty tuny medu chutnají.



Na funkčním herním a ovládacím systému není co měnit. LocoRoca ovládáte prakticky dvěmi, respektive třemi klávesami. Levé tlačítko nakloní svět nalevo, pravé pochopitelně napravo, a stiskem obou decentně poskočíte. Tak, a takhle to funguje po celou hru. Ano, ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. V takovém případě by byla ta usmívající se kulička mistrem světa v kulturistice. Téměř dvaceti různorodými a na pohled opravdu překrásnými úrovněmi se valíte ze strany na stranu, sbíráte všechno body přinášející, čas od času protrhnete několik černých mráčků a odstřelíte zlovolného Moju. Není to vůbec nuda, už kvůli oné po čase dokonce přívětivé hudbě a prostředí, občas doslova prolétnete úžasnými mechanickými „zkratkami“, zaplavete si v oceáně a prolétnete se po tarzanovsku džunglí. Z toho všeho je snad dost srozumitelné, že LocoRoco baví i nadále, možná o fous víc.



Nejen koulením je koule živa. V našem veselém světě žijí mnohá stvoření, které musíte v prvé řadě zachránit, a ve druhé si s nimi pak můžete i „pohrát“. Nejvýznamnější z nich jsou malí MuiMui, jejichž „pokémoní“ znalost jednoho slova, tedy pouze vlastního jména, vám bude dlouho rezonovat hlavou. Nejvíce ze všeho připomínají starého dobrého Krtečka, ve značně zmenšené a rozmnožené verzi. Proč rozmnožené? Inu, je jich dost, ještě vzhledem k tomu, že se od nich separuje záškodnická skupina rudých BuiBui. Ti Japonci jsou ale lišáci. Tak ale zpět ke Krtečkům, tedy MuiMui, skutečně „návykové“ jméno, že? Takže Krtečci mají v rámci planetky svůj jeden velký domeček, aspoň tak nazývají podivnou hliněnou homoli. Malinkatý LocoRoco hledá, nalézá a přemlouvá MuiMui k zabydlení se do této unikátní ubytovny nadzemního typu zemljanky. A aby to tam nevypadalo jako na jednom záměrně nejmenovaném sídlišti, sbírá náš hrdina porůznu materiály k vylepšování, dostavování, a zvelebování domečku, až se z něho stane takový interhotel, že by se i náš pan ministr lidských práv nevymlouval a nebál se v něm strávit jedinou noc. Na něho však nenarazíte, narazíte na podobné Nyukki. Nyukki jsou též prostovlasé, ale naproti němu žížaly. Jakmile zachráníte první z nich, otevře se vám první minihra: originální Whack-A-Mole. Další se otevírají záhy, a jsou to většinou vykrádačky klasických her s Krtečky ve vedlejší roli. To znělo zřejmě moc drsně, protože variace Space Impact a dalších budou bavit i naše pravnoučata. A pozor děti, máme pro několik miniher i mulťák.



Nesmím opomenout jednu převelice důležitou věc: nezůstáváte sami. Pro tento díl. Časem se ke žluťáskovi přidají další kamarádi, namátkou fialová kráska, černočerný drsoň, zelený jasoň a růžová princezna. Celkově do počtu sedmi různých koulí, se kterými se můžete válet. Moc se mi líbilo, že každá z nich má jiný charakter a tedy i hlas, takže notují do hudby a zpívají mezihry jinými způsoby. U vnímavějšího člověka to může měnit pocit z úrovně, u nás obyčejných je to aspoň vítanější letmé zpestření, a rádi vyměníme dětské hlasy za drsnější baryton. To se to pak skáče přes ďolíky.

Čas plyne rychleji než voda v pseudořece Bílině, a chtě nechtě se dostanete na konec docela brzy. Explorativnější hráči si ale nebudou stěžovat, na první projetí všechny bodíky nezíská, tajné ďuzny neobjeví, a celý domeček hnedle nedostaví ani ten nejmastnější řízek. Takže repete, druhé kolo, které baví i nadále. Je to přece poklidná krása v infantilnosti. Krom toho se nabízí i speciální režim kompletování pohlednic a obrázků, kde si zase užijí své šílenosti i pomatení hledači.