GAMEPLANET

Je tomu více jak rok, co byl na náš trh uveden diskový přehrávač MPIO HD300. I po té době má co nabídnout. Na první pohled vypadá jako levná kopie proslaveného Apple iPodu. Ovšem popularita neznamená dokonalost, tzn. něco mu chybí, něco je zbytečné a spousta věcí šla udělat lépe. A proto je zde MPIO a hned si ukážeme, co jsem měl na mysli.

Výhod harddiskových přehrávačů oproti flashovým je spousty. Sice je nezavěsíte na krk a nemůžete s nimi příliš poskakovat, ale mít celou svojí audiotéku vždy při sobě, to je nenahraditelné. Teď ale k recenzovanému přehrávači. V současnosti se prodává za slušnou cenu něco přes 7 tisíc. V balení se kromě samotného přehrávače nachází sluchátka MPIO OP, umělohmotný držák na opasek, napájecí adaptér, kabel pro propojení s počítačem přes USB, stereofonní kabel (jack – jack) a manuál. Chybělo mi zde akorát nějaké pouzdro a dálkové ovládání pro přehrávač (třeba na kabelu ke sluchátkům). Ten klips na pásek vcelku stačí, ale přeci jen pouzdro by přehrávač chránilo například před umazáním displeje.

Vzhledově je HD300 opravdu skvost. Někomu nemusí sedět větší rozměry a vyšší hmotnost. Já jsem však na větší rozměry zvyklý z mobilního telefonu Nokia 6600 a pro srovnání na fotce vidíte, že to není zas takový rozdíl. Navíc u přehrávačů s pevným diskem bývají větší rozměry a hmotnost standardem. Přehrávač mi na pohled připomíná nějaký elegantní drahý zapalovač. Při bližším pohledu zjistíme, že tělo tvoří krásně vybroušený hliník a přední panel je do obdélníku pochromovaný.

Připojení k počítači mě velmi překvapilo. Nebyl jsem totiž nucen instalovat žádné ovladače a přehrávač se mi rovnou připojil jako externí disk. Osobně mě irituje instalovaní dalších aplikací pro přenos souborů, takže tuto jednoduchou variantu přes Mass Storage miluji. A kdo nemá ovladače k Mass Storage, může si je jednoduše nainstalovat z dodávaného CD. Prostě žádný problém. Nevýhodou je, že přehrávač se přes USB nedobíjí, naštěstí ho lze zároveň dobíjet normálním adaptérem. Na CD se ještě nachází kancelářský balík Thinkfree Office, který pak můžete z přehrávače spouštět na jakémkoliv počítači, zásuvný modul do Windows Media Playeru pro synchronizaci hudby a MPIO Utility, aplikace pro upgrade firmwaru a nastavení přehrávače.

První spuštění přehrávače chvíli trvalo a přineslo to několik zjištění. HD300 zvládá pouze 255 položek ve složce, takže kdo má složky s tisíci hudebními soubory, bude nucen si je protřídit. Také v playlistech zvládne zobrazit jen 255 řádků, takže oželíte shuffle z chaoticky přeplněné složky. Za druhé se mi podařilo přehrávač zaseknout a já jsem zjistil, že tlačítko pro resetování je ukryto ve vstupu mikrofonu a velmi těžko se mačká (představuje několik desítek sekund dlouhý zápas s tenkou tuhou pentilky, která se jako jediná do toho bez problému vejde). To mě přinutilo si stáhnout a nainstalovat na přehrávač nejnovější verzi firmware. Od té doby jsem nic podobného nezažil.

Dodávaná sluchátka neposkytnou špičkový zvuk, leč jsou o dost lepší než ty iPodovské. Samotný zvuk mi přišel naprosto vynikající, to především díky dokonalému ekvalizéru. V něm najdete celkem 10 různých nastavení, včetně jednoho uživatelského. MPIO si licencovalo osvědčenou technologii SRS WOW, díky které si zvuk dopilujete k dokonalosti. Ta to nádherně rozkreslí podle velikosti výstupu a podpora bassů pomocí TruBass také mile překvapí. Jinak opomenul jsem, že HD300 se prodává ve dvou variantách – jedna s 20 GB, druhá se 40 GB diskem od Toshiby. Displej je osmiřádkový, černobílý a modře podsvícený. Já osobně považuji barevný displej za zbytečnost (opravdu bych jej nevyužil, pouze by mi plýtval baterkou), tudíž jsem naprosto spokojený. Ovládací kosočtverec je zkopírovaný touchpad z notebooku a variací na dotykové ovládání Applu. Já bohužel tomuto dotykovému ovládání neholduji a byl jsem víceméně zklamán. Prstem „jezdíte“ po dotykové čáře a pak postraními tlačítky volíte. Bývá to dost velké peklo trefit se do jednoho souboru, než si člověk zvykne. Na druhou stranu ovládání mi celkově přišlo velmi jednoduché a osvojíte si ho prakticky ihned. Jednoduše je zde levé a pravé tlačítko (menu a enter), jedním vystupujete, druhým vstupujete do složky. Velikou výhodou je též podpora dalších formátů mimo MP3. Ve WMA a ASF totiž pár souborů uložených mám a do OGGu si zpravidla převádím originální CD. Přehrávač vydrží hrát 12-16 hodin, což je dostačující. Při dobíjení mi vadilo, že se nijak nezobrazoval průběh nabíjení, pouze až na konci "Full".

HD300 disponuje pár přebytečnými funkcemi, které nevyužiji, přesto možná někoho potěší. Mohu jmenovat texty písní, budík a hodiny. Mnohem zajímavější mi přišly jiné věci. Za prvé bych uvedl podporu českých znaků v ID3 tazích. Za druhé se zmíním o FM rádiu. To zvládá automatické naladění až dvaceti stanic a vysílání si lze nahrávat do formátu MP3 v toku až 192 kbps. Bohužel zde chybí monorežim při špatném signálu. Jako třetí jsem vřele uvítal diktafon pomocí zabudovaného mikrofonu, případně externího mikrofonu připojeného přes vstup sluchátek. Je zde stejný formát a kvalita (64-192) jako pro rádio.

MPIO HD300 je vynikající přehrávač určený lidem, kteří rádi poslouchají hudbu a nemusejí být za každou cenu trendoví. Tento přístrojek naprosto splňuje rčení „za málo peněz hodně muziky“, přičemž máme na mysli pravou muziku, nikoliv jen chrapot schovaný za barevný displej a spousty zbytečných funkcí.