GAMEPLANET

Když o své hře vývojář prohlásí, že se bude jednat o totální revoluci v daném žánru, můžete si stokrát opakovat to známé přísloví o pýše a pádu na hubu, ale stejně se neubráníte tomu, abyste hru alespoň jednou vyzkoušeli. Lidé z marketingového oddělení herního giganta Ubisoft si toho byli dobře vědomi, a tak nejenže prohlásili, ale dokonce vystavěli (respektive stále budují) celou reklamní kampaň kolem strategie R.U.S.E. na tom, že tato hra jednou provždy změní způsob hraní realtimových strategií. Dokáže jedna RTS obrátit celý žánr naruby, když je navíc situována do tolik omletého prostředí Druhé světové války?

Tak napůl
No, to bychom té hře možná trochu křivdili. Tak řekněme ze tří čtvrtin. R.U.S.E. skutečně přináší prvky dosud nevídané a většina z nich funguje skvěle, jestli si ale zaslouží přízvisko „revoluční“ se dozvíme až po důkladném testu plné verze hry. Jeden příklad za všechny: Zapomeňte na starý známý RTS interface. Upřímně si nevzpomínáme na jedinou strategii, která by ve spodní části obrazovky neměla panel s příkazy, místem pro zobrazování jednotek a obligátní minimapkou v pravém dolním rohu. Nic z toho v R.U.S.E. nenajdete. A pokud si myslíte, že taková hra zkrátka nemůže fungovat, rádi vám vysvětlíme, že ano.
Začněme s posledním jmenovaným, tedy absencí minimapy. V R.U.S.E. ji nepotřebujete z jednoho prostého důvodu:grafický engine Iriszoom dává hráčům možnost během sekundy oddálit kameru do vzdálenosti, ze které vidíte celou herní mapu před sebou. Nebudeme vám lhát, tahle vychytávka nás dostala. V jednu chvíli sledujete bitevní pole v podobě modelu stojícího ve vaší velitelské kanceláři (vypadá to trochu jako desková hra…), ale stačí zatočit kolečkem myši a kamera se plynule přesune do pozice, ze které lze pozorovat (a také ovládat) jednotlivé vojáčky, tančíky, autíčka a vůbec všechny ty roztomilé hračky, které válka nabízí. Jednoduché, elegantní a efektivní, vlastně nám přijde trošku zvláštní, proč to nikoho nenapadlo dříve. Ale pojďme dál.
Mluvili jsme o vojenských hračkách, jak si tedy pár takových vyrobit? Inu, začneme klasicky tím, že seženeme suroviny. V R.U.S.E. tedy zabíráme sklady rozmístěné po celé mapě, a jakmile na nich vyvěsíme vlajku svého národa (to není metafora, vlajka se tam fakt objeví a vypadá to skvěle), začnou nám ze skladů naše kamiony vozit jedinou, nejdůležitější komoditu - peníze. Za ty si postavíme továrnu na tanky, výcvikový tábor pro vojáky nebo třeba letiště. No a jakmile je budova hotova, jsme připraveni chrlit své bojové jednotky. Tím se dostáváme k další výtečně fungující novince v R.U.S.E., již při objednávání nových jednotek si totiž vybíráte, na které místo je poslat. Díky tomu tak jednoduše posilujete frontu bez toho, abyste stále museli někam překlekávat, a celá hra tak lépe odsýpá. Opět pomůcka k nezaplacení. Celé produkční menu s nabídkou výroby a výzkumu je navíc ohromně přehledné, takže třikrát hurá.



Bojovat se musí!

Pokud jde o jednotky, funguje zde klasický kámen-nůžky-papír systém. Tanky zabírají proti pozemním jednotkám, pozemní jednotky proti dělostřelectvu, dělostřelectvo je zkázou pro letadla, letadla zase likvidují tanky a tak dál. Nic, co by nás zvedlo židle. A přesto R.U.S.E. není tak mělkou strategií, jakou byl například EndWar. Čím to? Jako velitel máte totiž k dispozici tzv. Ruses, neboli lsti. A Právě lsti jsou tím kořením, které (snad) učiní z R.U.S.E. strategii s velkým S.

Kujme pikle!
Lsti fungují podobně jako podpora ve World in Conflict, jednou za čas se vám naskytne možnost vybrat si z deseti různých manévrů, které vás posunou o krok blíže vítězství. Počínaje špionem, který odhalí všechny nepřátelské jednotky, až po zorganizování falešné ofenzívy, každá lest má své místo na cestě za úspěchem a vy si vždy budete muset dobře vybrat, co a kdy použít. Nebudeme zde tvořit telefonní seznam všech dostupných lstí, mezi ty nejzajímavější ale patří zvýšení rychlosti jednotek, budování falešných budov, zneviditelnění svých vojáků nebo právě výše zmíněná falešná ofenzíva. Používáním lstí hra dostává úplně nový rozměr, a my vám ze svých zkušeností s mlutiplayerem (1v1, 2v2, ale zkoušeli jsme i obří 4v4) můžeme prozradit, že takovouto porci taktizování a předvídáni jsme tu ještě neměli. Lstí totiž samozřejmě využívá i váš soupeř, a tak v této válce platí to, co ve všech válkách: vychytralejší vyhrává.
Pokud bychom měli R.U.S.E. shrnout, už nyní si troufáme říct, že půjde o nadprůměrnou (nebo spíše skvělou) strategii. Hratelnost skutečně překopává vše, co jsme zatím znali, a i když zdaleka nepůjde o rozsáhlou simulaci válčení, ani trošku nás to nemrzí. Příjemně nás překvapila jednoduchost a elegance, s jakou lze celé bojiště ovládat. Na druhou stranu bychom se vůbec nezlobili, kdyby autoři do plné verze hry zakomponovali o trochu více jednotek na stranách všech národů. Nicméně už poslední betaverze ukázala, že multiplayer bude ohromná psina, a vývojáři mají stále v rukávu válečnou kampaň pro singleplayer. Snad nás v červnu nezklamou!