GAMEPLANET

Když přišlo první Command & Conquer bylo to něco nového a zajímavého a bez pochyby RTS strategie posunulo kupředu. Psal se rok 1995 a Westwood Studios se rozhodlo vytvořit tuto hru pro PC v té době ještě s operačním systémem MS-DOS. Ve hře jste si mohli vybrat ze dvou frakcí, Globální obranné iniciativy Spojených národů (GDI) nebo Bratrstva Nod. Tyto dvě nadvlády mezi sebou válčily o tajemné krystaly známé jako Tiberium. Po velkém úspěchu tvůrci připravili další díly s podtitulem Tiberiun Sun nebo oblíbené Tiberium Wars. Nemůžeme zapomínat ani na sérii Red Alerd, kde se mezi sebou utkali Američané a vojska Rudé armády, ale to je zase na jiné vyprávění. Jak si tedy povede tento díl, který má završit celou sérii Tiberium?

Píše se rok 2062 a země je zničená několika válkami, kteří lidé napáchali kvůli zmiňovanému Tiberiu, ale v posledních letech se tento prvek objevil všude a frakce mezi sebou začaly ještě více bojovat. V tom samém roce také vědci zjišťují, že tento jedovatý materiál brzy zpustoší celou zemi a tudíž i Kane, velitel bratrstva Nod nabízí příměří a řešení, jak se s tím to problémem vypořádat. Kane však po 15 letech zradí a vše se vrací tam kde to začalo. Každý ale ví, že tato válka je jedna z posledních, a že musí vyhrát jen ten nejlepší. Začátek hry je velmi zajímavý, neboť po nepodařené operaci ztrácíte zrak a strávíte rok mimo službu. Díky implantátu se ovšem vracíte na bitevní pole a můžete celý souboj s Kanem opět rozjet. První mise jsou velmi jednoduché, poněvadž hráče učí jak ovládat základnu, která je poprvé plně mobilní a je možné ji vyměňovat s různými typy, přesněji třemi.
- Útočník – Máte možnost mít velkou palebnou sílu díky obrněným tankům nebo těžkým chodcům
- Obránce – Jak už název vypovídá základna se soustředí především na obranné činnosti
- Podpora – Podpůrné síly v podání vzdušné armády, nejrůznější letadla a stíhačky



Ovládání je velice podobné jako u předešlých dílů, avšak hra podporuje více klávesových zkratek, které je dobré se naučit pro plynulejší zážitek z hraní. Po cvičných misích máte na výběr za jakou stranu hrát. Samozřejmě, že vojevůdci, kterým v krvi koluje Tiberium si vyberou NOD, naopak ti dobří, kteří rádi ochraňují svět před teroristy vezmou určitě GDI. Po tomto rozhodnutí je hra ale velmi přímočará a dalších velkých možností výběru se nedočkáte. Úkoly jsou stejné bez větších odlišností. Naštěstí singleplayer podporuje kooperativní mód, který je velmi solidně zpracován, ale bez mikrofonu vás do tohoto typu SP nepustí. Před každou misí se objevuje hraný briefing, ale nemyslíme obyčejně vytvořený grafikou, která se používá ve hře, nýbrž jak je u série C&C obvyklé hraný reálnými herci. I když žádný herec si pravděpodobně nezahrál žádném béčkovém filmu a některé scény vypadají velice uměle, celkové hodnocení filmů je dobré, poněvadž tím radikálně zlepšuje celkovou atmosféru.

Jediné co mohlo zachránit tento závěrečný díl Command&Conquer byl multiplayer, avšak dopadl opět na průměrnou příčku. Na tak velkou hru s velkým potenciálem a ještě větším množstvím fanoušků je celkový počet 12 map doopravdy málo. Ale teď se vyskytuje otázka, jestli alespoň těchto 12 map je dobrých? Toto každý musí sám porovnat, ale pro mě to znamenalo další promarněné hodiny na podobných až stejných mapách ze singleplayeru, s tím rozdílem, že proti mně stál živý a přemýšlející hráč. Dalším zklamáním určitě je nepodpora hraní přes LAN.
Graficky hra také nevypadá zrovna nejlépe. Až příliš se podobá svému předchůdci a kromě filmečků na začátku každé mise se jedná o průměr, pokud trošku přivřete oči.

Celou dobu série Command & Conquer vypadala perfektně a možná si posledním dílem z roku 2007 nastavila až moc vysokou laťku, kterou tento díl nepřekonal v ničem, kromě pěkných filmečků, které alespoň průměrně naladí do atmosféry celého zničeného světa. Hra jednoduše nezapadla do celé grupy C&C.