GAMEPLANET

Příběh začíná tam, kde DAO skončilo. Omlouvám se za malé spoilery, ale pokud článek čtete, tak jste většina z vás již původní hru dohráli. Hrozbu, jež hrozila lidské říši Ferelden, jste bravurně odvrátili a zabili i Arcidémona, který velel hordám darkspawnů, což byli nehezcí, nelidští silní zrůdní válečníci usilující o zničení všeho živého. Po mnohých jatkách si čas od času unesli nějakou tu lidskou samičku a po nákaze z ní vytvořili odpornou broodmother, která v líhních hluboko pod zemí dávala život dalším novým darkspawnům.

Více zlých a ošklivých
V Dragon Age Awakening (DAW) se ale hrozba darkspawnů vrací. Ti, kteří přežili, se rozutekli po říši, aby v menších počtech plundrovali různá lidská obydlí a opět unášeli ženy pro jejich hnusné záměry. Navíc je situace značně komplikována faktem objevení se mluvících zplozenců. Původní zrůdičky totiž sami ani pořádně nepřemýšlely, telepaticky je ovládal Arcidémon. Nyní jsou však zpět a umí uvažovat, mluvit a zdá se, že mají nejen jednoho vůdce, ale i několik frakcí, které zápasí mezi sebou.

Na vše sám? Ale kdepak.
Nic není ztraceno, hrdinským rekem jste vy a pokoušíte se oné nové hrozbě čelit. Povýšili jste na Vládce Šedých Strážců a máte spoustu povinností. Samozřejmě na to nebudete sami. Z DAO vám bude společnost dělat starý známý, vtipný a přátelský, byť drzý trpasličí Oghren, který si občas tak rád přihne něčeho silného. Zbylé postavy jsou vlastně nové, přestože jejich archetypy více než připomínají partu z minulosti. Jako mágové se představí elfka Velanna, která exceluje v přírodní magii, ale lidé jí moc nevoní. Anders je mág, jehož celý život byl tvořen problémy s různými autoritami a v základu si nese něco útočných a léčivých kouzel. Další podporou z dálky je lučišník Nathaniel Howe, potomek charakteru, kterého jste v DAO museli poslat na onen svět, protože to byl moc zlý pán. Později ve hře získáte ekvivalent „tankovacího“ charakteru s mečem v jedné ruce a štítem v druhé - Justice. Menší novinkou bude Sigrun, trpasličí rogue se zaměřením na boj zepředu. Novinka je proto, že v základu obsahuje i novou specializaci, ale o tom až za chvilku. Na začátku vám společnost mohou dělat další dvě postavy, které žel, záhy umírají.

Vy, jako hráč, máte na počátku dvě možnosti. Importovat si postavu z DAO nebo si ji vytvořit. Level cap byl pro DAW zvýšen z 25 na 35 a čeká na nás na několik desítek nových abilit, a šest specializací s novými zajímavými dovednostmi. Dvě pro rogues (Legionnaire Scout, Shadow), dvě pro warriory (Guardian, Spirit Warrior) a dvě pro mágy (Keeper, Battlemage). Místo dvou specializací, tak máte celkem tři a výsledky často stojí za to. Já osobně volil kombinaci Rogue/Assassin/Bard/Shadow. Assassin se Shadow vám přidá obrovské bonusy na útok zezadu a Bard exceluje v jeho aurách, které mohou zvyšovat celé skupině útočné vlastnosti či jim můžete doplňovat staminu tak důležitou k využívání speciálních dovedností. U mágů oceníte vzájemného působení různých kouzel, kdy se efekt násobí. Například jeden z „Hexů“ a kombinace Life drain umožní vaší postavě vysávat z nepřátel dvakrát více života. Nebo pokud zmrazíte někoho kouzlem Cone of Cold a následně pošlete pozdrav v podobě kamenné pěsti nebo i gigantických hraček vašich bojovníků, reakce je doslova ledově tříštivá. Odemykání samotných specializací je jednodušší, než v původní hře. Už nemusíte dělat zvláštní questy, u jejichž nesplnění vám hrozí, že možnosti získání dané specializace bude nadobro ztracena. Zde si u kupců nakoupíte manuály a jedete. Styl boje se také nezměnil. Můžete vše sledovat v realtimu nebo si kdykoliv hru pauzovat a dobře si rozmyslit vaše další kroky. Náhled na vaši družinu může být izometrický nebo z pohledu na záda vašeho právě zvoleného hrdiny, protože ovládat můžete všechny, nicméně v jednu chvíli pouze jednoho. O vše další se starají taktické sloty.

Obtížnost samotné hry je podle fandů mnohem jednodušší než v DAO a to i na nejtěžší obtížnosti Nightmare. To však neznamená, že hra bude vždy procházkou růžovou zahradou. S adekvátními buildy a dobře zpracovanými taktickými sloty (soubor činnosti závislých na podmínkách, které navolíte u postav skrze přehledné a celkem propracované menu) nebude hra činit problém na Hard. V případě, že by se vám podařilo zpackat své hrdiny, je tu i režim Easy. Obtížnost můžete měnit i během hry a nemělo by vám činit problém gamesku dohrát. Sám mám ve hře nahráno dvacet hodin a mohu se pohybovat tak ve dvou třetinách a hru si užívám na pomezí Normal a Hard. Novinka je zakoupení manuálu na odnaučení dovedností a rozdání nových bodů. Toto v DAW chybělo (pokud jste si nenainstalovali neoficiální add-on) a nyní si můžete zkoušet vše, aby vám vaše postavy maximálně vyhovovaly.

Cítím se tak prázdný
Pokud si vzpomínáte, tak v DAO byly bohaté možnosti dialogů mezi vašimi postavami. Tím myslím, jak jejich komentáře a komunikaci mezi sebou, tak i komunikaci přímo s vaším hrdinou. Tato komunikace mohla mít velký dopad na to, jestli s vámi postavy zůstanou či ne. Často vše mělo více tváří a nikdy jste dopředu nevěděli, jak vše dopadne. Někdy jste si polepšili s jednou postavou, ale také pohoršili u jiné. Toto je v DAW pryč, dokonce chybí milostné hrátky. Systém darování předmětů je tu nezměněn a svým parťákům můžete darovat konkrétní předměty, které jste našli na své pouti a které se pojí s životními příběhy členů vaší party. Výrazně si tak u nich přilepšíte. Podle náklonosti budou konkrétní postavy mít posílenou nějakou jejich základní vlastnot. Dialogů ubylo a se svými společníky diskutujete jen málokdy. Vtipné připomínky mezi sebou naštěstí stálé mají, i když jejich počet mi připadá také mnohem menší a ne tak pestrý jako v původním titulu. S tímto zjednodušením se pojí takový RPG neduh. Pokud nepočítáme občas vtipného Anderse a Oghrena, jediný opravdu zajímavý charakter je Justice. Jedná se ducha, který představuje spravedlnost a nějakým způsobem se dostane do těla Šedého Strážce, který byl zavražděn, abyste se dostali do pasti. Nastává tak situace, kdy obává mrtvé tělo a cítí se provinile, kvůli manželce Auře, která je zmatena tím, co má před sebou. Justice ale chce pokračovat v cíli a očistit s vámi amaranthinské pláně od nové zhouby. Trošku mě tedy mrzí, že charakterizace a hloubka postav není taková jako v DAO. Stejného názoru je jistě i mnoho dalších. Také je celkem zajímavé, že ze svých společníků děláte Šedé Strážce jako na běžícím pásu. Duncan z jedničky procestoval čtvrt světa, aby našel tři adepty a vy je máte k dispozici v jednom kraji a skoro dvakrát tolik. Někdo toto třeba ani nepostřehne, ale mě to trošku mrzelo a považuji to za menší minus.

Prostředí se tedy mírně změnilo, ale koncept zůstal podobný. Na hlavní mapě představující Amaranthine se nachází váš tábor představovaný pevností Vigils Keep. Můžete si zde přeskládat partu podle vašich požadavků a také ukládat předměty do vaší soukromé truhlice, která toho pobere opravdu hodně, přestože není bezedná. V pevnosti máte i nějaké úkoly. Hlavním městem v kraji je, jak jinak, město Amarantine nacházející se blízko pobřeží a dále na mapě naleznete označená a zobrazená místa s dalšími questy. Občas při přesunu narazíte na náhodné boje, ať už se jedná o darkspawny nebo jen bandity. Pořadí lokací, kam se vrhnete na úkoly není pevně dané a je jen na vás, kam se nejdříve vydáte. Vydáte se například navštívit hlavní město, les, kde řádí přízrak, mrtvé pláně či podzemní cesty podobné těm z DAO. Prostředí jsou celkem různorodá a působí docela dobrým dojmem. Škoda jen, že cesty jsou striktně koridorovité. Nelíbil se mi fakt, kdy jste museli obcházet kus cesty, třebaže by bylo prakticky možno malý kopeček s postavami seskočit. To je však jen drobná výtka.

Během hraní potkáte velké množství NPC postav, které vám na cestě budou pomáhat nebo škodit. Kromě výjimek jako jsou the „First“ nebo „Mother“ se do vaší paměti vryje hodně málo charakterů. Je to škoda, DAW je v tomto aspektu o něco horší než předchůdce (který na tom ale také nebyl o tolik lépe).

S čím mu urazíme hlavu?
Systém předmětů zůstal také stejný až na maličkosti, kdy můžete socketovat kameny i vaše brnění. Tier předmětů se také zvedl ze sedmi na devět a že narazíte na velmi zajímavé kousky. Během hry narazíte i na objekty, z kterých vám umí kovář vyrobit zbraně s epickými vlastnostmi. Hledání ingrediencí, ale není dvakrát snadné. Nově přibyly i lahvičky pro obnovu staminy, která je alfou a omegou vašich silných abilit a více než často na ni závisí vaše životy.

Jako šnek? Ani náhodou!
Jak to vše vypadá a jak se to hýbe? Neřekl bych, že bych si všiml nějakého grafického vylepšení. Budu muset vydržet asi až do příchodu dalšího dílu a animace postav v pohybu, zejména běhu, je dosti komická. Animace speciálních dovedností se mi naopak líbilo. A to hlavně u postav s útokem zaměřeným na krátkou vzdálenost. Nelíbilo se mi vzezření ženských hrdinek, které připomínaly reklamu na hlad, ale kromě těchto neduhů jsem byl celkem spokojený. Efekty jako je oheň a led vypadají dobře. Odlesky různých materiálů ve vás probudí pocit relativní realističnosti a vcelku působí velmi líbivě, když už ne ultra reálně. Měl jsem problém s nekorektním zobrazením v Shadow formě, kdy textura vypadala rovná a plochá. Kdo ví, možná je to ovladači, možná ne. Efekty jako depth of field, vlnění vzduchu nebo solidní vodní povrch jsou standardem. Velkým plusem je však hardwarová nenáročnost. Na svém stroji Q6600@2,4 GHZ, 8GB RAM (hra si bere cca 900 MB), HD 4870 vše jede na plné pecky s čtyřnásobným vyhlazováním s přibližně sedmdesáti snímky za vteřinu. Možná zamrzí triviální možnosti nastavení kvality. Máte na výběr antialiasing, kvalitu textur, detailů, rozlišení. Stabilita hry je výtečná a ani jednou se mi nestalo, že by hra spadla nebo se nějak zasekla. Ukládání a nahrávání pozic je také otázkou několika málo vteřin. Frustrováni tedy nebudete. Hudební stránka nepřekvapila a jedná se opět o velmi orchestrálně symfonický mix, který umocňuje středověkou a syrovou atmosféru. Ovládání zůstalo nezměněno (myš + klávesnice) a asi u není co vytknout, i když by se dalo jistě mnohé vylepšit.

Jaké to tedy celé je?
DAW je dobrým přírůstkem do rodiny her postavené na nové značce a za své peníze dostanete kvalitní kus softwarové s dlouhou chytlavou hratelností v pěkném i když ne úžasném kabátku. Je zajímavé, jak můžete mít problém vstát od hry, která obsahuje relativně dost nedokonalostí, ale Drgon Age se to daří. Awakening je dobrým datadiskem, který se za svou existenci stydět rozhodně nemusí, přesto je maličko slabší, než jeho předchůdce.