GAMEPLANET

Muž jménem Alex Mercer býval kdysi obyčejným New Yorčanem, který si poklidně žil svůj fádní život a neměl potuchy o tom, co ho čeká. Teď je tu Alex Mercer, antihrdina nadaný dechberoucími superschopnostmi, který na potkání masakruje cokoliv od zombíka po tank, a nemá potuchy o tom, kdo byl a hlavně proč je teď tím, čím je. Jediné, na co si krom svého jména vzpomíná, jsou jeho dvě úmrtí a laboratorní pitevna. Není tedy divu, že se dostane do lehkého afektu a začne toužit po pomstě a odhalení tajemství své proměny.

Hned na samém začátku vás hra vyplivne do centra apokalypsy, kde se na vás sesypou odporní zombíci a neuvěřitelně dotěrní vojáci z elitní jednotky. Zde si na krátkou chvíli vychutnáte své superschopnosti v maximální možné míře a můžete se kochat cáry masa a vodopády krve, které za vámi zůstávají. Sotva tomu ale stačíte přijít na chuť, hra vás opět uchopí a přenese o 18 dní nazpět, kdy se teprve začne odvíjet váš příběh.

Zpočátku budete pravděpodobně zaskočeni relativním klidem v ulicích a hlavně absencí všech těch působivých komb, ze kterých vám zbude jen laciná „tečka mezi oči“, pár efektních skoků a sjíždění mrakodrapů. Vzápětí ale začnete zjišťovat, co se vlastně okolo vás děje, a to vás na nějakou dobu zaměstná. Příběh je totiž sice několikrát recyklovaným mišmašem všemožných superhrdinských komiksů, nicméně je vyprávěn originálním (i když hodně matoucím) způsobem.


Zpočátku se zdá být všechno jasné – město New York bylo zasaženo mutagenním virem, který všechny jeho obyvatele postupně proměňuje na krvelačné zkriplené bestie, které tupě masakrují vše okolo. Vlastně všechny až na jednoho. Na Alexe, prototyp nové zbraně, jediné naděje na přežití lidstva, má tento virus přesně opačný vliv a tak se jeho schopnosti stále rozšiřují. Tedy, ne že by nebyl krvelačný mutant, rozdíl však spočívá v tom, že on své oběti masakruje systematicky a jde si za svým cílem. Ovšem všechno není tak, jak se zdá, a tak s postupem hraní vstoupíte do světa vysoké politiky a všemožných konspirací, které ovlivní životy milionů lidí.

Asi vás napadá, jak se k těmto informacím dostanete. Alex Mercer v tomto ohledu sází na dost neobvyklou metodu vyšetřování: prostě sežere vhodné lidi. Ano, právě tak se nejenže dostane k potřebným informacím (zřejmě nějakým způsobem využije informací v mozku oběti), případně se přiučí nějaké užitečné schopnosti, ale také dokáže dokonale napodobit vzhled své svačinky. Toho využijete nejčastěji při infiltrování se do nepřátelského tábora, kde byste za jiných okolností budili nechtěnou pozornost, nebo pro zmatení jednotky vojáků, kteří se vás rozhodli zničit.

Dokonce si požíráním spoluobčanů doplňujete zdraví, což bude s postupem hry stále více potřeba. Za zabité protivníky a splněné úkoly navíc získáváte evoluční bodíky, pomocí nichž si můžete ze svých superschopností udělat super-superschopnosti. Pokud se to ještě nestalo, tak právě v tomto momentě vám začne docházet až přílišná podobnost s titulem Infamous. V obou titulech se zhostíte role kdysi obyčejného chlápka, který znenadání přišel k úžasným schopnostem a musí bojovat se zlou virovou nákazou. Pravděpodobnost, že by na svět přišly dvě takto podobné hry tak krátce po sobě je dost mizivá… Navíc lze v Prototype najít nápady několika dalších her, které si bez uzardění „vypůjčil“. Za normálních okolností by to vadilo, ale tady je to jedno. Při hraní si to totiž skoro neuvědomíte, protože vás hra prostě naplno zaměstná.

Co ale Prototype odlišuje od Infamous (a většiny her podobného ražení) je absolutní nevázanost hlavního hrdiny. Zatímco běžní superhrdinové se řídí spidermanovským „s velkou mocí se pojí velká zodpovědnost“ a řeší (často na úkor hratelnosti) složitá morální dilemata, Alex Mercer na to kašle. Nemá žádný etický kodex, nemá výčitky svědomí. Je mu jedno, jestli rozpáře slizkého zombíka, nebo matku od rodiny. A to je právě to, co činí Prototype tak skvělou hrou na odreagování. Je to naprosto jednoduchá řež, kdy jediné rozhodnutí, které musíte učinit, je, jestli nešťastníka před sebou vykucháte nebo naporcujete. Navíc vás hra ani do ničeho netlačí a procházet kampaní můžete libovolným tempem, podobně jako třeba v GTA.

Velkým problémem u her tohoto typu bývá po čase přicházející stereotypnost. To u Prototype téměř nehrozí. K dispozici vám je na 170 různých pohybů a komb, které se pojí se zapeklitými klávesovými kombinacemi a navíc se dají řetězit za sebe. Zapamatovat si všechny a hlavně je využít v boji je sice takřka nemožné, nicméně ta možnost tam je a záleží jen na hráči, jak s ní naloží. Navíc se s postupem hraní podíváte i do kokpitů různých strojů zkázy, opět stačí jen sežrat pilota bojového vrtulníku nebo tankistu. Navíc jsou mimo hlavního příběhu (který je rozdělen na 31 úrovní a lze ho dohrát zhruba za 12 hodin) k dispozici i „oddychové“ vedlejší úkoly. Když k tomu přidáte ještě zábavné plachtění mezi mrakodrapy, vybíhání kolmých zdí a absolutní volnost pohybu po Manhattanu, dostanete koktejl, který vás alespoň na první dohrání neomrzí.

Právě město samotné je ale dost velkým zklamáním. Je sice opravdu živé (tisícihlavé davy se na vás vyřítí téměř z každé uličky, přičemž kulisu jim dělají trosky, vozidla a vše, co do města patří), daní za to je ale jeho jaksi odfláknuté zpracování. Celý Manhattan je postaven z šedivých a nevýrazných mrakodrapů, které vypadají téměř stejně, a nebýt minimapky, hráč by se v něm rychle ztratil. Také viditelnost omezená jakousi mlhou, která na druhou stranu podporuje temnou atmosféru, na působivosti prostředí moc nepřidá. Ani rozhled ze střechy mrakodrapu není o moc větší. Někdy zkrátka budete mít pocit, že jediná barva ve hře je rudá krev, prýštící z vašich nepřátel. Chybí také výraznější světelné efekty.

Celkově hra graficky příliš neoslní, na druhou stranu jí nelze nic zásadního vytknout. Posuzovat realističnost fyzikálního modelu u hry, ve které hlavní hrdina odhodí kopem tank, asi nemá moc smysl, všechna vozidla se ale chovají podle vašich předpokladů a dá se říct, že i odmrštěná těla létají dost věrohodně.
Na závěr ještě dodám, že hra nenabízí multiplayer, což je sice škoda, ale na druhou stranu si nějak nedovedu představit, jak by vypadal souboj několika Alexů Mercerů…