GAMEPLANET

Je mnoho strategií, které jsem buď dohrál či jen vyzkoušel, namátkou si vzpomínám na příběhově vytříbený World In Conflict či klasické StarCraft II, který nejen že přinesl opět osvědčené prvky známé z prvního dílu, ale i výborný příběh. Jak dopadl tento počit pod taktovkou Ubisoftu?

Začneme pěkně od začátku. Poté co zahyne několik jednotek spojeneckých vojáků kvůli informátorovi Prometheusovi, se dostáváte do role velitele Joea Sheridana. Ten bude pomocí vašich strategických schopností bojovat v průběhu 2. světové války a zúčastní se bojů v zemích jako Afrika, Itálie, Nizozemí či Německo.

Pěkně odshora
Naprosto nevídanou novinkou v této RTS je velmi povedený zoom, který jsme doposud v podobných hrách neviděli. S kamerou můžete svévolně pohybovat, avšak poté, co budete chtít oddálit kameru, abyste viděli terén z velké dálky, zjistíte, že se vývojáři vytáhli. Při oddálení kamery zjistíte, že celý terén je vykreslen na velitelském stole, kde velitelé jednoduše vymýšlejí lsti (Ruse – ang. lest) jako při opravdovém válečném tažení, kdy přesouvají vojáčky na určitá místa po bojovém úseku. Nemyslete si však, že při blízkém zobrazení budete ochuzeni o grafické pozlátko. Hra vypadá vskutku skvěle a při vzdušných soubojích je opravdu na co se dívat.

Na co nemůžeš lopatou, vezmi krumpáč
Tak toto při hraní jak klasické kampaně, tak parádního multiplayeru rozhodně nezkoušejte, neboť hra nemá jen tak pro legraci v názvu slovo lest. Při správném používání jednotek se nemusíte obávat o postup v misích. Avšak pokud toto nebudete akceptovat, rychle vás hra odmění hláškou – mise nesplněna. Ještě nikdy jsem nemusel tak často taktizovat jako právě u tohoto titulu. Při vytváření jednotek musíte být velice opatrní a vždy si obstarat od každého typu pár jednotek, jinak vás nepřítel rozmete po bojišti. Samozřejmě můžete očekávat, že tankový prapor si poradí se stejnou jednotkou u nepřítele či bude úspěšný proti pěchotě a běžným vozidlům. Avšak pokud se vyskytne poblíž artilerie nebo letectvo má velké problémy. Bombardéry jsou skvělé na zlikvidování bunkrů, ale bezmocné proti stíhačům. Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. A pokud jste odhodláni ke hraní po internetu, jistě se kampaň pro jednoho hráče vyplatí dohrát. Ona taky sama osobě je vlastně takový trénink před samotným hraním multiplayeru, který je hlavní stránkou RUSE.

Nic není bez chybičky
Teď probereme ty temné stránku hry. I když studio přišlo s inovativními prvky, zapomnělo na některé ty klasické. Například jsem si často stěžoval, že ve hře není ukazatel zdraví jednotek. Další nedodělanou věcí, která ve hře chybí, jsou základní povely např. drž pozici či hlídej stanoviště atd. a s možností přesunovat jednotky jednoduše, aniž byste na ně po každém povelu nemuseli klikat ani nepočítejte. Co se týče samotné taktiky boje je R.U.S.E. neuvěřitelně propracované. Lstivost svého velitele poznáte brzy, hned poté co vám hra nabídne lest, při které terorem donutíte nepřátelské jednotky k útěku. Další možností je použití bleskové lsti, s ní vaše jednotky postupují rychleji k nepříteli. Tato možnost je nejúčinnější při konci každé mise, kdy máte zaútočit na poslední cíl. Nepřátelé to nejméně čekají a o to je větší potěšení sledovat jejich bezradnost.



Sigleplayerová kampaň není špatná, avšak něco tomu schází. Příběhová linie je parádní, vždy na začátku mise jste informováni o dění díky filmečkům, které jsou výborně zpracované. Trošku ztrácí po čase na kvalitě, neboť při některých misích si opravdu připadáte jako v tutoriálu. Ohledně multiplayeru není co vytknout. Pokud se opravdu naučíte využívat lsti a celkový potenciál rozdílných jednotek, není nač si stěžovat. Jestliže oželíte některé nedostatky není třeba váhat.