GAMEPLANET

Jak už to tak vypadá, Spojenci přeci jenom vyhráli, a to přestože po sovětské intervenci v čase přišli o Alberta Einsteina, výrobce atomové bomby, a na scénu vstoupila nová strana – Císařství vycházejícího slunce. Všechno je to ale jen zdánlivé a zavádějící. O tom se přesvědčím právě v Uprisingu, v podstatě epilogu Red Alertu 3. Sám o sobě je samostatně spustitelný, takže nepotřebujete původní hru. Kluci a holky z EA se ji rozhodli také vydat pouze elektronicky. Přesto můžete v obchodech Uprising vidět, ale vězte, že je to jen obal s klíčem, a pět giga souborů si stejně budete muset stáhnout.



Základem jsou tři kampaně pro každou ze stran, kde Sověti mají mise čtyři a ostatní se musí spokojit se třemi. Zdá se to jako docela málo, ale rozhodně hru přes víkend nedohrajete. Jedním důvodů je množství povinných i nepovinných úkolů v každé misi, což ji protáhne na dost dlouhou dobu. Autoři se též rozhodli zase o trochu víc zatlačit na pilu, a přitvrdili v obtížnosti, takže ironicky i na úroveň „snadná“ není hra vůbec snadná. Vy začátečníci, co nemáte s Red Alertem zatím co dočinění, nedej bože s RTS žánrem, se radši otočte na podpatku a utíkejte aspoň pro původní hru. Pěkný tutoriál vám rozhodně moc nepomůže. Staří harcovníci si ale pěkně pošmáknou, přesto že možná i jim bude občas skřípat náročností písek mezi zuby.

Ale pozor pozor, aby toho nebylo přeci jenom málo, a rejpalové nerejpali, do hry vstupuje super spešl čtvrtá kampaň. Sousloví „super spešl“ vyznívající jako předpona ultimátní zbraně z béčkového scifi se nadmíru hodí. Ve čtvrté kampani ovládáte jen a pouze šílenou japonskou školačku Yuriko Omega s paranormálními psionickými schopnostmi, a provázíte ji jejím životním osudem pod bičem Císařství. Celý krátký příběh je naprosto perfektní béčko, nebo v případě Red Alertu se dá mluvit o céčku až déčku, s útěkem, návratem, pomstou a naprosto očekávatelným koncem. Hra se v tento okamžik ovládá jako klasická klikfestová diablovka, spolu s několika jednoduchými schopnostmi a RPG systémem. Kromě roztrhávání nepřítele umí nevinná Yuriko ještě užitečnou telekinezi, psychický štít proti střelám, ovládnutí cizí mysl a nejlepším kouskem je psionická vlna, po které se v okolí všichni nepřátelé rozprsknou v krvavou kaši. Japonka je to vskutku naštvaná, takže destrukce a ničení si užijete dost a dost, až oči přecházejí. Tato část je zkrátka skvělá oddechovka a končí v pravou chvíli, aby se nezačala příliš zajídat.



Z žádnou závratnou revoluční změnou hra ve standardním režimu nepřichází. Stále se drží v žánru akčního RTS rychlíku s rozdělením jednotek po vzoru kámen-nůžky-papír. Každé z mocností přibylo několik nových strojů: Sovětům mechové sršící kyseliny a šílení motorkáři s minami, Spojencům zmrazující jednotky v čele s Kryolegionáři a nová těžká artilerie, Císařství dostává do vínku protipěchotní Lučištnice a obrovskou smrtící jednotku, jejíž název mluví za vše – Giga-Fortress. Každá nová jednotka určitě najde rychle využití, ale je na nich jasně vidět, že nepatří do původního konceptu hry. Sami autoři předem avizovali, že se soustředí na čistou zábavu a destrukci, takže si moc nelámali hlavu s vybalancováním jednotek. To znamená jediné – žádný multiplayer, v datadisku si musíte vystačit sami se sebou a častého kata v podobě počítače. Ale je to přeci jenom doplněk hry za budgetovou cenu, se snahou pobavit, takže tuto absenci můžeme částečně odpustit.

Posledním speciálním módem je, krom obligátního řežby s mapou a nepřítelem, Commander´s Challenge, neboli Výzva. Nadnárodní megakorporace FutureTech vás postaví před padesát nelehkých scénářových misí. K dispozici máte vždy jen omezený počet jednotek strany, kterou si vyberete, s tím, že postupem času si jednotky zpětně odemykáte. Na scénu se tak dostává další forma taktizování. Výzva nemá svoje jméno jen tak pro nic za nic, a přestože ani náplní misí není srovnatelná s kampaní rozhodně dá slušně zabrat.



Red Alert 3 je jak známo od začátku dokonce travestie. Uprising na tom naštěstí pranic nezmění. Těšit se tak můžete na humor pramenící z již zmíněné kýčovitosti, a také samozřejmě modelek navlečených v gumových uniformách. Ty se vystavují na odiv v další více jak půl hodině hraných příběhových sekvencí mezi jednotlivými úkoly. Velice se mi líbila rychlejší hudba, která skvěle koreluje s prostředím a samotnou rychlostí hry. Vpravdě musím též ocenit nevelkou hardwarovou náročnost, při zachování stále pěkně barevné grafiky. Není to sice extra třída, ale vzhledem k tomu, o co ve hře jde, to vůbec nevadí.

Singleplayerový datadisk Uprising se povedl. Pro zajeté hráče v této sérii je to další osvěžující obsah, spolu s kořením v podobě kampaně Yuriko, pro hráče nové a neznalé je to hra často přespříliš náročná, ale sovětský vlak jim ještě nezmizel v tunelu.