GAMEPLANET

Pamatujete na časy, kdy každý velký vydavatel konzolí měl svého maskota? A vlastně stále mají i dnes, jen se o nich moc nemluví. Nintendo mělo svého kamarádského, italského instalatéra Maria. Sony svého Crashe a Sega ježoura Sonica, který nahradil díky bezpohlavnosti Alexe Kida. Obecně tak platilo, že na hrách, které měly v hlavní roli některou z těchto postav, si studia dala opravdu záležet a jednalo se o záruku kvality, pokud jste si je koupili. U Nintenda toto prakticky platí permanentně, jen ten Sonic zažíval poslední roky velmi krušné časy a hry s ním byly více utrpení, než zábava.

Nejrychlejší na světě
Je to přesně 20 let a kousek, kdy se objevila 8-bitová pecka Sonic the Hedgehog pro SegaMega Drive/Genesis. Tehdy se jednalo o relativně klasickou side-scrolling 2D hopsačku, která nabízela to, co ostatní hry neměly. Mnohem větší rychlost. A úspěch byl na světě. Nic netrvá věčně a i když několik následujících dílů bylo skvělých, poslední roky série stála za starou bačkoru. A to naštěstí mění Sonic Generations, který prakticky vychází jako výroční vydání pro konzole i na osobní počítače. Tak a teď k samotné hře.

Začneme příběhem, který je klišojdní a jednoduchý, ale zápor to není. Na oslavě Sonicovo narozenin se objeví černý přízrak a unese jeho kamarády. Kromě toho, ze světa vysaje i barvy a je na vás vše vrátit do pořádku. A hlavně zachránit přátelé. A to tak, že budete běhat tak rychle, až se vrátíte v čase. S tím se pojí i schizofrenní jedinečnost Sonica, který potká sám sebe v minulosti. Budete hrát za moderní ztvárnění, kdy je ježek starší a drsnější a také za původní koncept bodlinatého špunta.



Už si to sviští
Přátelé zachraňujete dokončením aktů s nástrahami a nepřáteli. Každý obsahuje dvě části. Jedna je určena old-school Sonicovi a je prakticky celá v 2D s občasnými 3D efekty, které ale nemají na hru vliv a 3D části, ve kterých budete svištět se starším ježkem. Po dokončení zachráníte jednoho ze svých přátel a dostanete možnost postoupit k dalšímu aktu a později k bossovi. Hra samotná není extrémně dlouhá. Můžete ji dohrát za několik hodin. Prakticky vám k dokončení stačí úrovně jen ledabyle projít. Dokonce se můžete klidně pomaličku a bezpečně šourat jako zombie, ale každého více potěší, když je na konci hodnocení se známkou S a ne nějakým ušmudlaným D. Ba co víc, v samotných aktech sbíráte kromě známých zrychlovacích kroužků i červené hvězdy pro odemknutí dalšího obsahu. K jejich získání ale potřebujete už trochu umu a dostat se k některým je pekelně obtížné. Každý akt většinou nabízí mnoho cest, jak ho dokončit. Je na vás vše prozkoumat. Dalším prvkem jsou „challenge“ mise, které jsou vlastně kratšími úseky konkrétních aktů a k jejichž úspěšnému dokončení musíte plnit speciální úkoly a podmínky. Za odměnu vás pak čeká získání bonusů v podobě artworků a melodií. Hra ve finále umí vydržet mnoho desítek hodin, možná více, pokud ji budete chtít ovládnout zcela perfektně.

Na pouti za záchranu zvířecích kamarádů si budete moci i pořídit několik skillů, které vylepší vlastnosti vašich ježků. Bonusů je mnoho, od zrychlení, života navíc, po dýchání pod vodou atd. Pro lámání rekordů je důležité vybírat správné bonusy, protože každý z nich něco „váží“ a Sonic je omezen limitem.

Vašimi nepřáteli jsou různé potvory a roboti, ale největším jsou samotné akty a jejich rozmanitost. Ty vás nejvíce brzdí. Ty vás nejčastěji shodí do nějaké propasti, pokud špatně zatočíte, nebo nevhodně přidáte turbo během skoku. V často obrovské rychlosti toto není ojedinělé. S rank je pak fuč a musíte celý akt hrát od začátku, přestože akty obsahují checkpointy. První lokace jsou procházkou v růžovém sadě. Poslední mise vás dokážou naopak opravdu velmi potrápit.

Design prostředí je velmi povedený. Aby ne, hra obsahuje předělávky z nejúspěšnějších lokací z původních her. Mnoho hráčů si tak nostalgicky zavzpomíná se slzou v oku, ale přitom je čekají i určitá překvapení a nové prvky. Prostředí jsou velmi rozmanitá a jsou zkonstruována tak, abyste mohli dosáhnout obrovských rychlostí, pokud zvolíte správnou trasu, jelikož cesty jsou různě větvené.

Hra nabízí online multiplayer, ale bohužel si nezahrajete s kamarádem bok po boku, ale jen zkontrolujete časy jiných protihráčů. Vidíte pak, o kolik můžete být lepší a často jsou to desítky vteřin při správně zvolené trase, použitých skillů a technik. Díky skvěle splácanému celku tak může mít hra prakticky nekonečnou hratelnost. Stejně tak jako kdysi ty hry s ušmudlanou grafikou, které jste hráli dokola a dokola a pořád to byla sranda.

Ach, ty porty
Technická stránka hry je dvousečným mečem. Asi nikdo z nás nečeká, že hra bude vypadat jako Battlefield 3. Sonic Generations to ani nepotřebuje. Grafika ze screenshotů možná budí horší dojem, než to ve skutečnosti je. Hra je sice průměrné grafiky, ale v rychlosti v jaké hra jede, si toho rozhodně nevšimnete a budete oceňovat design celkově. Náročnost na stroj je přátelská. Avšak ne vždy. Paradoxně se mi v průběhu hraní hra někdy škubla v momentech, kdy ježka neovládáte (například probíháte trubicí plnou vody). V devadesáti devíti procentech ale je vše jak má být a hra jede na plné pecky. Doporučená sestava je Intel i5 s GeForce 460. Kdo by se lekl těchto požadavků, vězte, že toto nastavení by mělo být určeno pro hru s 3D brýlemi. V základním režimu vám stačí i nějakou generaci starší hardware. Sám jsem hru hrál na q6600 a HD4870. Snad jen také zamrzí málo možností nastavení grafiky, ale na to jsme si u konzolových portů zvykli.

Skvělý soundtrack
Zvuková stránka hry je perfektní. Není divu, že hra získala nejedno ocenění za skvělý soundtrack. Hned první úroveň „Zelené paloučky“ tak hrají příjemnou, veselou kolíbavou, nostalgicky známou melodii. Nyní však plnou krásných smyčců. Část s bossem se naopak odemyká za přispění drsnějších elektrických kytarových riffů. A nechybí ani čistě elektronická hudba v některých oblastech. Nicméně i přes zdánlivou roztříštěnost, rozdíly ve stylech hře nevadí, spíše prospívají celkové rozmanitosti. Samotné zvukové efekty jsou v pořádku a namluvení postav hře sedí, pokud jste někdy viděli seriál se Sonicem, víte oč jde. Je tedy takový přátelský, dobře srozumitelný, relativně jednoduchý a funkční, byť maličko naivní.



Hru jsem ovládal pomocí Xbox360 ovladače. Rozhodně je ovladač výhodou, protože na různé Sonicovo akce potřebujete poměrně dost tlačítek. Na klávesnici si sice zvyknete, ale intuitivní to zrovna není, protože Sonic občas sviští světem opravdu, ale opravdu rychle.

Závěr
Sonic Generations není úplně pro všechny novodobé hráče. I přes svojí „dětskost“ umí dát zabrat hard-core pařanům. Na druhou stranu, můžete hrát tuhle hru, jak chcete vy. S klidem, že si to tak nějak proskáčete úrovněmi. Ale i nervy, propoceným tričkem a se soustředěním šachisty, protože se snažíte zaběhat svůj nejlepší čas a natrhnou kamarádům frak. Sonic tedy není určen jen pro menší hráče, ale zaujme všechny věkové kategorie. Pěkný design, extrémní rychlost, trocha nostalgie a prakticky nekonečná hrací doba dělají konečně sérii o turbo ježku čest. Hra za poloviční cenu, než jiné AAA tituly nesmí chybět u žádného seriózního hráče, přestože hopsačkám neholduje... Ok, ok, tohle jsou někdy spíše závody, ale to vůbec nevadí...