GAMEPLANET

Před dvanácti lety se objevila na našich počítačích velmi povedená strategie, kombinující hru na tahy s real-time bitvami. Tím byl původní Shogun: Total War od Creative Assembly. Hra byla přijata maximálně kladně hráči i profesionálními kritiky a tak se studio pouštělo do dalších her s podtitulem Total War. Později studio koupila SEGA, ale to není pro nás zas až tak důležité. Kolébka série započala ve feudálním Japonsku a po více než dekádě znovu ožila minulý rok v díle zvaném Total War: Shogun 2, které se opravdu povedlo a sklízelo také vysoké známky. Nyní si pro nás studio přichystalo standalone datadisk Fall of Samurai, který ale stojí stejně jako nová hra. Jedná se tedy jen o okrádání hráčů nebo je nám předložen prakticky nový titul a cena je adekvátní? Naštěstí je to spíše druhá možnost.

Nová éra
Shogun 2 se odehrával v Japonsku, v šestnáctém století. FoS (Fall of Samurai) pokračuje o tři sta let dále, to znamená v druhé polovině devatenáctého století. To sebou přináší řadu nových aspektů. Díky průmyslové revoluci a obchodování se do tradičního Japonska dostávají nové produkty. Samozřejmě se jedná zejména o zbraně. V zemi, kde se bojovalo samurajskými meči (případně ninjovskými ehm..) a střílelo luky, se tak objeví nové pušky, kanóny, rotační kulomety. S tím souvisejí i nové dopravní prostředky, kterými jsou železnice a parní lodě. Japonsko se v té době dělí na zastánce císařství v čele s císařem a pozdního tokugawského šógunátu, jenž představuje vojenskou moc, který ale povolí cizincům přístup k některým důležitým přístavům. Je jen na vás, na kterou stranu se přikloníte. Jestli k císařství nebo druhé stráně. Zde nenajdete typického klaďase a zloducha. Nic není černobílé.



Hra pro jednoho
Zmíním něco k režimům a začněme kampaní. V té máte na výběr z šesti klanů. Není to sice moc, ale rozhodně to stačí, protože spojení diplomacie, intrik a vztahů klanů, falešná spojenectví umí někdy dobře zamotat situaci. Samozřejmě stojíte proti někomu na druhé straně „barikády“ Buď se stanete spojencem císaře či šógunátu. Případně můžete být nezávislí a snažit se sjednotit Japonsko sami, ale ztížíte si situaci. To samé platí pokud byste chtěli být opravdoví tradicionalisté a pokrok zcela ignorovali. Děla nebo rotační kulomety na straně druhé vám nic neodpustí. Vyhrát ale bitvy pomocí mečů a luků přináší silný pocit satisfakce.

Dále je zde možnost okusit chuť historických bitev. Čekají vás předdefinované scénáře podle skutečných událostí z roku 1868 a 1969.

Pokud se chcete jen tak porubat a zvolit si armády podle libosti, k dispozici je vám „vlastní bitva“. Zde je klanů opravdu požehnaně, za což možná může i fakt, že mám nainstalovaný původní titul. Nastavit si můžete několik kritérií. Tím nejdůležitější je asi budget pro nákup jednotek. Pokud je chuť na obří bitvy, budget zvýšíte, pokud si chcete zahrát s pár jednotkami, také není problém.

Také se lze poučit ze svých chyb v „záznamech bitev“,pokud si je uložíte. Uvidíte, co jste mohli udělat lépe.

Mnozí budou vděční za opravdu pěkně zpracovaný tutoriál (další rady dostáváte i během hry) a encyklopedii, obsahující obrovské množství užitečných informací.

Jak se to hraje?
Hraje se to věru dobře. V nebojové části se pohybujete na pěkně zpracované mapě v tahovém režimu a můžete stavět či vylepšovat budovy, snovat intriky, najímat jednotky a agenty. Uzavíráte různé spojenecké smlouvy. Samotné jednotky najímáte ve městech. Vše, co se snažíte vytvořit ale několik tahů trvá. Z vidláka se dobrý voják nestane za odpoledne. Oproti Shogunovi 2 obsahuje datadisk více tahů pro rok, protože období hry je vymezeno v několika málo letech.

Vaši prostí poddaní změny nepřijímají zrovna snadno. Ať je to tím, že jste zrovna zabrali oblast nepřátelského klanu, nebo že využíváte novou techniku, které prostě původní obyvatelé nerozumí. V takové chvíli přijdou vhod třeba možnosti snížení daní.


Nové hračky a dopravní prostředky jsou přístupné všem, přestože některé klany přeci jen upřednostňují tradice nad modernizací a jejich jednotky mají náležité bonusy. Bodnou (doslova i obrazně) i známí agenti pro zlepšení vaší situace, ať už se vám podaří konvertovat nepřátelského generála nebo naopak ho odstranit. Hra obsahuje dva nové. Celkově je zde i pěkně spravena diplomacie. Proti některým nepřátelům to rozhodně přijde vhod, ale nic není zadarmo.

Už se bijou
Pro mnohé je nejdůležitější a asi nejzábavnější samotná bitevní část. V jednu chvíli může být oficiálně na bitevním poli až osmdesát jednotek. V případě čtyřčlenného týmu až sto šedesát na každé straně konfliktu. Ztratit se tak v akci není problém a musíte být neustále na pozoru. Špatně využitá klíčová silná jednotka a máte to za sebou. U jednotek je použito známé funkční řešení typu kámen, nůžky, papír. Samurajové s katanami rozšmelcují kopiníky, ale neporadí si moc dobře s jízdou. Dobře jim neudělá ani velké množství vojáku s puškami, pokud se vám je nepodaří chytře oběhnout, to je to pak naopak. Kopiníci naopak díky speciálním schopnostem, kterými oplývá každá jednotka, jízdu poměrně hravě zastaví. Děla jsou ničivá, ale velice pomalá a pokud se k nim někdo dostane, posádka u kanónu rychle prchá do bezpečí. Zbabělci... Pravý samurai by to nikdy nedopustil a raději by padl v boji.

“Je to dobrá plavkyně, potápí se“
Válčení na vodě zaznamenalo inovaci a je zábavnější. Zprvu díky variabilitě loďstva. Některé nové „talenty“ které si můžete s přibývajícími zkušenostmi odemknout přímo souvisí s loďstvem. Hra však nabízí ohromné množství talentů i pro boj a diplomacii. Úplnou novinkou je přímá podpora bojiště. V kampani jste si zvykli na blokády přístavů, které představovaly tok příjmu. Nyní mohou lodě útočit i na pozemní cíle, pokud mají dosah. Znamená to další možnosti, jak se vypořádat s nepřáteli.



Schováme se ve stromech
Za pochvalu stojí i strategický dopad, který je dán pozicemi, terénem, natočením jednotek. Třeba takové obléhání hradu je tak opravdu těžké a chce to mít poměrně velkou převahu nebo velmi dobrou strategii. Na situace, kdy máte silnější útok, pokud se na nepřátelské vojsko řítíte z kopce nebo kdy lučišníci pálí z vršku jsme poměrně zvyklí. Kopec může hrát zásadní roli v boji lučišníků proti střelcům s puškami, kteří potřebují přímý pohled. Je ale škoda, že hra nenahrává těmto taktikám mnohem častěji. Rozmístění vojáků by pak hrálo ještě větší roli. Nečekejte, že byste si vybrali opravdu výhodnou pozici, z které byste protivníky sundavali jako mouchy. Tohle se dá snad říci obecně jen o dělostřelectvu, které je opravdu účinné, avšak také drahé. Zdá se, že se záměrně jedná o balanční záležitost.

Ve dvou se to lépe táhne
Nejlepší je si to rozdat s kamarádem, ne? Samozřejmě myslím jen hru. Jsme herní web. Tím však nikoho nechceme diskriminovat. Pokud máte chuť na více kampaně, lze ji hrát jak proti jinému hráči, tak i s ním v kooperativním režimu.

Tažení avatara představuje samotné tažení za dobytím Japonska vámi vytvořené armády v čele s hrdinou, jenž vás zastupuje. Za bitvy získáváte zkušenosti, menší množství i za prohru. Postupně si odemykáte talenty a jednotky, které získáváte podle místa na 2D mapě, kam přesouváte svého avatara před samotnou bitvou. Tedy pokud zvítězíte. Vytvořit si můžete dva avatary pro klasického Shogun 2 a dva pro rozšíření. V režimu tažení avatara je možnost utvořit až čtyřčlenný tým. Vytvořit si můžete i vlastní klan.

Lidé s Shogun 2 mohou hrát i s lidmi, kteří vlastní datadisk. Jsou však v o něco nevýhodnější situaci, protože pušky a děla představují devastující sílu. Nic není však ztraceno. Je důležité využívat terénu a fakt, že armády z Fall of Samurai jsou statičtější, kdežto klasické jednotky z původního titulu velmi dynamické. Na druhou stranu, lze tuto volbu vypnout, takže pokud byste chtěli hrát se starým avatarem proti někomu bez datadisku, také můžete. Můžete si být jistí, že u multiplayeru vydržíte opravdu dlouho. Je možnost hrát přes internet i místní síť. Tato možnost se v dnešních titulech moc nevidí.

Krása všude kam se podíváš
Technická stránka je velmi podobná předchozímu dílu. Očekávat tak můžete velmi pěkně vypadající bitvy, pokud si vše přiblížíte a pokud disponujete silnější mašinou. Jako minimum je oficiálně doporučený jen dvou jádrový procesor o taktu 2 Ghz či 2,6 v případě jedno jádrového stroje. Paměť 1 Ghz a grafickou kartu s 256 MB paměti a podporou Pixel Shaderů 3.0. Hra je tedy celkem přátelská v případě, že jste nenáročný hráč a pokud se jedná o menší nebo středně velkou bitvu. U těch obrovských je třeba velmi silný počítač, případně sáhnout na detaily. Počítejte ale s dlouhými loadingy. Na mém C2Q 6600, 8 GB RAM a HD4870 jede vše na plné pecky přibližně s padesáti snímky za vteřinu. Snad jen ty dlouhé loadingy zabolí. SSD disky by mohly pomoci. Pořád je toto „neduh“, který vám zážitek výrazně neponičí a pokud máte trpělivost hrát tuto poměrně komplexní strategii, jistě se obalíte potřebou trpělivostí. Pochvalu zaslouží i velmi pěkně zpracované renderované snímečky.

Je libo haiku?
Nebojte, nebudu sem psát žádnou japonskou báseň, ne každému Evropanu sedí. Hudba je skvělá. Jsou to přesně ty typické orientální melodie, které byste čekali u hry s japonskou tématikou a s typickými nástroji. Tomu se vytknout nedá nic. Už jen melodii v menu můžete využít jako relaxační balzám na duši (jednou jsem u ní usnul). Nedá se vytknout nic ani zvukům zbraní. Výbuchy znějí jako výbuchy a meče o sebe řinčí tak, jako když o sebe řinčí meče. Subjektivní výtku bych měl k dabingu, který je z části anglický, ale má japonský přízvuk. Za sebe bych zde raději viděl možnost volby čistě anglického nebo čistě japonského dabingu s titulky.

Myši vládnou světu
Ovládání se nezměnilo a je to jen dobře. Kombinace myši a klávesnice je pro strategii prostě nejlepší volba. Maličká výtka by byla ke scrollingu myši směrem dolů. Někdy má hra tendenci se zaseknout u pole s kartami jednotek. Ale není to nic tak vážného. Rozmístění a natočení jednotky do řad pomocí myši mě udivuje ještě teď. Myšleno kladně.


Fall of Samurai je prakticky novou hru. Změn není až tak moc, ale stačí na uspokojení většiny virtuálních stratégů, přestože někteří by si přáli komplexnější možnosti. Cena se na datadisk může zdát poněkud vysoká. Fandové původních Shogunů peněz litovat nejspíše nebudou, protože ví, jaká je to skvělá zábava. Ti kteří původní hru nemají, by měli standalone datadisk určitě vyzkoušet a případně pak k němu dokoupit i původní titul. Navíc to vydavatel dělá docela chytře a Fall of Samurai obsahuje DLC Rise of Samurai, k jehož hraní musíte vlastnit Shogun 2.