GAMEPLANET

Hvězdné války symbolizují věčný příběh, jak lze v životě, potažmo v Hollywoodu, uspět. Mladý americký filmař přichází s vizí, které zpočátku nikdo příliš nevěří, o nějakém úspěchu nemůže být ani řeči. Výsledek ale předčí všechna očekávání a generace 80. let je už navždy spjata s touto vesmírnou ságou. Lucas si navíc chytře ponechává absolutní kontrolu nad výsledným produktem, kam můžeme zařadit nejen filmy, ale také veškerý merchandising včetně videoher. Začíná kult vesmíru, který je sice vymyšlený, ale všichni tak nějak doufáme, že tam někde daleko třeba existuje.

Her na motivy Hvězdných válek vzniklo hrubým odhadem několik desítek. Nehodlám tu teď všechny vyjmenovávat, spokojím se jen s tvrzením, že mezi nimi můžeme najít herní skvosty, ale bohužel také naprosté propadáky. Zřejmě hodně záleží na přístupu tvůrců, protože pokud se pouze zaštiťují tvrzením typu – v naší hře jsou přece ty skvělé meče, a zapomenou pak na hratelnost, výsledkem je katastrofa. Takže na jedny Dark Forces či Knights of Old Republic připadá velké množství nehratelného odpadu. Posledním solidním dílkem byly určitě LEGO Star Wars, příjemná záležitost, která ovšem stavěla spíše na humoru a od tradičních „hvězdných“ her se přece jen liší.

Následující recenze se mi rozhodně nepíše lehce. Sám se mohu směle označit za hrdého fanouška Star Wars. Viděl jsem samozřejmě všech šest filmů, obdivuji skvělou hudbu Johna Williamse, četl jsem několik knih od Timothyho Zahna, který celé universum doplnil o řadu zajímavých informací. Všech těchto ingrediencí se ve hře Star Wars: The Force Unleashed (dále jen FU) dočkáme, ale z herního hlediska se bohužel o žádné velké bombě mluvit nedá. Je to škoda, protože řada nadšenců zažije zbytečné zklamání.



Úvod hry začíná pěkně od podlahy. Dostáváte se totiž do role samotného lorda Vadera, který přistává na planetě Wokiů, aby zničil dalšího stoupence řádů Jedi. Děj je v podstatě zasazen mezi starou a novou trilogii a vypráví o vzestupu ďábelského císaře a jeho věrného sluhy Darth Vadera. Grafika od počátku vytáčí otáčky na maximum a jestli se něčím může FU skutečně pochlubit, tak je to vynikající prezentace. S Vaderem pohodlně procházíte krajinou a likvidujete chlupáče. Od začátku vás zarazí ne příliš velká svoboda při volbě další cesty vašeho putování. Máte před sebou jakýsi koridor, který tvoří okolní stromy či propasti. Po lehkém tréninku vyzvete rytíře Jedi, abyste ho promptně zlikvidovali. Jenže, co čert nechtěl, Jedi měl syna. A tehdy Vadera napadá plán, jak se zbavit své závislosti na císaři. Získal totiž nového učedníka.

Následně tedy pokračujete ve hře právě v roli mladého padawana. Přestože hra vehementně propagovala skutečnou hru za temnou stranu, příběh se rychle stáčí klasickým směrem. Je to škoda, protože příběh není ze začátku vůbec špatný, nepostrádá nějaké ty zvraty i známé postavy. V polovině ovšem zjistíte, že další průběh vyprávění moc variant neskrývá. Dlužno podotknout, že ta polovina bude hodně rychlá. Bystřejší již jistě pochopili, že hra nepatří k nejdelším. Ve skutečnosti ji lze bez problémů dohrát během jednoho prodlouženého odpoledne. Jistě, většinou je to intenzivní zážitek, ale za cenu kolem 1500 bych přece jen čekal delší zábavu. Navíc je to přesně ten typ hry, po jejímž dohrání nenaleznete příliš mnoho důvodů, proč si hru zopakovat ještě jednou.

Velkým lákadlem většiny Star Wars her jsou možnosti Jediů v boji. Světelné meče se samozřejmě konají, jejich ovládání se však odehrává ve stylu God of War, ale bez komb. Po pěti minutách se tak hra zvrhává v prostou rubanici. Naštěstí máte několik schopností, kterými dokážete souboje ozvláštnit. Kdo by nechtěl v reálu mít schopnost zvednout svého protivníka a pouhou myšlenkou s ním prásknout o zeď. Schopnosti můžete během hry zlepšovat, ale nějaké velké rozdíly jsem nezaznamenal. Možná je to tím, že narážíte na čím dál těžší nepřátele, kteří kvalitu nahrazují spíše kvantitou. Když jsem se již zmínil o nepřátelských šicích, podívejme se na ně podrobněji. Moc dlouho se nezdržíme, protože nejčastěji likvidujete vojáky Impéria nebo rebelské odbojáře. Je to celkem smutné, protože mimozemských entit je ve světě Hvězdných válek obrovské množství, ovšem vývojáři toho nedokázali využít.



Nemá cenu chodit okolo horké kaše. Hra mě celkem dost zklamala a když si odmyslíme její výborné zpracování, zůstává jen prázdná mlátička, kde finesy světelných mečů nahrazuje spíše hrubá síla. Dobrý okamžik, při kterém chrochtáte blahem, vystřídá zabřednutí prvního řádu. Často připomínaná scéna, kde využitím Síly zlikvidujete imperiální křižník, končí tupým mačkáním tlačítek, kdy vás tlačí nelidsky přísný čas. U této pasáže jsem strávil tři hodiny čistého času a rozhodně nemohu tvrdit, že bych se nějak skvěle bavil. Hra je úplně příšerně lineární, v rozhodování nemáte jakoukoliv svobodu. Ani příběh není nijak výjimečný a bystří pozorovatelé budou tušit závěrečné rozuzlení dávno před koncem. A nějaké bonusy? Je jich minimum a nic co by skutečně stálo za řeč.

Upřímně řečeno, jsem rozčarovaný. Jestli tohle má být next-genová hra a důstojné uvedení příběhu z Hvězdných válek, pak nás hráče upřímně lituji. Herní mechanismy této hry jsou totiž z roku raz dva (čili jsme je viděli už mockrát) a nebýt grafiky, nemáme se vlastně o čem bavit. Než si hru koupíte, doporučuji nejdříve zvážit, co od ní vlastně čekáte. Ušetří vám to spousty zklamání.