GAMEPLANET

I když nejsem extrémní fanoušek Tolkiena, fantasy mám rád, a proto jsem se těšil na nový titul od studia Snowblind, které je aktivní od dob Nintenda 64 a na svém kontě má zejména zajímavé a skvěle hodnocené Baldurs Gate: Dark Alliance nebo Champions of Norrath. V oboru RPG mají sněžní kluci už nějakou praxi a to by měla být záruka dobrého díla. Hru zastřešuje vydavatelství Warner Bros games, které má na starosti i nového Batmana, na jehož recenzi se můžete těšit co nevidět. Než se dostaneme k hodnocení akčního fantasy RPG, pojďme si říci něco na úvod k příběhu.

Hra se odehrává v době, kdy je Frodo Pytlík na pouti s prstenem moci, který má být zničen. Vy se vydáváte jiným směrem a vrásky na čele vám dělá jedna Sauronova pravá ruka Agandur, který má své nohsledy všude, kam se podíváte. Hru začínáte ve vesnici Bree, která slouží jen jako startovací bod, případně tržiště s několika questy, kterých hra nabízí velmi málo. Hlavní dění se soustřeďuje na akci, které je zde opravdu hodně. Podíváte se do pevnosti Fornost, temného lesa Mirkwoodu nebo kopců v Ettenmoors, horu Gundabad atd. Vlastně navštívíte často místa, která v samotném filmu vůbec nefigurují a jsou v knihách. Ve svém putování se na okamžik setkáte i s hlavními postavami z filmu. Košatý, pompézní příběh zde ale nečekejte. Navíc se jedná prakticky o koridorovou mlátičku s poměrně dobrou mírou znovuhratelnosti.

Svou postavu si můžete vybrat z elfí kouzelnice Andriel, disponující holí a jednoruční zbraní. Repertoárem defenzivních a útočných kouzel. Hraničáře Eradana, jehož síla vězí v umném využívání luku a dvou jednoručních zbraní. Nakonec si můžete vybrat trpaslíka Farina, který to umí se sekerou a někdy i kuší. Ti, které si nevyberete vám ovládá počítač, takže ve hře jsou vždy tři postavy.

Hře chybí správná míra charakterizace, takže se s nimi díky plochosti bohužel nesžijete. Jak jsem ale uvedl, užijete si opravdu mnoho akce, která je navíc velmi násilná a dost podobná té z Dragon Age, co se týče principů využívání skillů a cooldownů, tak samotného zpracování. A pokud hru hrajete, prostě se bavíte a odpouštíte ji i vady na kráse.

Boj probíhá v reálném čase a postavy mají mnoho možností, jak útočit. Nové útoky získáváte a vylepšujete ve stromu dovedností, které dostáváte za poražené protivníky. Nečekejte ale výběr z dvaceti kouzel. To by ani nebylo možné, protože je hra velmi rychlá a i když je určitá míra strategie nutná, mozek vám neshoří.

Utkáte se s různými skřety, normálními orky nebo elitními jednotkami Uruk Hai, kteří vydrží opravdu hodně. Pokud nejste adekvátně vybaveni (hra je opravdový „loot-fest“) samotnou kapitolou jsou zlobři, kteří vydrží hodně a zraňují nekompromisně. Také je tu několik bossů. Umělá inteligence nepřátel není nejlepší, ale jejich útoky a počty vám dostatečně umí zavařit. Navíc co se mi líbilo, oproti takovému zpackanému Dragon Age II, byl pocit váhy zbraní. Opravdu vnímáte onu hmotnost a těžkopádnost. Tak to má být.

Z padlých nepřátel nebo v okolí můžete najít nové zbraně nebo součásti zbroje. A je z čeho vybírat. Jen však na oko, protože stejně si najdete své oblíbené předměty a ty budete používat většinu hry. S každou obtížností, celkově jsou tři, budete moci najít silnější variantu. Ty nejlepší jsou většinou za dokončení úkolů.

Hra se dá ovládat s ovladačem a Xbox360 verze je poměrně dobrou volbou pro tento typ her. Nebo standardně s klávesnicí a myší. Druhý způsob mně přišel o něco vhodnější pro tento titul, zaměřování bylo mnohem jednoduší.



Největší devizou měl být multiplayer a to je na jednu stranu pravda. Hraní s živými hráči je větší zábava díky inteligenci a komunikaci. Druhý zmiňovaný atribut je ale také slabinou, protože jsem nemohl přijít na to, a jiní také ne, jak aktivovat „push to talk“. V případě, že toho moc nenakecáte, tak slyšíte od druhého hráče televizi, rodiče, jakýkoliv další hluk. Tohle opravdu byl krok vedle... A že byste si komunikaci vypnuli a s kamarádem použili třeba Skype? Nelze... Další vada na kráse je fakt, že nelze ukládat váš postup a získané předměty, pokud se připojíte k někomu, kdo je v příběhové linii dále, než vy. Jestli hraje na normal, nebo legendary paradoxně roli nehraje. Za toto také palec dolů.

Grafika mně osobně přijde průměrná až podprůměrná. Využívá vylepšený, ale letitý Dark Alliance Engine, který byl použit pro Baldurs Gate již pro PS2. Hra sice nevypadá špatně, ale skvost to také není. Přesto bitvy plné oddělování končetin (první LOTR hra s ratingem „18+“) a krve ve zpomalených momentech vypadají opravdu skvěle. Nepovedená je však optimalizace v některých pasážích hry. Toto platí hlavně pro poslední level, který začíná interiérem a chvílemi se trhá pod 10 fps. Komukoliv. Hra jinak na mé sestavě standardně běžela u maximálního snímkového limitu, daného monitorem.

Zvuk se naopak vyvedl. Hudba je taková, jako byste si pustili filmovou předlohu a dabing patří k tomu opravdu lepšímu. Jedině naivní a umělý hlas vašeho rangera kazil celkový dojem. Ostatní postavy jsou namluveny parádně. Já si oblíbil kouzelnici a jednoho mluvícího létavce, ale nebudu spoilovat...

Celkově je War in the North povedeným titulem, který ale sráží nepochopitelná rozhodnutí tvůrců. Pokud si zahrajete s kamarády, zklamáni ale nebudete. Pokud jste hráči PC her a fandové fantasy, je tahle hra velmi dobrým kandidátem na koupi. Ostatní si pořízení rozmyslete a nebo počkejte až hra maličko zlevní. Pak jí ony chyby odpustíte i úplně.