Two Worlds II - MEGA recenze

Two Worlds II - MEGA recenze

1.2.2011 Aneb jak měla vypadat Arcania

Jste připraveni na jeden z nejlepších RPG zážitků za rok 2010, případně 2011? Pokračování mírně kontroverzního Two Worlds I od polských sousedů Reality Pump, kteří jsou spíše známí pro své vesmírné strategie, je tu. Vítejte u recenze na Two Worlds II.

Poslat na e-mail | Tisknout |  Sekce: Počítač / Recenze

9 0

Jedná se o jedno z nejlepších RPG, které si dnes můžete zahrát. Obsahuje úžasnou hru pro jednoho hráče, ale tím zábava nekončí. Brouzdat můžete vesele i s kamarádem v online světě.

Klady
  • úžasné dialogy
  • rozlehlost
  • hrací doba
  • systém kouzel
  • alchymie
  • grafika exteriéru a interiéru
Zápory
  • minimapa
  • UI
  • kvalita animace
Také si po dohrání nějaké hry občas říkáte, že by vám nevadilo onen titul vůbec nehrát, přestože jste se u něj celkem bavili, ale ne natolik, aby ve vás zanechal hlubší rýhu blaha? Takto na mě na konci působila Arcania a naštěstí mohu říci, že Two Worlds II takové není, ba naopak. Čas od Času budu TW II s Arcanii srovnávat. V jistých ohledech jsou to velmi podobné hry.

Pokračování epického příběhu
Pokud si vzpomenete, v Two Worlds jste zachraňoval svou sestru, kterou vám unesli. Hra dokonce měla i několik zakončení. Druhý díl navazuje na ten první a vaše sestřička, společně s vámi, je ve spárech zlého císaře Gandohara, který díky sestře čerpá obrovskou magickou sílu. Vy jste uvrženi do vězeňské kobky. Co čert nechtěl, náhle vám pomůže skupina orků v čele s krásnou Dar Pha, která trošku vypadá jako kříženec orka a elfa. Silné atletické tělo, zelená kůže a špičatá ouška podobně jako orkové v Lineage II. Dostáváte se tak do bašty těchto orků na opuštěný ostrov a je vám předurčena záchrana země.

Tento ostrov slouží jako takový tutoriál a budete se zde učit základní dovednosti skrze pár jednoduchých úkolů. Od počátku hry se možná setkáte s menším neduhem. Ve hře jsou k dispozici tři povolání, které ale můžete i nakombinovat. Hra je poměrně snadnou záležitostí, pokud si zvolíte válečníka na blízko a rychle investujete do „odolnosti“. V opačném případě mohou být první chvilky velmi frustrující, protože jste na zemi na dvě rány. Podstatně těžší situace čeká milovníky magie a odstřelovače, kteří tu přirozeně používají luky. Lučišníci mají výhodu, že se naučí poměrně rychle základní skilly, i když si užijí své v chodbách mnohých dungeonů, které hra hráčovi servíruje. Mágové jsou v horší situaci. Jejich potenciál začne stoupat mnohem později, za to exponenciálně, protože se k silným magickým předmětům dostanou až mnohem později, ale o konkrétním magickém systému si také povíme blíže později.

Svět, ve kterém se budete pohybovat, je opravdu ohromný a jen jeho prozkoumávání vám zabere nepřeberné množství času. Nejlepší na tom je, že je vám nabízena totální svoboda, kudy a kam jít. Žádné nudné koridory, vyjma menší dungeony a tunely. Ve hře se objevují teleporty, kterými se můžete po jejich nalezení teleportovat okamžitě jinam. Je zde také možnost koně, ale tu jsem příliš nevyužíval, protože pokud se někam teleportujete, ne vždy tam na vás čeká koník a je rychlejší na určené místo dojít po svých. Občas na ně narazíte v některých vesnicích. Důležitá místa jsou hlavní města, kde strávíte mnoho času plněním úkolů, které sice příliš nápadité nejsou, ale jsou postaveny celkem dobře i díky řetězovitosti (série úkolů), i díky jiným faktorům. Hra vám nabízí řešení několika hlavních úkolů, ale také i menší pro jednotlivé cechy. Za jejich splnění na vás často čeká odměna v podobě lepší výbavy a snížení cen u obchodníků daného cechu. Je velmi příjemné vidět, že tu v lokalitách není jen jeden obchodník, jako je tomu u jiných her. Čekají na vás desítky obchodníků v jedné lokaci. Hra tak budí dojem větší živosti. Rovněž potěší různorodost měst. Některá budí dojem vyprahlosti a sucha a vůbec obecné nehostinnosti, přestože vidíte všude život a nějaké honosnější budovy. Jiné vám připomenou asijskou vesnici s odpovídající architekturou a dojem je o mnoho klidnější a živější. Krátit chvíle si můžete hazardem v podobě kostek, či zlodějskými minihrami u okrádání a odemykání zamčených zámků.

Neřádi, třeste se
Na své cestě budete bojovat proti skřetům, psovitým humanoidům, přerostlému hmyzu, standardní a nestandardní fauně, nemrtvým, lidem a sem tam narazíte i na démony. S jejich inteligencí je to většinou maličko horší. Často se tak dostáváte do situace, kdy jsou boje buď moc snadné, či moc těžké, protože protivníci oplývají mnohem vyšším levelem a jsou v přesile. Za skolení takového neřáda vás čeká většinou i pěkná odměna v podobě dobrého předmětu. Nevýhoda je, že jsou předměty označeny vaší úrovní, od kdy ho můžete používat. Však meč je pořád meč, ne? Zase se tak drží určitá rovnováha, abyste nebyli moc silní už na začátku hry. Potěšeni budete i arzenálem, jež na své pouti najdete. Předmětů je opravdu moc a je jen na vás, co budete používat. Zbytek můžete roztavit na vylepšování hraček nebo je prodáte za Auriny, což je název platidla v TW II.

Poslední akční hrdina
Základní atributy hrdiny jsou čtyři. Odolnost vám zvyšuje počet životů a je to nezbytnost pro všechna povolání. Samozřejmě válečník upřednostňuje obří „healthpool“ pro potyčky. Síla je nutná pro nošení válečnického vybavení a také vám zvyšuje poškození, kterým podarujete své soky. Čím více škody naděláte, tím snadnější jsou boje. Přesnost je ekvivalent síly, ale týká se zbraní na dálku. Vůle zvyšuje množství many a její regeneraci a hlavně možnost nosit výbavu pro mágy. Povolání můžete různě kombinovat. Oblíbená volba je válečník s troškou magie. Ideální je nějaký přivolaný pomocník nebo kouzlo uzdravování, které jsem získal až po dvaceti hodinách hraní. =)

Konkrétních skillů je mnohem více a jsou řešeny poměrně zajímavým, leč mírně zjednodušeným způsobem. Pro sekci válečnickou si můžete vybírat z dvanácti skillů. U „stromů“ mágů a lučišníků je k dispozici o jeden méně. Skilly můžete upgradovat až na desátou úroveň a tak zlepšit jejich účinnost. Využívání těchto skillů také závisí na kontextové situaci. Například u válečníka můžete použít tři skilly v útočné pozici, pokud držíte tlačítko pro kryt, tří původní skilly se automaticky přepnou na jiné tři daného charakteru. Je zde cítit velký vliv herních konzolí, ale hře to nezazlívám. Při používání luku máte jiné možnosti v režimu při standardním míření a jiné v režimu „snipera“. U mágů je situace maličko jiná. Jejich arzenál obsahuje školy kouzel a více pasivních dovedností, které ovlivňují například regeneraci many. Zde se nejlépe demonstruje ona nerovnováha. U válečníka si vystačíte s jedním skillem a vesele si můžete proplouvat hrou. U mága je potřeba pro dobrou efektivitu investovat bodů mnohem více. To by bylo pro stromy, které se zaměřují na ofenzivní dovednosti.

Vybírat a vylepšovat dále můžete pětici zlodějských schopností do kterých patří pokládání pastí, zvýšení rychlosti v režimu plížení, okrádání či zefektivnit smrtící úder v režimu plížení. Vhod přijde i odemykání zámků. V sekci obecných vlastností na vás čeká regenerace života či zvyšování odolností.

Poslední strom se zabývá výrobními dovednostmi. Jsou zde vlastnosti pro vkládání kamenů do předmětů, aby se zvýšila jejich účinnost. Pokud ke konci hry získáte silnou zbraň s elementárními útoky a osadíte ji unikátním kamenem, který zvyšuje vlastnosti zbraně o devadesát procent, můžete se pak svým protivníkům smát do obličeje, i kdybyste stáli proti mnohonásobně větší přesile. Vyrábět si můžete i zbroje či zbraně nebo zdokonalit vaše kouzelné kameny. Moc pěkný je i systém alchymie. Z nalezených surovin můžete do kotle dávat až pět přísad a pak jen čekat na výsledek, který si, pokud se vám bude zamlouvat, můžete uložit a pak kliknete jednoduše na jednu položku a přísady se vám v mžiku přesunou do kotle. Tento svobodný systém je velmi zábavný, přestože mnozí z vás ho budou používat jen na výrobu léčivých lahviček.

Body na rozdělování dostáváte jednak levelováním, ale také opakováním prováděním oné akce, jako je vaření mnoha lektvarů, vítězení nad příšerami atd. To je jistě výborný krok, byť se jedná o inspiraci z jiných her. Alespoň jste odměněni za činnost, která není pro hru zcela kardinální.

Magic the „Twoworlding“
Magický systém zůstal ne nepodobný jedničce. Opět hrají velkou roli magické karty, které nalézáte či kupujete od kupců a princip je v podstatě stejný jako u alchymie. Pomocí kombinací různých karet můžete vytvářet kouzla. Kombinací je nepočítaně a je jen na vás, co vše vytvoříte. Hlavní složkou je magická karta a karta cíle/účinku. Ty jsou pro kouzlo nutné. Následuje šestice modifikačních karet, které určují, zda-li se jedná o ochranu, zranění, jak dlouho kouzlo trvá a či se nějak rozptyluje a je-li řízené. Jednoduchý příklad. Máme kartu ohně, kartu plochy, kartu zranění a kartu doby. Takto se nám vytvoří prstenec ohně, který bude nějakou chvilku hořet. Někdo si raději vytvoří sérii naváděných ohnivých koulí, které se řítí na svůj cíl a které ho neminou. Pokládat na sebe můžete i karty stejného typu. Vytvoříte tak silnější účinek. Jak jsem ale uvedl dříve. Velké účinnosti dosáhnete mnohem později než u jiných povolání. Tento systém byl velmi chválen i v původní hře a i zde si zaslouží pochvalu. Čeká na vás také spousta summonů, které si můžete přivolat na pomoc. U nekromancie to mohou být pro ukázku kostlivci či nemrtví rytíři. Zaujaly mne také golemové nebo vlkodlaci z magie země. Výtka snad padne jen ke špatné dostupnosti některých karet a účinnost jednotlivých škol kouzel není vyrovnaná.

Z pera Terryho Pratchetta?
Na co musím pět velkou chválu jsou dialogy a ne, nepodílel se na nich autor Diskworldu. Přestože většina vašich úkolů se nese v duchu: jdi, získej, dones zpět, díky dokonale zvládnutým dialogům budete mít vždy skvělý pocit a těšíte se na další. Já tak s nadšením hltal jakékoliv zápisky, které jsem ve hře našel. A mohlo se jednat o zápisky alchymistického experimentátora, nebo deník člena císařské hlídky, který vzpomínal na metody pašeráků magické rudy, která plní ve hře roli alfy a omegy. Číst si pak historky o tom, že se krávě udělalo nevolno a pašovaná ruda byla vyzvracená a jako na potvoru u hlídky... to vám vykouzlí úsměv. Autoři si nebrali servítky a hra není určena nejmladším, což dokazovalo vygradování této historky. Jiný pašerák se snažil onu rudu pašovat opravdu hluboko v klínech otrokyň (ve hře je toto popisované explicitně). Císařská stráž je samozřejmě neomylná a bystrá, takže ruda byla odhalena. Tedy v tomto případě jeden člen hlídky dostal na jednu ze slečen chuť a při bližším prozkoumání se v jejím rozkroku na něj usmál zářivý kámen. Neobvyklé bylo číst milostné dopisy velitele odboje se svým milencem. Pak si jen říkáte ještě jeden malý úkol nebo chvíle potloukání po světě pro něco zajímavého a jdu spát. S TW II je to tak, že si tohle říkáte celé dvě hodiny. Tohle je něco o čem Arcania může snít.

Co mě nepotěšilo, byl user interface, zejména rotující malá a nepřehledná automapa. Nic moc inventář, subjektivně neideální zápisník úkolů, kde nejsou odděleny od sebe hotové a nehotové questy, protože je vše děleno pouze oblastmi úkolů. Dá se na to však zvyknout. Standardní mapa, by mohla jít více zoomovat, protože ikony na ní jsou až moc velké a vy se občas ztrácíte, kam že to máte vejít... to vše mi celkem nevadí. Dokážu skousnout mnoho obtíží, UI nedělá dobrou hru, ostatní věci ano. Ale ta minimapa... orientace díky ní vyžadovala stejně otevření normální mapy každých dvacet vteřin při putování. Zejména po teleportování. Tohle je jedna z mých velkých výtek.

Hru jsem ovládal skrze ovladač pro Xbox360, který okamžitě hra detekovala a začala používat. Překvapení však bylo, že se vám deaktivuje ovládání hry skrze klávesnici a myš. Pro někoho velmi nepříjemné zklamání pokud má počítač někde zasazen a nechce s ním manipulovat a tuto hru si nepřeje hrát přes ovladač. I já byl zprvu maličko zaskočen. Asi je to proto, aby vám vaše, na klávesnici polehávající kočka, nekazila progress... Samotné ovládání je docela intuitivní a není na co si moc stěžovat.

TW II nabízí nadprůměrnou hrací dobu. Dohrání, v závislosti na obtížnosti, vám zabere podle zkušeností hráčů cca dvacet pět až třicet pět hodin, pokud neplníte všechny úkoly. V případě stoprocentního plnění to bude mnohem déle. Já sám jsem na normální obtížnost na začátku třetí kapitoly, za sebou mám přes třicet hodin. Je ale pravda, že splněny jsou téměř všechny dostupné úkoly a kochám se občas i krajinou. Hra je tedy opravdu velký a případně časově náročný macek. Což je ale u RPG takovéto kvality velké plus.

To ale není vše. I když je TW II zejména hrou se silnou kampaní pro jednoho hráče, obsahuje i multiplayer, který připomíná maličko persistentní světy podobné těm ze série Neverwinter Nights. Příběh dokonce navazuje i na události předcházející singleplayeru. Je zde více možností u vlastní tvorby postavy a multiplayer můžete hrát jako dobrodružství v singlu. Někdo najde zalíbení v PVP, u kterého zkusíte štěstí v soubojích proti živým kolegům. Dokonce tu máte i jako oddych možnost vybudovat si vlastní vesničku s fungující ekonomikou. Nebojte, se strategiemi se to srovnávat naštěstí nedá. Multiplayer je příjemné překvapení, u kterého strávíte další hromadu času.

Všechno zlato, co se třpytí
Zvuková stránka je na špičkové úrovni. U hudby dokážete relaxovat či usnout (ne nudou!) a dabing je také velmi dobrý. Hra tak není pozadu ani za jinými velikány žánru, spíše naopak. Opět má TW II navrch oproti konkurenci.

A jdeme zase chválit. Pokud si pamatujete z Arcanie na procházky v lese, budete mít zřejmě radost i z TW II. Exteriéry jsou moc pěkné, zvláště ty travnaté. Savany už tak dokonale (spíše plně) nevypadají, ale také to není zlé. Naopak se jistě zalíbí lesy, či strašidelné bažiny. Oproti Arcanii má TW II propracovanější interiéry. Hra používá nový engine. Nepracuje tedy se starším enginem z původní hry, jak je tomu často zvykem. Hra obsahuje například dynamické měkké stíny, ambient occlusion pro realističtější nasvícení, či depth of field, působící rozmazání vzdálených objektů, nebo objektů na které není naostřeno. V případě, že se budete pohybovat v temných dungeonech a jedinou společnost vám bude dělat pochodeň či svíčky, budete se kochat krásnou hrou světla a stínů. Animace postav je však na druhou stranu spíše průměrná a těm z Dragon Age se nevyrovná ať se jedna o normální pohyb, nebo boj. Přesto toto negativum TW II rádi odpustíte.

Potěší výtečná optimalizace. Hra vypadá podobně jako Arcania, naštěstí s framerate je to podstatně lepší. Na svém stroji (viz níže) mi hra běžela standardně okolo padesáti až šedesáti snímků za vteřinu. Dokonce jsem mohl nechat plně podtaktovat grafickou kartu a stejně byla hra téměř vždy plynulá. Tohle si zaslouží potlesk. Jen doplním, že hra pracuje zejména s technologií DX 9, ale umí využívat efekty DX 10 a DX 11. Zaimplementována je i podpora Nvidia PhysX. Majité ATI karet zoufat nemusí. V jejich případě je fyzika počítána kompletně přes procesor. To může mít za následek menší počet snímků, ale efekty jsou shodné. Vlastníci karet od Nvidie si možnost snadno aktivují v menu hry. Loadingy a ukládání hry je bleskurychlé.

K hraní je jako minimum doporučen jednojádrový procesor s 2 GHz, 1 GB ram pro XP, 2 GB ram pro Vista, 7 a grafická karta na úrovní 8800GT s 512 MB ram. Hru si zahraje téměř každý.

Na TW II jsem se moc těšil už hned po shlédnutí prvního traileru. Samotná hra mě také VELMI příjemně překvapila a i přes některé nepříjemné neduhy mám pocit, že jsem se u ní bavil třeba více než u Dragon Age, které má zase navrch v soubojové a animační stránce. Možná je to proto, že TW II má dokonalé dialogy, které vás opravdu pobaví a udrží u monitoru. Možná je to svobodný systém výroby lektvarů nebo mocných kouzelných kombinací s kartami. Možná je to přidaná hodnota multiplayeru. Tak jako tak, TW II si zaslouží být mezi těmi nejlepšími poctivými RPG, která měla tu čest se dostat na naše obrazovky.

Pavel Kovalančík

Minimální konfigurace
Doporučená konfigurace
Testovací konfigurace
Info

Související články

Články tohoto autora

Diskuse



Titulek   Jméno Datum

Zobrazit vše   Zobrazit vybrané   Vložit příspěvek



Reklama
Přidat stránku jako domovskouPřidat do oblíbených
Reklama
| optimalizace PageRank.cz | Recenze-her.cz - češtiny, návody, videa | Czin.eu