GAMEPLANET

Opět se pustíme do kampaně za tři frakce - mariňák, vetřelec a samozřejmě nemůže chybět predátor. Než se podíváme na samotné zhodnocení AvP, musíme se krátce zmínit o předešlých dílech.
První zmínka o tom, že se alieni a predátoři nemají příliš v lásce byla už v roce 1990 ve filmu Predátor 2, kde na predátorské lodi byly i trofeje padlých vetřelců. První herní zpracování pak vyšlo v roce 1999 pod taktovkou Rebellion Developments. Do krve nahnal strach všem hráčům, kvůli jeho temným lokacím a třem proti sobě válčícím rasám. Po úspěchu hry se objevil druhý díl, který ještě dokázal vylepšit propletený příběh. Museli jsme tedy čekat několik dlouhých let na třetí díl. Stálo čekání za to?

Tři strany konfliktu
Asi kvůli dřívějšímu nezájmu o tuto sérii jsem si jako prvního vybral mariňáka. Nijak zvlášť silného a nikterak rychlého, ale za to disponuje zajímavým zbraňovým systémem, avšak toto kazí možnost nést pouze tři zbraně najednou. Na alieny dobře vystačí odstřelovací puška, která velice efektivně poškodí nepřítele jediným výstřelem, ale co se týče predátorů, ti mají tužší kořínek,na ně platí nejlépe railgun, který sám zaměřuje své cíle. Procházení lokací už není to co bývalo v předchozích dílech, sice se většinu času bojíte, ale některé situace a souboje se dají předvídat. Začátek příběhu nabude velikého zvratu. Hlavní záporák Karl Bishop Weyland nalezne chrám predátorů a při jeho otevírání probudí vetřelčí královnu. Po úvodním videu se chvíli seznamujete s postavou a možnostmi, které hra nabízí. Po vyzkoušení jestli neomezená baterka svítí a světlice fungují se vrhneme do prvního boje. Prvními nepřáteli, které objevíme jsou vetřelci. Jednotlivce sestřelíte snadno, ale pokud se k vám dostane skupinka, není snadné je zpacifikovat. Po několika soubojích přicházejí dokonce na scénu facehuggeři, které není jednoduché zaměřit a ještě jednodušší zastřelit. Před těmito stvůrami se někdy nepodaří ubránit a opakované souboje s těmito „chobotničkami“ rozčílí nejednoho flegmatika, poněvadž zde neexistuje samouzdravovací systém, nýbrž hard-core lékárničky, ale na všechny nestvůry platí detektor pohybu, takže vždy zjistíte, že se na vás něco chystá. Po polovině hry začíná být příběh stereotypní a konec se dá velice dobře očekávat.

Hru za vetřelce si užijí hlavně hráči, kteří rádi číhají na nepřítele a po zdařilé přípravě zaútočí. Automatické zaměřování nepřátel funguje velice dobře. Vetřelec nepoužívá žádné hi-tech vybavení, jako jeho dva protivníci, ale vystačí si jen se svým tělem – pracky a špičatý ocas. Díky svému speciálnímu zraku, alien dokáže rozeznat postavy vojáků od civilistů. Po nepodařeném útoku se můžete rozmyslet, jestli tuto taktiku vyzkoušet znovu nebo hbitě utéct a zkusit štěstí jinak. Největší výhodou je lezení po stropech. Pokud se ho naučíte, protivník nemá skoro žádnou šanci uspět a tato možnost se nejedenkrát využije i při zmiňovaném útěku. Pokud byste hledali lékárničky nesnažte se je najít (těžko si představit, jak si alien píchá injekci J pozn. šéfredaktor). V tomto případě se o vaše zdraví stará samouzdravovací systém. Nevýhodou kampaně za Aliena je jeho délka. Při lehké obtížnosti se na konec dostanete za nějaké dvě hodiny.

Využívání predátorské neviditelnosti se zalíbí nejednomu hráči, ale po čase zevšední. Většinu kampaně strávíte ve venkovním prostředí, ale tu a tam si prohlédnete tmavé chodby chrámu a vojenských budov. V bojích nablízko využijete své čepele připevněné na zápěstí a jako finišovací scény si prohlédnete zblízka páteř nebohých nepřátel. Mezi další libůstky predátora bezesporu patří speciální druh vidění, který dokáže detekovat teplo. Dále pak na mariňáky platí speciální finta, při které si daného vojáka odlákáte na vámi určenou pozici a tam si ho pěkně potichu vychutnáte. K tomu slouží lidská nahrávka, kterou predátor pouští mariňákům do sluchátek. Opět zde funguje jednoduchý zaměřovací systém. Na uzdravování u predátora se používají krystaly s energií. Podle mě je tato kampaň ze všech tří nejlepší. Poněvadž zde predátor nejen zabíjí, ale objevuje predátorskou historii a relikvie.

Multiplayer
Multiplayer je pěkné zpestření hry a funguje jako dobrý doplněk pro celkem krátký singleplayer. Opět si vyberete postavu, za kterou budete hrát na přibližně 6 mapách. Vybírat si můžete ze sedmi typů (Infestation, Predator Hunt, Survivor, Domination, Deathmatch, Species Deathmatch a Mixed Species Deathmatch) Nejzajímavějším je asi kooperativní mod, který postaví 4 bojovníky proti vetřelcům. A co chyby? Pár se jich najde, například ve hře nenajdete LAN, který by byl velice zajímavý třeba ve dvou hráčích a párkrát se objevily i chyby se servery, ale to se děje téměř u každé hry, a toto by měl vyřešit budoucí patch.

Závěr
Hra to rozhodně není špatná, ale tento díl si nenajde moc nových fanoušků, avšak určitě potěší hráče dřívějších dílů. Grafické zpracování je rozporuplné, venkovní textury jsou velice povedené, ale grafika vnitřku chrámu je spíše podprůměrná a na to že hra podporuje DirectX 11 nijak výrazná. Zvuk je více než kvalitní a navodí perfektně atmosféru. Kampaně jsou v některých chvílích zajímavé, ale spíše se jedná o krátké okamžiky. Hru doporučuji fanouškům této série, ale pokud hledáte akční hru s příběhem na delší dobu určitě sáhněte po něčem jiném.