GAMEPLANET

Ačkoli považuji za více než chvályhodnou snahu Nintenda nabízet svým příznivcům v pravidelných intervalech slušnou porci novátorských a ojedinělých herních projektů, musím se v případě titulu Animal Crossing: Wild World (nikoli poprvé) pozastavit nad tím, zda-li se vždy jedná o tak bohulibou činnost, jako ji lze takřka absolutně a bez dalších výhrad přičíst kupříkladu spektakulárně úspěšné zábavné simulaci v podobě Nintendogs, jež se v prvních měsících stala vpravdě základním kamenem komerčního úspěchu samotného DS. Jakkoli se však mé osobní mínění značně rozchází s obecně kladným přijetím hry ve světě a rovněž u domácích kritiků, je stále nezpochybnitelným faktem, že Animal Crossing jednoduše lze považovat za nadmíru slibný kousek pro peněženky pánů z bigN. Ostatně, nakolik se sázka na tento do značné míry neotřelý formát vyplatila, si může každý dnes již snadno domyslet sám při pohledu na release list Wii titulů. Ano, Animal Crossing, resp. jeho pokračování, nechybí mezi lunch tituly, a to se přitom ještě před pár měsíci zdálo, že v zásadě spíše vlažnější přijetí úplně prvního kousku z této řady na platformě GameCube zmíněnou značku pohřbí dříve, než se vlastně její jméno dostane za hranice země vycházejícího slunce.

Dost ale řečí, Animal Crossing: Wild World je prostě tu a recenze na něj nemůže pochopitelně na našem serveru chybět; ačkoli si ovšem i v této chvíli nejsem finálním hodnocením a verdiktem, jenž se chystám vyřknout, ani v nejmenším jistý. Zdaleka nejraději bych se tentokráte udělování procentuelního hodnocení vyhnul úplně, ale to by asi nešlo. Tedy šlo, ale pravděpodobně bych byl pak sváděn k opakování téhož i v další případech, kdy se mi na stůl donese titul podobného ražení; tedy dle mého tzv. hra – nehra, jíž tradiční způsob hodnocení může stejně tak dobře ublížit jako nezaslouženě pomoci. A tak vězte, milí čtenáři, že je v tomto případě nadmíru užitečné nepřeskočit těch pár odstavců samotného testu, jelikož výsledné obodování může být při nesprávné interpretaci nanejvýš zavádějící.

Animal Crossing: Wild World není hrou pro každého. Vlastně on není tak docela hrou vůbec. A pakliže jste se před pár lety podivovali tomu, co že to po vás chtějí za bláznivosti tvůrci The Sims v čele s Willem Wrightem, vězte, že po kontaktu s dnes testovaným titulem nebudete o nic moudřejší; ba právě naopak, vaše zaskočení by mohlo být ještě o poznání větší. Smyslem titulu Animal Crossing: Wild World totiž není žádné zápolení ani tradiční cestování z bodu A do bodu B. Přesto by se hra dala asi nejlépe popsat jako pacifistické RPG s fatální orientací na malichernosti běžného života. Celé vaše dobrodružství však na cestě začíná. Usazeni v taxíku a rozmlouvaje s panem žabákem totiž hře nenásilnou formou nadiktujete několik maličkostí o sobě, resp. vaší postavě, pokřtíte jí atd. Jakmile budete s tímto hotovi, vyklopí vás hra rovnou uprostřed malebné osady zprvu nevelké rozlohy, která se stane vaší virtuální domovinou. A pak už vás čeká jen samé seznamování s místními domorodci v podobě roztomilých zvířátek, hledání nějaké té práce, ubytovávání atd.

Jak asi z výše nastíněného popisu cítíte, ačkoli si jinak nedělám nárok na to, vystihnout těmito několika větami komplexnější podstatu celé hry, není naplní vašeho počínání ve světě Animal Crossing nic většího, než několiko každodenních úkonů, skrze něž má být pro vás titul především relaxací a formou odpočinku, nikoli stresem a vyčerpávajícím zápolením, v nějž se lehce zvrhávají běžné videoherní kousky uplynulých let a bezprostřední současnosti. Nakolik považujete tento koncept za originální (viz zásadní a naprosto nepřehlédnutelná inspirace zmíněnými The Sims) a pro vás uspokojující, už nechávám docela na vašem vlastním soudu. Tradičního spotřebitele bych však dvakrát netipoval na žhavého kandidáta pro koupi hry. Praktická neexistence nějakého běžného cíle může být možná pro znuděného hard-core hráče inspirativní a uklidňující, já však u několika „testovacích subjektů“ narazil spíše na mírnou frustraci z příliš otevřeného game designu, v němž se nováček snadno ztrácí a tápe nad tím, co má vlastně dělat. Chápu, že v Nintendu možná považují mnozí tzv. „cíl hry“ jako dávno přežitý, ovšem běžní Evropané snad s výjimkou logických hříček a masivně multiplayerových kousků dávají tradičně přednost klasickým konceptům, kdy je zřejmé, co se od nich vlastně chce a očekává.

Tímto bodem se však oklikou dostáváme ke zcela stěžejnímu prvku, který naprosto zásadně ovlivňuje výsledný dojem ze hry, její celkové vnímaní, hodnocení a pochopitelně i smysluplnost. Docela jiných kontur totiž Animal Crossing: Wild World nabírá, pokud jej chápeme jako jeden z prvních seriózně míněných pokusů o vstup handheldů na pole MMORPG. Nějaké to střídání dne a noci či ročních období vás sice ve hře pro jednoho hráče může na nějaký ten čas pobavit a zaujmout, byť nejde o nic až tak revolučního a nevídaného, ovšem ty pravé virtuální orgie přicházejí teprve v okamžiku, kdy dáte vale singleplayeru i nějakému tomu přátelení přes lokální multiplayer, a vrhnete se do světa prostřednictvím on-line služby Nintendo Wi-Fi Connection. Animal Crossing: Wild World je totiž jedním z prvních titulů, který bezezbytku využívá potenciálu tohoto nového DS lákadla. Vedle hitů jakým je třeba poslední Tony Hawk, Metroid Prime: Hunters nebo Tetris DS se tak jedná o další kousek, který má potencionální koupěchtivé hráče přesvědčit, že i kapesním přístrojům se nyní konečně otvírají dveře do světa síťového hraní. Tato skvělá a nezpochybnitelně obohacující vlastnost hry však žel bohu stojí a padá s vaší (ne)schopností „připojit se“, a to doslova. Služba Nintendo Wi-Fi Connection, ačkoli nepředstavuje pro uživatele žádný brutální technologický oříšek, si totiž žádá vaše napojení na nějaký ten příslušný bezdrátový spot, a to, jak víme, už může být problém – minimálně v našich krajích. Zatímco v zahraničí tak není problém často zdarma pařit prakticky odkudkoli, u nás se vám to poštěstí jen výjimečně či vůbec ne. A pakliže vám nevoní měsíční paušály za přístup do komerční Wi-Fi sítě, zbývá už jen lákavá, ovšem poněkud komplikovanější, možnost využití USB adaptéru, který prostřednictvím počítače vytvoří domácí mini-spotík s využitím jakéhokoli solidnějšího permanentního připojení.

Dáte-li vale on-line hře, obávám se, že až na čestné výjimky nebude titul představovat pro našince zemi zaslíbenou. Jistě, pokocháte se malebnou grafikou, líbezným hudebním doprovodem i fajnovým ovládáním, které snadno přejde do krve i těm, jenž zrovna neholdují dennodennímu vysedávání před obrazovkou počítače, ale to je asi tak všechno. Víc vám totiž svět titulu Animal Crossing: Wild World pravděpodobně nenabídne. Hračičky z řad znuděných recenzentů sice slintají nad podobnými šílenostmi, ovšem ne každý pokus tohoto druhu snad musíme nutně vítat s otevřenou náručí i my, běžní hráči. Tím spíše ne, pokud se domníváte, že vám hra jednoduše nesedne. Nevidím důvod se v nastalé hysterii podřizovat davu a sáhnout po hře jen z toho důvodu, že všichni ostatní ji už mají a „údajně je skvělá“. I přesto tento kousek ani v nejmenším nezavrhuji, má svůj potenciál, ovšem ten je v domácích podmínkách žel bohu minimálně, řekněme, diskutabilní a pokud hru oprostíme síťové složky, je její přínos celkem minimální až zanedbatelný. I z toho důvodu, že pak Animal Crossing: Wild World jen stěží odlišíte od svého GC předchůdce. A to jak v dobrém, tak i tom špatném slova smyslu.

Tento produkt zapůjčila k testování společnost CONQUEST entertainment a.s.