GAMEPLANET

Army of Two: The 40th Day se od svého předchůdce liší v mnoha směrech a také ho v podstatě ve všem překonává. Celá hra se odehrává v Číně. konkrétně tedy v Šanghaji. To je první rozdíl oproti jedničce. V té jste cestovali napříč světem a lovili padouchy. Tady nevytáhnete paty ze Šanghaje. Nedá se říct, že by to bylo mínus druhého dílu, protože ztvárnění samotného města se vývojářům určitě povedlo. I když je fakt, že nebudete mít možnost si prohlédnout její architektonické skvosty, jelikož ji chvíli po vašem příjezdu zasype sprška raket. Za útokem stojí tajemná organizace The 40th Day, která vám začne od této chvíle řádně znepříjemňovat život. Příběh ani v prvním dílu nebyl silnou stránkou a dvojka se v tomto příliš nezměnila. V podstatě celou hru se pracně dostáváte z bodu A do bodu B a přitom střílíte po všem, co se hne. Pak nastane zlom a Salem s Riosem se zničehonic (tedy poté, co vám The 40th Day sestřelí transport) rozhodnou, že zabijí vůdce této organizace. Poté následuje opět střelba, střelba a pro změnu zase střelba. Jasně, akce se od akčních her očekává, ale v Ao2 v podstatě do poloviny hry jen ztěží přicházíte na to, po čem vlastně jdete a od poloviny jdete po krku vůdci největší teroristické frakce v Číně. No co, taky se to dá. Dalším rozdílem oproti prvnímu dílu jsou rozhodnutí parťáků. Jde o to, že jste postaveni před situaci, kdy se musíte rozhodnout, zda někoho zabít nebo ne. Nemusím snad ani zmiňovat, že vaše rozhodnutí má nějaké dopady a ty vám hra ukáže ihned, jak se rozhodnete. Je to vcelku zajímavé zpestření protože následky vašeho rozhodnutí se vám ukáží v pěkných komixových shotech. To je taky rozdíl oproti jedničce, kde nic takového nebylo a je to také důvod, proč si hru zopakovat. Vaše rozhodnutí totiž také ovlivňují to, jestli jste dobráci či jenom krutí žoldáci, co jdou jenom po penězích. Ano, nové Ao2 vám nabízí možnost, kdy si podle rozhodnutí utváříte charaktery vašich postav. Ne, že by to mělo nějaký velký vliv na hru, ale jsou za to trofeje. Co také autoři změnili oproti prvnímu dílu je vzájemné chování obou parťáků. To se hráčům prvního dílu moc nezamlouvalo, a tak do druhého dílu bylo vše upraveno. Líbilo se vám v jedničce, když Rios podrazil Salemovi nohy, když otevírali dveře? Tak na podobné scénky zapomeňte protože je autoři je všechny vypustili. Místo toho si o tom, jestli budou Rios a Salem přátelé, rozhodujete sami. Můžete se totiž poplácávat po zádech, třást si rukou apod., díky čemuž dostanete kladné body do vašeho přátelství. Když ale budete parťáka mlátit a nadávat mu, tak dostanete body mínusové. Z toho vyplývá, že hru můžete dohrát jako nejlepší přátelé nebo jako dva týpci, co by jeden druhého nejraději odstřelil. Samozřejmě existuje i střední cesta, takže si každý dozajista vybere.

Od porovnání prvního Army of Two a jeho pokračování přejdeme k samotnému hraní. Samozřejmě se ještě nějakému tomu srovnávání s prvním dílem nevyhneme, protože s ničím jiným se Army of Two jednoduše porovnávat nedá. Než se pustíte do hraní, tak si můžete vybrat masku pro oba vaše hrdiny. Masky jsou některé opravdu povedené a určitě se nevyvarujete tomu, že je párkrát během hry prohodíte. Poté si vyberete obtížnost hry a jste vrženi do Šanghaje, kde vystřílíte tuny olova, zabijete tisíce nepřátel a budete hledat kočičky. Ano, čtete správně, opravdu budete v Army of Two: The 40th Day hledat kočky. Ale nečekejte, že budete lézt po stromech. Jde o to, že budete vyhledávat sošky, či balónky ve tvaru koček. Tedy něco podobného, jako je hledání žabek v Metal Gear Solid. K tomu v každé misi budete mít za úkol vyhledat ještě rádia, za které potom získáte nějaký bonus. Ani jeden z těchto úkolů není povinný, takže se nemusíte strachovat, že když nenajdete kočku nebo rádio tak vás hra nepustí dál. Koneckonců, byla by to od autorů pěkná blbost, protože konkrétně ony sošky se hledají hodně špatně. Co se oproti prvnímu dílu výrazně nezměnilo je krytí. Můžete se krýt téměř za čímkoliv a stejným způsobem jako v jedničce. To je fajn, protože to bylo vymyšleno velmi dobře a byla by škoda, kdyby to autoři měnili. Postavy se pohybují také dost podobně, i když v některých chvílích mi přišli hodně těžkopádní. Ale to bylo v prvních chvílích hry, takže to lze dávat za vinu drobné nerozehranosti. Každopádně na pohyb vašich postav si zvyknete a nebudete mít žádné problémy. Ono hlavně každý špatný pohyb můžete vykompenzovat přesnou střelou, takže je vše v pořádku. Tím bych se chtěl dostat ke zbraním, kterým věnuji malý odstaveček.



Zbraně jsou nedílnou součástí každé akční hry a v Army of Two jste si s nimi také užili. Mohli jste je modifikovat, lakovat... Ale vše bylo založeno na systému, kdy jste museli koupit všechny předchozí díly, abyste si mohli koupit ten nejlepší. Výsledkem byla špičková zbraň, ale bez možnosti dalších úprav. Právě tohle se rozhodli autoři ve druhém dílu změnit a nutno říct, že se jim to povedlo. V Army of Two: The 40th Day je stavba zbraně čistě vaší záležitostí. Z počátku máte pouze pár kousků, jejichž součástky (hlavně, pažby, zásobníky...) můžete libovolně kombinovat, abyste docílili požadovaného efektu a to např. mít naplno ukazatel Handling. Jak postupujete hrou, otvírá se vám spousta dalších součástek a zbraní, které můžete dokoupit a libovolně nakombinovat. Má to ale i svá pravidla. Tím chci říct, že nemůže dosadit hlaveň vaší odstřelovačky místo hlavně MP5. Jedná se o logická pravidla, na která si ale brzy zvyknete. Tímto kombinováním zbraní vznikají opravdu zajímavé kusy. Autoři vám tak dali možnost udělat si přesně takovou zbraň, která vám bude vyhovovat. Jako takový malý bonus jsou časem k dispozici i součástky, které si Salem a Rios "jakoby" udělali na koleni. Jedná se o to, že místo bajonetu si můžete dát na vaši pušku šroubovák, nebo místo tlumiče si namontujete tlumič z plechovky. Je to zajímavé zpestření uprostřed veškeré té špičkové techniky.

Další na seznamu bolístek Army of Two je grafika. Ta byla v prvním díle sice výborná u videí, ale při hraní šlo o lehký nadprůměr. Tedy na svou dobu, samozřejmě. Ve druhém dílu jsme o videa, nepočítáme-li ukázky Šanghajje před misí, či při nějaké vaší akci, ochuzeni. Vše se ale ukazuje jako komix, hlavně po rozhodnutích parťáků, která uděláte, což je velmi pěkné a mně osobně se to líbí. Samozřejmě někomu to vyhovovat nemusí, ale určitě si zvyknete. Samotná grafika při hraní je na svou dobu průměrná. Některé prvky jsou dokonce pod průměrem. Například vlasy vaší kamarádky, které budete pomáhat vypadají jako velká lesklá hnědá přilba. Oproti tomu je kontrastuje velmi pěkně zpracované prostředí rozbombardované Šanghaje. Trosky domů, plameny, kouř. Mezi další pěkné momentky patří přelet sestřeleného letadla přímo nad vašimi hlavami. Když poté to samé letadlo vidíte zapíchlé v budově a procházítě kolem něj, máte až pocit, že tam skutečně jste. Každopádně neočekávajte od Army of Two: The 40th Day žádné grafické hody. O tom tato hra není, tady hraje hlavně prim kooperace.



Když už jsem nakousl kooperaci, tak se u ní na malou chvíli zastavíme. Pokud nemáte nikoho, s kým byste si prošli kampaň, tak můžete hrát single s počítačem řízeným parťákem. To má samozřejmě svoje mouchy. Někdy vás parťák dostane hrobníkovi z lopaty, ale jindy vás třeba táhne postřeleného přes celé prostranství, a když ho nepřátelé zabijí, tak můžete opakovat. Proto jsem si zavolal na pomoc kolegu s, se kterým jsme odehráli již první díl, takže už jsme byli slušně sehraní. S ním jsme se pustili do split-screenu a bylo to 100krát lepší, než s umělou inteligencí. Živý parťák totiž jedná naprosto jinak. Nemá zafixováno, že když umíráte, tak vás musí rychle zachránit. On například nejdřív vystřílí nejbližší okolí a až pak vám jde pomoct. Můžete se domlouvat na taktice, krytí, zbraních... Jestli do teď vypadalo hodnocení Army of Two: The 40th Day na čistou šestku, tak s parťákem je to jasná osmička. Jenže...

Osmička by to byla, kdyby ve hře nebyly jisté chyby. Asi ta nejvážnější z nich je, když se vám zamknou již odemčené zbraně. To se mi přihodilo, když jsem uložil hru a chtěl si vyměnit masku. To jsem udělal a hru jsem nahrál. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem si chtěl vzít lehký kulomet a zjistil jsem, že je zamčený. A to i přes to, že jsem ho nedávno odemknul. Zbraň se mi neodemknula ani po dohrání hry. Ani po dohrání na nejtěžší úroveň. Nepomohl ani restart hry. Zbraně se asi zamknuly nadobro. Ovšem vývojáři o této chybě vědí a údajně již pracují na patchy, který by měl tuto a pár dalších chybek opravit. Jenže druhý díl Army of Two už je na trhu skoro dva měsíce a patch nikde.

Z toho nám vyplývá, že Army of Two: The 40th Day si nějaké větší ohodnocení nezaslouží, i když se jedná o poměrně dobrou hru. Dolu ji sráží grafika a četné chyby. Výsledná bude tedy za sedm a to s přimhouřenýma očima. Dále nezbývá než doufat, že vývojáři vydají patch a chyby odstraní, pak může být sedmička naprosto čistá a zasloužená.