GAMEPLANET

K titulu „Asterix & Obelix XXL“ jsem zpočátku přistupoval s jistým přirozeným despektem. Na francouzské kreslené seriály a filmy jsem sice docela fanda, ale tím spíše se snažím raději držet dále od jejich interaktivních reinkarnací. Ač se hra zpočátku netváří na kupujícího bůhvíjak přívětivě, nakonec si ji však dokáže skoro každý s patřičnou dávkou trpělivosti zamilovat. A o to jde snad u her především, ne?

Příběh ještě stojí na poměrně vratkých základech a srovnáme-li ho s docela nápaditými původními romány, mohli by se autoři pomalu zastydět. Vše se má asi tak, že se jednoho dne vrátí známo dvojka do vesnice, ale po té jako by se zem slehla. Tedy, domy v zásadě stojí na svých místech, ale jejich obyvatelé jaksi chybí. Záhy se od římského špeha-dezertéra domáknete pozadí nového ďábelského plánu samotného Casera. Ten se jal všechny vaše přátele rozdělit a rozšoupat po celém impériu tak, aby se konečně zbavil poslední odolávající galské državy.

Váš cíl je tedy jasný; zachránit všechny spoluobčany. V klasické arkádě se tak prohopsáte od Galie, přes Normandii, Helvetii, Řecko až třeba po Řím a Egypt. V každé z římských držav zachráníte po závěrečném souboji některého z přátel a jde se dál. Ač se hra tváří jako poutavá akce s vlastním 3D světem, Mario 64 rozhodně nevrací úder. Titul tak lze spíše přirovnat ke stylu Crashe Bandicoota s jeho hezky vyvedeným, ale v zásadě docela lineárním prostředím. Tu a tam na vás čeká nějaké to prostranství, odbočka či bludiště, ovšem v 99% jest postup hrou jasný.

Během hry ovládáte primárně postavičku Asterixe. Ten je rychlý, skladný, mrštný, ovšem pokud si nedodá energii z „kouzelného nápoje“, tak i nepoměrně slabší, než jeho jen občasně využívaný hromotluk Obelix. Rozhodně se díky této finese do hry vplížilo i několik vítaných logických a neotřelých prvků, ale na druhou stranu zamrzí, že potenciálu dvou postav nevyužili tvůrci ještě vhodněji – třeba při tvorbě kooperativního singleplayeru, jehož absence zamrzí zejména.

Asterix & Obelix XXL je i solidní vizuální zážitek. Úvodní úrovně sice nevypadají nic moc, ale časem se tvůrci evidentně otrkali a dali dohromady některé opravdu úchvatné lokace. Potěší i odpovídající pohyb postaviček nebo nejrůznější grafické efekty při násobených útocích. Hudba se mi nijak zvlášť do mysli nezapsala, tudíž nebude podle všeho nijak výjimečná, ale zároveň jistě nepůjde o žádný brak. Dabing bych naopak hodnotil jako přinejmenším nadprůměrný, ovšem to může být otázkou vkusu.

Pokud jde o nedostatky hry, tak ty jsou asi následující. Předně je titul velice stereotypní a v zásadě nekonečné umlacování stovek a stovek nepřátel může člověku v nepravé náladě hodně rychle vlézt na mozek. Pochválit nemůžeme ani uměle nataženou dobu, kterou strávíte v některých víceméně pustých a nevkusných oblastech. Např. mise v Normandii se vleče až to hezké není. Na druhou stranu tento fakt působí dobře na celkovou dobu hraní.

Otázkou zůstává, zda-li si podobný titul zahrajete alespoň ještě jednou po prvním úspěšném dohrání. Asterix & Obelix XXL je rozhodně zajímavou hrou, ale její životnost bych určitě nepřeceňoval. Ať už vás hned strhne, nebo se do ní budete spíše nutit, zanechá po vás poměrně jednoduchý dojem. Na hru patrně rádi vzpomenete, ale osobně se nedomnívám, že bych se k ní opět postavil čelem dříve jak za rok.