GAMEPLANET

Střílečky z první osoby jsou bez debat nejrozšířenějším a zároveň i nejpopulárnějším žánrem na současné next-gen konzole. Některé tituly nás zklamaly, ale některé naopak velice příjemně překvapily. Brother in Arms : Hell´s Highway bezpochyby patří do té druhé kategorie.

Hru sice můžeme zařadit mezi klasické fps, ale jako bonus nabízí i možnost kontroly nad Vašimi spolubojovníky z jednotky. Pro připodobnění bych uvedl hru Rainbow 6 Vegas, kde máte podobnou možnost. Nutno dodat, že hru sice můžete projít i bez nějaké větší podpory, ale pokud se je naučíte využívat efektivně, dostaví se i patřičný efekt. Efekty jako jsou krycí palba, kdy poté provedete zkušeně obchvat a postřílíte nepřátele bez jakéhokoli slitování nebo určení správného cíle pro Vašeho kolegu vyzbrojeného bazukou (který s tímto cílem udělá opravdu krátký proces) patří mezi nejčastější.

Hra je situována do pozdního období Druhé světové války a mapuje skutečnou historickou operaci, jejíž primárním cílem bylo obsadit několik takticky důležitých mostů v Holandsku, které bylo okupované nacisty. Pro tento úkol se budete muset vžít do role seržanta Matta Bakera, který je kupodivu velice charismatickou postavou a ačkoli se jedná „pouze“ o střílečku, nahlédneme i trochu pod pokličku jeho psychiky, kterou, jak při hraní sami zjistíte, bych určitě necharakterizoval jako stabilní. Vůbec scénář hry bych označil jako nadprůměrný – dialogy mezi postavami rozhodně nepostrádají humor či emoce, což v dnešním portfoliu videoher hodnotím opravdu víc než kladně. Tyto momenty jsou podpořeny flashbacky z předchozích dvou dílů (vyšly v roce 2005), které jsou ale místy trošku zmatené.



Nedávno nás čekalo demo této hry a já osobně jsem z vizuální podoby nebyl nijak nadšený, ale rád konstatuji, že ve finální verzi je již vše tak jak má, tudíž nadstandardně.Nečekejte vyloženě orgie jako v nových Gearsech, ale spíš nápaditý design levelů, destruktivní prostředí, mapy, které skýtají dost možností kudy postupovat a plné využití Unreal enginu. Stejně tak zvuk a nadabování patří mezi silné stránky hry. Až uslyšíte výbuchy, zvuk zbraní a svištění kulek, tak mi dáte za pravdu. Stejně tak filmové sekvence mě utvrdily v tom, že páni vývojáři si dali opravdu záležet.

Co stojí za povídání je AI Vašich spolubojovníků i nepřátel. Kolegové relativně přesně plní Vaše rozkazy (efektně řešené zvedáním paže), sami bojují o svůj život a likvidují nacisty. Čas od času sice nějaký ten omyl udělají, ale právě tyhle chyby mi připadly celkem reálné a domnívám se, že i ony jsou součástí AI, protože jak říká zkušený guru Krampol – nikdo ení dokonalý. V tomto případě je na Vás chybujícímu jedinci pomoci, ale věřte, že i ostatní nezahálejí. Stejně tak Němci nejsou žádní looseři. Používají krycí palbu, obchvaty, přesně hází granáty, ale stalo se mi, že se prostě jen třásl v krytu před palbou mých kolegů, zatímco já sem do něj nakropil smrtící dávku. Když už jsem zmínil krytí, sluší se říct, že v této hře funguje velice dobře a v případě, že se nekryjete dostatečně, tak obrazovka začne červenat, čímž dává hra najevo, že jste příliš na očích a brzo „ji koupíte“. Některé výrazné momenty nám jsou předloženy v efektních zpomalených záběrech a můžete je žasnout nad amputovanými končetinami vašich nepřátel.

Online nabízí solidní nášup v podobě soubojů až dvaceti hráčů, kdy každý z účastníků přebírá nějakou specifickou funkci – leader jednotky, specialista na zbraně či výbušniny atd. Respawn funguje vždy jen na začátku kola, tudíž se budete muset opravdu snažit, protože každá zbytečná chyba může výrazně oslabit Váš tým. Právě v této hře se konečně uplatní rození vůdci, kteří budou skrze headset rozdávat pokyny a doufat, že tyto rozkazy budou bez výhrad splněny. Nutno dodat, že můj kolega, který se o podobnou funkci snažil málem skončil na psychiatrii, protože množství kamikadze vojáků jeho psychice rozhodně nepomohlo.



Achievementy jsou tu celkem úsměvné. Nejen proto, že v průběhu hry Vám jich „nabliká“ relativně vysoké množství (je za postup v dějové linii jich je odhadem několik set), ale také proto, že některé jsou opravdu nevšední. Za zmínku jistě stojí ten, kdy se musíte po dobu 100 následujících dnů vždy alespoň jednou připojit (takže žádná dovolená) nebo spustit hru přesně 17. září (výročí zmíněné operace). Originalita autorů je opravdu značná.

Závěrem nezbývá než Brothers in Arms pochválit, protože se jedná o velice příjemné překvapení letošního podzimu a rozhodně se v konkurenci těch mnoha skvělých titulů neztratí. Ideální pro fanoušky stříleček i těch, kteří rádi trochu toho taktičtějšího postupu. V udělení vyššího hodnocení mi zabránilo snad jen to, že občas trochu přeskakují textury a také proto, že se místy až zbytečně moc podobá sérii Medal of Honor.