GAMEPLANET

Jak se na legendární počin patří, začneme pozvolna. Na některá pokračování úspěšných titulů se čeká krátkou dobu. Standardem jsou dva roky. Pokud mají tvůrci hotový engine, často je to dokonce již za rok. Pokud se na titul čeká přes deset let, někteří hráči se změní v uslintaná monstra, protože se těší jako malý kluk na první... auto. Výsledek pak může nakonec velmi zklamat. Jiní se za onu dobu stanou apatičtí a jakékoliv novinky a informace zcela ignorují. A pokud ona hra vyjde, třeba je ani nezajímá. No... tak tohle se Diablu III pravděpodobně vyhne a zájem o něj bude u všech hráčů, kteří o něm slyšeli nebo dokonce hráli některou z legend o velkém pekelníkovi.

Trocha dějepisu?
Pokud si pamatujete a je to velmi překvapivé, hlavním nepřítelem v minulých titulech byl Diablo. Nejmladší z velkých Zel a nejhrozivější, jelikož necítí strach. Za cestou k uvrhnutí smrtelníků do věčných temnot, utrpení a dalších nepěkných věcí mu pomáhala i menší Zla, která v hrách také prakticky představovala bosse. Ne všichni ale byli zlí a na světe existovaly i různé řády a skupiny, které se snažily zlo vrátit kam patří, pokud vystrkovalo růžky i na povrch zemský. V předchozích hrách jste tak ukázali většině těchto humusákům, kdo je pán, ať už jste je rozsekali mečem, nebo jste dávali headshoty zmrzlými koulemi - ano mám na mysli kouzlo frozen orb.

Ne všechna Zla byla zažehnána a i některá posvátná území chránící brány mezi peklem a zemí nezůstala nedotčena. Jednou ze zvěstí o budoucím konci světa je padající kometa nad kultovním městečkem Tristramem. Následuje útok na útočiště Deckarda Caina, který boji se zlem věnoval celý život a nyní zde chrání i jeho neteř, která jeho příběhy považovala za strašidelné pohádky. Takto prakticky začíná Diablo III ve velmi pěkně zpracované renderované animaci. Ostatně, jak jsme u her z produkce Blizzard zvyklí.

Úvod příběhu dokreslují další, mnohem jednoduší animace, tvořené ze statických obrazů a proslovu vaší postavy. Zde záleží na povolání a pohlaví, které si vyberete. Ano, nově si můžete zvolit i pohlaví!

Sen drsných holek, které chtěly okusit obří válečnici, ale i jemných chlapců, nadšených metrosexuálním magikem (zdravím Eandyho) se splnil. Ale dost, tohle nebylo zas tak vtipné. Hurá na jednotlivá představení.

Klasicky na nás čeká pět charakterů, ostatně jako v předešlém díle bez datadisku, který jistě později vyjde a rozšíří počty.



Hrdinové
Prakticky jen dvě klasy zůstaly věrné svému konceptů. Tím je Barbarian a Wizard. Barbarian klasicky řve, mlátí, bouchá, řve, zastrašuje, mlátí, mlátí, mlátí. Wizard představuje prskavku, která dostane jednu zprava a leží. Pokud si ale udržuje odstup, dokáže být odborníkem na konzervaci a přípravu pokrmů. Zmrazí, usmaží a celkově to zavaří všem, kteří se na něj křivě podívají. Tedy, pokud se pod jejich pohledem mág nezlomí vejpůl.

Relativními novinkami jsou zbylé tři postavy. Proč relativní? No protože, a teď nevím, jak to studio napadlo, by byla každá postava mix dvou předešlých. Novinkou je Monk. Je to velmi rychlý bojovník pro boj zblízka. Na druhou stranu oplývá duchovními schopnostmi, které jsou prospěšné partě (léčení, aury). Je to zajímavý mix původní Assassinky na nabíjecí útoky a Paladina s aurami.

Druhým mixem je Witch Doctor. Název napovídá, že jí/mu není cizí temná magie. Specialitou jsou kletby a vyvolávání nemrtvých. Prakticky se jedná o mix Necromancera a Druida. Zde se mi líbila originalita v podobě netradičních kouzel. Házení sklenic s pavouky, explodující žáby, explodující zombie, explodující lahve. Ne vážně, charakter působí celkem svěže a mile.

Komu by chyběl zástupce lukostřelby, ten najde možná zalíbení v Demon Huntress. Je to specialista/tka v boji proti temným silám využívající zejména dva malé jednoruční lukostříly. Dále ovládá umění stínů. Může tak například rychle uniknout od nebezpečí nebo využít další defenzivní schopnosti. Na rozdíl od ostatních, využívá najednou hned dvě „nádrže“ pro schopnosti. Nově se zde nesetkáte s klasickým „mana poolem“, ten mají víceméně pouze Witch Doctor a Wizard (nádrž se jmenuje jen Arcane). U Monka a Barbariana si „pool“ doplňujete úspěšnými zásahy v boji.

Zprvu tak možná nebudete vědět, kam vaše postava patří vzhledem k archetypům z předchozího dobrodružství.



Jako švýcarský nůž
Vše ještě maličko zkomplikuje nový systém dovedností. Dovedností - kouzel, jak chcete, na jednu stranu ubylo. Je tak zde šest podskupin a každá obsahuje několik dovedností s podobným charakterem. Co je kořením těchto, na první pohled chudých, dovedností, jsou runy. Pro každý skill jich máte pět a díky nim prakticky změníte celou podobu kouzla. Dovolte příklad. Witch Doctor může vyvolat hejno netopýrů v ohni ve tvaru kuželu s omezeným dosahem, což je kouzlo podobné infernu z Diabla II. Když ale přidáte jinou runu, vyvoláte pouze jednoho obrovského netopýra s větším dosahem, který smete vše v cestě, akorát je s ním maličko těžší zacházení. Jiná varianta připomíná krvavé netopýří zvratky. Ačkoliv některé runy jsou svým způsobem silnější, použitelnost je u všech a závisí na hráči samotném, co mu samotnému vyhovuje nejvíce. Změna efektu, trvání, dosahu a podoby, je u kouzel opravdu dobrým nápadem.

Dovednosti a runy odemykáte nově automaticky na příslušném levelu vaší postavy. Odemykat novinky budete až k šedesátému levelu na rozdíl od předchůdce, kde to byla polovina a pak už se nebylo na co těšit (relativně). Několik prvních úrovní vás tak možná čeká maličko nuda, ale od patnáctého či dvacátého je možností už požehnaně. Nově také aktivně můžete používat šest schopností. Dvě na pravém a levém tlačítku myši a čtyři na klávesách Q,W,E,R. Zejména u bojových povolání platí, že některé dovednosti a útoky vám „pool“ doplňují a jiné si z něj berou. Dá se říci, že navolit správnou kombinaci vám dá chvilku zabrat, ale poté budete využívat vlastní strategii v tomto mini-managementu, i díky „cool-downu“ pro použití. Celkově se mi systém skillů opravdu moc líbí, i přes prvotní velkou skepsi.

Předměty – alfou i omegou
Předmětový maraton pokračuje a prakticky je vše identické jako v Diablu II. Navíc přibyl slot pro kalhoty a ramenní chrániče. Čekají na vás tisíce předmětů s různými generovanými statistikami. V mnoha kvalitativních provedeních. Nově zde přibyl crafting, díky kterému si můžete vytvořit nové zbraně nebo si pohrát s kameny do vybavení. Levely do řemesla kupujete u adekvátního NPC. Naopak zmizela runová slova a drahokamy fungují maličko jinak.

Drancování předmětů z padlých funguje jinak. Nyní má každý hráč jiný "loot". Nelze tak jiným brát vše. Na druhou stranu, sobečtí hráči si nechají i předměty, které by se hodily vám. Tedy pokud vám je nepředají sami.

Nově je přítomna sdílená truhla pro všechny vaše charaktery. Z počátku je jen na několik předmětů. Ale místo si lze dokoupit za goldy. Tohle je dobrý nápad. Už žádné přehazování předmětů z postavy na postavu.



Co je zvláštní je pití lahviček doplňující život. Ve hře sice máte klasické lahve, ale po zabití nepřátel zůstávají na zemi jakési orby, které vám život také doplní. Nenechte se zmást. Hra zase tak jednoduchá není a některé boje jsou tuhou záležitostí, po jejichž dokončení si musíte do kuchyně skočit pro mokrý hadr na čelo. Lahve ma manu tu vzhledem k více typům typům barů nenajdete vůbec. Přesto si myslím, že by přidání nebylo ani trochu problematické a i hráči by to ocenili.

Kde s kým ?
Žádná seznamka nebude, i když... Opět vás čekají čtyři akty a nemůžu si pomoci, že se tvůrci snažili vytvořit novější vizi předchozího dílu, přestože se podíváte na jiná místa. Nebudu prozrazovat více, jistě jste sami natěšeni. Dobrou zprávou je, že pokud se vám líbil koncept v minulé hře, budete pravděpodobně uspokojeni i zde.

Nandáte to velkému množství nových monster a novým bossům, ale potkáte dále i staré známé - často upgradované. Variabilita je poměrně velká, ale mám pocit, že kvalita designu někdy kolísá a že se šetřilo polygony... S historií vám pomůžou i záznamy a knihy postav, které nalézáte během dobrodružství. K některým se dostanete bez námahy. Jiné jsou poměrně dobře schovány. Zaměření se na informace a události ze světa Diabla je vítaným svěžím vánkem v klasickém konceptu během toho všeho rubání.

Obtížnost je opět ve třech stupních (plus čtvrtý Inferno pro extrémní masochisty) a i přes zjednodušení ovládání a „zkonzoloidnění“ je hra poměrně obtížnou záležitostí, pokud nevyužíváte například Aukce. Subjektivně mi hra připadá jako Diablo II po patchi 1.10 a ještě kus navíc. Tvrďákům nechybí možnost „hardcore“ hraní. Pokud vaše postava lehne na bojišti, je s ní amen napořád (a pokud lagne server...).

Samotná akce je svižná, jak se sluší a patří a při obtížnějších bojích si opravdu užijete hodně napětí. I díky časovému limitu na pití hojivých lahviček. Nově lze kolegy na bojišti oživit, leč to chvilku trvá. Pokud jste u Bosse, je to jediná šance, jak dostat padlé kámoše do hry. Možnost, že by se teleportovali z města k vám už není. Tím se opět o něco zvýšila obtížnost. Velmi negativně hodnotím design některých sil, které používají vaši protivníci. Házehí klacky pod nohy až moc řekl bych. Jedná se speciálně o přitahování hráče Vortexem. U slabého kouzelníka se toto může stát vaším rozsudkem smrti. Další libovkou jsou orby střílející točící magický paprsek. Všechno působí tak levně...

K orientaci pomáhá mapka nebo žurnál, byť chvílemi maličko nepřehledný. Klasika.

Ve čtyřech se to lépe táhne?
Blizzard změnil strategii a hra nabízí v multiplayeru místo pro maximálně čtyři hráče. Vím, že mnoho pařanů tohle nezajímá. Buď hrají sami a multiplayer prakticky ignorují, nebo hrají maximálně s jedním svým kamarádem. No... pak jsou tu lidé, kteří mají svého kamaráda, který má další své kámoše a hups... čtyři místa jsou málo. Osobně nevidím důvod, proč by hra nemohla mít jako maximum alespoň šest míst. Ideálně osm, jak jsme zvyklí z předchozího dílu. Argumenty typu, že hře menší počet více sedí nebo, že můžeme utvořit dvě skupiny, jsou nesmyslné. Sakra, já chci občas hrát s více přáteli a to NAJEDNOU! Přestože v betě byl limit také pro čtyři, v hloubi duše jsme doufali, že bude navýšen. Tohle je podle mě asi největší podpásovka a negativum hry!

Negativně hodnotím i možnost připojování do cizích her. Vybíráte si pouze podle úkolů. Konkrétní otevřěné hry nenajdete. Chybí tedy tak informace o počtech hráčů.

Často se mi stávalo, že jsem se někam napojil, a byl tam jen jeden člověk. Nikdo další se však dále nenapojil, přestože limit je pro čtyři... Skvělý nápad mít mnoho her s málo hráči. Toto je možná částečně záslula levelového omezení pro daný úkol. Pokud se chcete připojit jako vysoký level do hry s hráči s nízkou úrovní, musíte být přítelem hráče, který je uvnitř a který vás pozve.



Když jsem nakousl negativa u online režimu, tak se najdou další nespokojení, protože je vyžadováno připojení k internetu i pro single player. Proč? Jasně... zaznamenání achievementů... Ale víte co? Spousta lidí se o ně nestará a chtějí si hru zahrát třeba i někde na chatě, kde není připojení k síti. Achievementy kromě bodů odemykají navíc pouze tvary a motivy vašeho praporu, který je zatím prakticky k ničemu.

Aukce
Pokud někdo z vás hrál World of Warcraft, ví, na čem tu je. Hráči nyní mají možnost dražit nalezené předměty za měnu ve hře, tradičně „goldy“. Za přibližně týden bude otevřena možnost dražit předměty i za reálné peníze tzn. další peníze pro vydavatele, protože z prodaného předmětu bude mít procenta.

Dobrá zpráva je, že Diablo III stále není hra typu pay2win. Na druhou stranu, až budou přístupné PVP arény, tak by tomu mohlo maličko být. Uvidíme. Za sebe bych řekl, že unikátní předměty padají méně.

Mnoho lidí bude aukci ignorovat, protože mají radost z předmětu, který sami nalezli. Jiní ji přivítají. Kde je ale potom radost ze hry a miliontého grindění závěrečného bosse?

Na jak dlouho?
Někde jsem četl zprávy, že jde hra dohrát za šest hodin. No... *kucká se*. Na normální obtížnost, pokud využíváte aukce, může být hra dohrána rychle. Ještě rychleji, pokud hrajete multiplayer, kde se vaše schopnosti doplňují. Dále pokud hru ledabyle proběhnete.

Pokud si ale vychutnáváte boje s výbavou, kterou jste jen sami našli, a že to není nic moc, každý souboj je výzvou ve které jde o krk a hra se často stává umíracím maratonem (speciálně platí při vyšších obtížnostech). Pokud se vyžíváte ve čtení záznamů o událostech, poprvé hru nedohrajete dříve, jak za patnáct, možná dvacet hodin. Ano, na RPG to zas tak moc, ale ani málo. Ale vzhledem k multiplayeru a několika obtížnostem se o nedostatečnou hrací dobu bát nemusíme. Diablo II jsme hráli deset let, ne? Jestli Diablo III vydrží také stovky či tisíce hodin ukáže teprve čas.

Pastelky, všude kam se podíváš
Mnoho lidí, když poprvé viděli grafiku hry řeklo: „To vypadá jako World of Warcraft.“ Onen dojem je způsoben opravdu barevným, velmi pestrým zpracováním, ale podle mě, má grafika v Diablu III blíže k hrám jako byl Prince of Persia: Sands of Time a to díky světelným efektům a „cell-shade“ nádechu. Grafika může být pro někoho překážkou, ale zvyknete si, protože jinou možnost nemáte, pokud chcete hrát.

Nejedná o next gen titul a zdaleka nevypadá tak dobře, jako třeba jiný nový Diablo II klon, Path of Exile. Bohužel, tak bych si Diablo představoval. Surové, chladné a krvavé. Některé modely a animace postav působí až silně podprůměrně. Jako by se jednalo o hru z roku 2005 nebo hůře... Nechápu, jak projekt, do kterého se narvalo tolik milionů vypadá stokrát hůře, než free hra. Raději bych chvílemi viděl hru v grafice Diabla II. Bez žertu.

Alespoň nechybí krásné renderované sekvence, za které je Blizzard tak chválen. A to před započetím každého aktu. Ostatně... Taky si za ty roky v hrách nemůžete zvyknout na animace v ingame enginu jako já, a potřebujete filmovější efekt?



Co nepotěší některé uživatele, je náročnost. Je pravda, že se na obrazovce někdy děje hodně věcí naráz. I tak by hra měla jet na plné pecky skoro na každém dnešním průměrném stroji. Nejde ani o to, že by samotné snímky klesly. Mně se hra pohybovala standardně okolo 60 snímků, ale někdy se zdálo, že se hra na krátký okamžik trhla, přestože byl framerate oněch 60. Možná se jedná o problémy serverů Blizzardu, těžko říct.

Jiným uživatelům klesají snímky standardně při větších bojích a těm všem doporučím v nastavení grafiky hry snížit položku Physics na „Low“. Změn si v grafice nevšimnete a hra drží snímky mnohem stasbilněji.

Další problém se týká výpadků serverů, což není až tak problém samotného Diabla, ale spíše Blizzardu... Nicméně, určitě vás nepotěší náhlý pád serveru, pokud díky němu přijdete o unikátní předmět a že padají velmi zřídka.

S písničkou na rtech
Hudební stránce se nedá nic vytknout. Strunné nástroje s autentickou atmosférou prvních her vás provázejí v prvním aktu. Ostatní melodie se také skvěle poslouchají. Zvuk je standardní. Řinčení zbraní, kouzel, skřehotajících monster... Vše je v pořádku. Dabing je většinou perfektní. Občas je jen průměrný. Na druhou stranu mě těšily dialogy NPC ve městě. Některé evokují hrůzu, před zrůdami, které se snaží dostat na Zemi, jiné jsou velmi vtipné, například interakce mezi vašimi žoldáky. Jiné mají vlastní neutrální témata. Navíc dialogy působí opravdu upřímně.

Ovládání se prakticky nezměnilo a hra tak využívá klávesnici a myš. Snad jen myš se využívá více a taktičtěji, než tomu bylo dříve. Interface obsahuje info o zdraví, „energii“ pro speciální útoky a další virtuální tlačítka pro různá menu.

Evoluce nebo revoluce
Některé změny hře sedí, některé se moc nepovedly a nemají daleko ke katastrofě. Nebo se jedná o subjektivní záležitosti. Já oceňuji atmosféru a hratelnost původních her. To tam prostě cítíte. Systém skillů je také nový a dobře vymyšlen. Zaměření na „vědění“ o světě Diabla v podobě rozházených knížek mě moc potěšilo. Jako hlavní neduhy jsem zmínil nutnost permanentního připojení k síti i v podobě singleplayeru a limit čtyř hráčů v multiplayeru. Občasné škubnutí obrazu také naštve a v tužších bojích na vyšších obtížnostech vás může stát virtuální život a během hardcore módu i vaši příčetnost. I tak se stále jedná o velmi solidní titul, a jméno Diablo III is zaslouží. Hodnocení, které mu však dalo například IGN (9,5/10), si hra dle mého nezaslouží ani náhodou a spíše to vypadá na oblíbené: "Dej vysokou známku, nebo máš padáka." Nechť se každý rozhodne sám, jestli zkusí...