GAMEPLANET

S mírnou rozpačitostí z filmové Denní hlídky (Day Watch/Dněvnoj dozor) jsem si chtěl spravit chuť herní adaptací. Přeci jen první díl vcelku ušel a pár věcí, které potřebovaly „dořešit“, se v něm našlo. Očekávaje tedy jakousi Hlídku 2.0 jsem se pustil do hraní, ovšem výsledný dojem byl poněkud rozpačitější...

Prvně jsem zaznamenal lehkou změnu interfacu, konkrétně byla zpřeházena tlačítka a obarvena do jiné barvy. Tohle asi mělo představovat první krok, jak hnidopichům z hlavy vytlouci, že se jedná o tu samou hru. Chápu, ale inspirovat se barevným schématem The Sims se v Nivalu zrovna nemuseli.

V příběhu se podíváte na konflikt Světlých a Temných z té druhé strany prostřednictvím staré známé Anny, Jiné. Změnil se zčásti průběh jednotlivých misí, po dokončení většiny z nich nastoupí intermezzo v baru „U nacucaného upíra“. Zde se scházejí Temní a vy můžete do party přibrat vaše zdejší drugy a padrugy. Ti se ovšem navzájem nesnesou, takže výsledná kombinace je omezená. Ono to stejně nijak výrazně neovlivní misi, kdo vás doprovodí.

Dále se vám v baru nabízí změna zevnějšku alias „Paranja“. Každý kus v šatníku také při nošení mírně zlepšuje nějakou vlastnost. Opět na tom tolik nesejde a vyklube se z toho vždy podoba „Ukrajinka Ivana ze zlaté éry E55“. Tak hurá do akce... Předtím si tedy budete muset zahrát jakousi elektronickou minihru, určující pravděpodobnost událostí v boji – snažíte se nasměrovat zelené (dobré), modré (náhodné) a červené (špatné) paprsky k terčíku, případně od něj. Pointu toho jsem zcela nepochopil, zřejmě to chce dalšího stakana.

Těšili-li jste se na vylepšené souboje, čeká vás zklamání. Pravda, nabídka kouzel a předmětů se lehce rozšířila, u toho to však zůstává. Podstata problému z dřívějška se zachovala – nudné boje se zástupem na chlup stejných nepřátel. Ty protínají příběhové rozhovory, jež si naštěstí drží úroveň zmatenosti o pár bodů níže pod filmem. Nu a ta kostrbatá ruština je celkem osvěžující.

Jak asi předpokládáte, s vizuálním zpracováním také soudruzi nesplnili plán. Již Nočnoj dozor ohlodával trochu zoubek času, Dněvnoj nicméně prožral až na dřeň. To samé jako předtím a i ty textury se stále pyšní svou nízkou kvalitou. Možná že šero je trochu světlejší, Boris ví. O to horší fakt spočívá v optimalizaci. Ne že by se Denní hlídka řadila k nejnáročnějším hrám, to chraň Boris, ale na svůj budgetový vzhled se škube na sestavách, na nichž rozchodíte mnohem lépe vypadající hry. Abych nezapomněl, nejotřesnější stránku tvoří hudba. Ta měla být asi sladěna s tím interfacem, takže vám většinu času dokolečka hraje vtíravá jazzová smyčka a při souboji se utne a přeruší o něco málo drsnějším motivem. Hodí se to každopádně minimálně.

Asi takovým jediným výraznějším kladem je, že Denní hlídka začíná na víc jak poloviční ceně oproti předchůdci. Ono jinak bych ji viděl mnohem kritičtěji. Takhle bych řekl, že sice převrat nezpůsobila a zklamala svým stereotypem, ale fanoušci ji za to odsuzovat nemusí. Je to v zásadě to samé průměrné RPG, akorát působí ještě více ošuntěle.