GAMEPLANET

Dnes vám přináším poměrně rychlou, ale nikoli zbytečně uspěchanou recenzi na jednu z nejočekávanějších her posledních let. Driv3r vzbudil již dlouho před svým předpokládaným vydáním poměrně mocný povyk bez ohledu na platformy, pohlaví či věk. Všechny ta skvělá videa, ukázky a obrázky jako by nám úplně zatemnily mozek. Nyní je Driv3r konečně mezi námi (tedy alespoň ve verzi pro PS2 a Xbox) a za těch prvních pár dní svého prodeje už vyvolal mnohé rozporuplné odezvy a vášně. Zajímá vás pravda?

Pravda, to bylo možná ode mne až příliš nadsazené, ale pokusím se vám alespoň nezaujatě vylíčit dojmy, které na mě tato hra v průběhu jejího užívání dělala. Faktem je, že Driv3r může být pro mnohé zklamáním. Nechci hodnotit jeho míru či opodstatněnost, ale všeobecný rozruch prostě jako obvykle vyvolal zájem hráčů, který jednoduše nemohl být ani při nejlepší vůli stoprocentně vývojáři opětován v podobě vydání nejlepší hry všech dob. Záleží tedy jen na vás, jak moc jste schopni akceptovat, že Driv3r je „jen“ další klasickou hrou a ne božím znamením, že „hry jsou dobré pro váš život“.

Každopádně sázka na GTA model hry nemohla přijít nikdy docela vniveč. Virtuální města s takřka absolutní svobodou pohybu bezpochyby učarovala snad každému hráči, ať už sedí za osobním počítačem, nebo před televizí třímá v ruce konzolový ovladač. Getaway, GTA, Mafia či True Crime jsou jasným důkazem toho, že hráče zajímají dnes více světy reálné, bohaté na interakci, které nám umožňují vyzkoušet si to, co ve skutečnosti většina z nás nikdy okusit nemůže.

Driv3r se zařadil spíše po bok prvního z jmenovaných titulů. Zatímco GTA je něco jako Kill Bill ve filmu a Mafia zase čerpá nápady z klasických mafiánských snímků jako Kmotr nebo Neúplatní, dnes recenzovaný titul přímo vyzařuje atmosféru tradičních akčních detektivek ze 70. let. Děj hry je sice situován striktně do současnosti, ale všechny ty klasické americké káry, s nimiž se skoro kaskadérským způsobem proháníte po Miami prostě nezapřou inspiraci z titulů jako je Bullittův případ aj.

Kamera, střih při opakovaných záběrech, celkové vizuální podání – vše jako by přímo vyzývalo na souboj londýnský Getaway. Ve hře se nesetkáte s žádnými vyumělkovanými klasickými padouchy jako má třeba Mafia (všechna čest), ani neprolijete hektolitry „zábavné krve“ řady parodizujících charakterů objevivších se v GTA, přesto Driv3r vypadá brutálněji a reálněji než cokoli jiného, co jste kdy hráli. A v tomto ohledu mu může právě sekundovat snad jen Getaway (spolu se svým chystaným pokračováním) či losangeleský True Crime.

Než se blíže rozepíšu k jednotlivým složkám a možnostem hry, rád bych jen telegraficky zmínil několik čistě tabulkových údajů. Ve hře narazíte na 25 příběhem neodlučitelně svázaných misí. Povozíte se v celkem 70 vozidlech a probrázdíte více jak 250 kilometrů virtuálních silnic. A to vše hned ve třech ohromných kopiích skutečných světových metropolí: americkém Miami, francouzském Nice a tureckém Istanbulu. Pochopitelně se vám do rukou dostane i solidní zbraňový arzenál, ale jeho přesný počet po mě vědět nechtějte. Snad bude stačit, když uvedu, že čítá hned několik pistolí, uzi, samopalů a rovněž pár kusů silnějšího kalibrů.

Po nastartování hry lehce zmerčíte, že máte v zásadě tři možnosti, jak se interaktivně vyblbnout. Předně můžete skočit rovnou do příběhového módu. Dále je možné jen tak volně užívat nabízených betonových džunglí a v poslední řadě pak zkusit několik závodních úkolů. Smysl klasické hry je, počítám, všem jasný. Prostě běháte a jezdíte po městě, lineárně plníte vám zadané úkoly a postupujete hrou. Přitom získáváte mimo vlastních bohatých zkušeností stále nové a nové zbraně, ale to je k motivaci asi tak vše. Smutné konstatování k této části hry je bohužel to, že pokud jste zkušený harcovník, většina úkolů vám už bude bobře známá z některého staršího podobně orientovaného titulu.

Na druhou stranu, ale hra obsahuje i několik velice originálních misí, kdy např. s ukradenými vozy průběžně zajíždíte do městem uhánějícího kamiónu, nebo se snažíte z dodávky sejmout dotírající nepřítele. Drtivá většina misí je ale silně všedních. Ať už jde o ukázku vašich jízdních schopností, záchranu parťáka v nouzi nebo mise odehrávající se s pomocí motorového člunu. V tomto směru je těžkou konkurencí titulu zejména Vice City, které hráčům představilo snad úplně všechny možné existující náměty pro plněné úkoly. Bohužel jejich zdejší nijak výrazný počet autoři poněkud mylně a nesmyslně nastavili občasně šokující obtížností „pěších misí“, které jsou svým způsobem vlastní pro skoro každou proběhlou operaci. Opakování je tedy občas velmi nepříjemná matka moudrosti.

Ještěže jednotlivé „zakázky“ jsou dostatečně rozmanité alespoň v rámci této hry a neurazí hráče ani svou solidní délkou. A tak se snažíte, seč můžete, rychle procházíte z města do města a pravidelně čučíte na nějakou tu herní nebo FMV sekvenci. Já bych byl ovšem právě k videím spíše skeptický a osobně příliš nerozumím tomu, co na nich vidí tak převratného kolegové ze zahraničních magazínů. Jejich kvalita není ani náhodou nijak omračující a rovněž styl spíše lacině kopíruje své filmové předlohy. Klišé typu „zpomalený záběr zepředu na tři drsňáky kráčející letištní halou“ je pak pro mojí maličkost vyloženě pozvracení-hodný.

Závodní módy nabízejí toliko pár ujíždění, stíhání, jízd na čas a přesnost. Nic moc převratného a hlavně zábavného. Snad kdyby byly tyto jízdy součástí volné hry a ve stylu SSX 3 by záleželo jen na vás, kdy si chcete úkol splnit… To by možná bylo řešení, ale tento styl hry mně osobně příliš nenadchl. Na klasické závodění tady máme jiné hry, je mi líto. Ovšem volná hra samotná, to už je jiná káva. Pojďme na to!

Důležité je při hraní uvědomit si jedno - Driv3r není GTA! Vice City se umělo přizpůsobit hráči. Tam docházelo pravidelně k situacím, kdy si uživatel řekl: „Hele, zkusím tohle a podívám se, co to udělá.“ A vida, ono to překvapivě většinou i fungovalo. Driv3r je jiný, docela jiný. Zde si nemůžete vytvářit svá vlastní pravidla. Hra a potažmo její tvůrci vás nutí řídit se těmi pevně danými. Pokud to nebudete respektovat, zažijete zbytečné zklamání. Driv3r má jasně vymezené hranice a budete-li se je snažit překročit či obejít, vždy narazíte. A dovolím si dodat, že docela zbytečně a pouze vlastní chybou. Tohle prostě není hra na experimenty všeho druhu.

Driv3r vychází částečně i ze svého nepřímého předchůdce, titulu Stuntman, a tak je produkt orientován zejména na nejrůznější automobilové honičky, bouračky, kaskadérské kousky a skoky. Jakmile opustíte vůz a budete čekat, že to nejlepší „vytřískáte“ ze hry likvidací kolemjdoucích na tisíc způsobů, jste vedle. Naopak takové nejrůznější pojíždění a škádlení fyziky spolu s pozdějšími opakovanými záběry a složitým ale komplexním střihovým studie, to je přesně ta pravá cesta.

Co se realističnosti titulu týče, měl bych pár pochval i výhrad. Zatímco ovládání vozů vám rychle přejde do krve, kontrola a chůze postavy vůbec působí dost šokujícím dojmem, a to jak na straně vstupního (vy + ovladač), tak i výstupního (televize) zařízeni. Časem si ale i na tento neduh zvyknete a své soky budete likvidovat s přijatelnou samozřejmostí. Implementace skutečných měst do hry byla ovšem nakonec pro mě větším požitkem, než jsem čekal. Pochopitelně jsem ani jednu z nabízených metropolí nikdy nenavštívil osobně, ovšem ten pocit… To, co vám hra ubere na ztřeštěnosti a zábavnosti komplexního a různorodého Liberty City či Vice City ze série GTA, to vám bohatě vrátí v nesporném dojmu z toho, že takhle nějak jisté město někde opravdu existovat může. Nechybí parkovací automaty, pouliční světla, reklamy na skutečné výrobky, lavičky, odpadkové koše, pytle s odpadem, krabice, demolovatelné lešení a ploty. Prostě všechny ty detaily, které z města XY dělají skutečný fungující organismus.

Driv3r ovšem není pochopitelně jen o požitcích a radovánkách z nekonečného ježdění. Položte si sami otázku, jak dlouho vás budou všechny tyhle vylomeniny bavit. Jak dlouho budete jásat nad tu existujícím a jinde zatím stále opomíjeným tahačem včetně návěsu? Kolik času skutečně věnujete plavání v moři a jízdě na přibližně trojici motorových člunů? Všechno hezké, ale mnohem více by potěšilo, kdyby skutečně skvělý hudební doprovod z animovaných videí byl součástí i herního soundtracku. Tam se namísto toho dočkáte opakujících se skopičích elektro melodií, které po pár hodinách hraní raději rázně tlumíte na nulu. A ten tam je pak požitek z jejich střídaní během honiček, klidu, chůze atd.

Hudbu ale ať vezme klidně čert, horší je, že se na rozdíl od už několikrát zmíněného VC v případě titulu Driv3r nemilosrdně projevují často se opakující chyby ve fyzice, motion capture, splývání postav atd. Že by v GTA nebyly, jak píší zahraniční magazíny? Ale kdeže, lež jako věž, jen nebyly tolik na očích. Každopádně pokažený let autem přes půl města s Tommym spíše pobavil, ale Tannerovo podivné odhazovaní řidičů z aut nebo k jedoucím vozidlům neústupně stojící lampy jsou asi tak příjemné na oko jako rezavý drát v něm. Nebýt toho na grafice si takřka bez výhrad smlsneme.

Nahrávání města je obdivuhodně rychlé, lokace nejsou rozkouskované na další pod-loadingy a bez problémů navštívíme i několik po městě roztroušených interiérů. Až se člověk divý, že si autoři nedali více práce s úkoly, protože bez trochy vlastní snahy si město vlastně ani vzdáleně neobhlédnete. Vizuální stránka se podle obrázků a videí rozhodně zbytečně chvástala, ale i tak nabízí několik úžasných podívaných. Když nezajedete zrovna do nějaké vizuálně chudší části města, můžete se těšit. Nazlobí jen zubaté hrany a často silně klesající snímkování. Jinak řečeno, Driv3r se občas nechutně zpomaluje.

Z toho důvodu také autoři přikročili k dost diskutabilnímu kroku. Omezili provoz na silnicích. Občas tak máte co dělat, abyste vůbec našli náhradní káru, když tu starou vyhodíte nechtěně do vzduchu v nějaké zapadlejší čtvrti. Ale nenechte se mýlit, není to jen někde v černošských slamech, po autech ani vidu třeba i v milionářských čtvrtích. Pochvalu si dvakrát nezaslouží tým ani za doskakování aut. Známe to ze všech podobných her, ale to pochopitelně není omluva. Při rychlé jízdě to prostě štve a zvyšuje možnost nárazu. Po vzoru GTA má ovšem Driv3r ještě jeden velký neduh. Vozový park je bohatý, což o to, ale je vám to něco platné, když na jedno nahrání potkáváte stále ty stejná auta? Kdy asi potřebujete rychlou a svižnou motorku? Když ji nemáte, samozřejmě. A tvůrci by vám odpověděli, že když ji nemáte, nemáte ani šanci nějakou potkat. Jedním slovem - hnus.

Naopak potěší ten rozhodně nejbohatší model poškození vozidel (uvidíme co na to Burnout 3). Každá pneumatika, každé světlo, houkačka, okénko či jiná část vozidla lze samostatně zdemolovat. Prostě skvělé a opět to jen podporuje mnou dříve rozvedené zacílení možností hry. Není nad to zasypat protijedoucí vůz kulkami a následně pozorovat, jak mrtvý řidič už jen bezvládně leží na volantu volně se kupředu sunoucího auta. Přistoupíte ke karoserii a kocháte se vámi způsobenými průstřely. V tom je a vždy bude síla tohoto titulu.

Ve hře pochopitelně nechybí ani střídaní denní doby nebo počasí. Volná jízda pak umožňuje osedlat okamžitě jakýkoli vůz a transportovat se přímo na vybranou lokaci. Potěší i výtečně zpracované mořské pobřeží (nechápu, jak si na něj mohl někdo stěžovat), které mi prvně navodilo velmi reálný a věrný dojem z pohledu na něj. Vlnění a posunující či převalující se mořská pěna k pláži prostě stojí nejen za pohled a přímo vyjížďku ve vašem novém Mustangu, aby člověk trochu nazlobil slunící se rekreanty.

A když už jsme u vozidel; jsou skvělá. Nejen detailně zpracovaná, ale rovněž velice různorodá a jízdními vlastnostmi pestrá. Ač nepojmenovány, narazíte na dobře známé skutečné modely. A tím nemyslím takové to GTAčkové: „Hele, tohle je úplně jako Porsche.“ Tady prostě je TEN Fiat a je tu i TEN Citroen. A mnohá další skvělá auta, která si takřka bez výjimky zamilujete, ať už jde o dodávku, nákladní vůz nebo nablýskaný sporťák. Navíc vězte, že do mrtě všechny po čase poznáte i pouze podle zvuku jejich motoru, ačkoli vůz samotný stojí třeba za vámi. Nejenže rozeznáte Harley od kapotovaného silničního speciálu, vy rozeznáte jasně Mustang od Lamborginy nebo Jaguaru, a to už se jen tak nevidí. Bohužel, helikoptéry ala VC se ve hře nevyskytují. A rovněž městem projíždějící nadzemka či vlak je hráči nedostupná. Ba co víc, nedostupná patrně všem obyvatelům, jelikož nástupiště i vagony jsou permanentně prázdné.

Navíc ovšem hra disponuje přímo ultimátním dabingem, to se musí nechat. Hvězdy jako Iggy Pop, Mickey Rourke nebo Michael Madsen (naposledy se objevil a znát ho tedy můžete třeba jako Billova vidláckého bratra z Tarantinova snímku Kill Bill) se postarali o hru tak, že srovnání s ní snese snad jen podobně úctyhodně vybavené GTA.

Co říci závěrem? První dojem je dost šokující – v negativním slova smyslu. Hra ale rychle nabírá na obrátkách, pokud se jí naučíte odpouštět a uvědomíte si, že ona tedy zrovna ani náhodou nemůže za to, že vy jste si od ní slibovali něco, co bylo nad síly vývojářského týmu. Během pár dní dosáhnete vrcholu, ale nejsem si jist, zda-li se z titulu Driv3r vyklubá nové GTA či Mafia. Patrně ne, svým pojetím je to spíše jednorázová hra jako třeba Getaway a já osobně bych jí tudíž žádnou extrémní životnost nevěštil. Ovšem, to samé si mnoho lidí myslelo i o „brněnské gangsterce“ a jak se nakonec ukázalo, existují lidé, kteří jsou ochotní jednomu titulu věnovat nekonečné hodiny i přesto, že zbytek hráčské obce už dávno vystřízlivěl a oddává se zase jiným radovánkám.

Za poskytnutí tohoto titulu k testování děkujeme společnosti SeVeN M.