GAMEPLANET

V tomto světě se stává pravdou to, co vidíte. Tak přesně těmito slovy začíná hra Echochrome, která vychází pro PSP a přes Playstation Store i pro PS3. Je to hra, která se někomu může zdát na první pohled jednoduchá. Co může být složitého na hře, která je naprogramována jen ve třech barvách a zvládnul by jí i váš černobílý monitor? Stačí však pouhé tři minuty a i zkušenému pařanovi zbledne úsměv na tváři. Už při tutorialu vám dojde, že tato hra je pro milovníky sudoku jako stvořená. Nečekejte žádné zvratové události a do posledního detailu vypiplané dějové linie typu Metal Gear Solid. U Echochromu jde především o to pořádně si protáhnout a procvičit šedou kůru mozkovou.
Přes to, že Echochrome nemá nijak složitý příběh - on vlastně nemá vůbec žádný - má překvapivě dlouhou trvanlivost.
Bohužel to ovšem není tak k užitku, jak by se mohlo zdát, protože většinu lidí odradí už prvních pár levelů aniž se dostanou k těm opravdu zábavným. Hlavní výhodou je ale možnost si level vybrat a tak se klidně můžete pustit přímo po hlavě do toho nejsložitějšího.



V Echochrome neovládáte herní postavu, ale kameru. Máte sice možnost zastavit vašeho avatara, ale hra je tak svižná, že ji za chvíli zavrhnete. Také můžete panáčka popohnat stisknutím křížku. To chce ale správné načasování a ne každé místo je na to vhodné. Echochrome si hraje s prostorovou představivostí hráče a funguje na bázi 3D iluzí. Existuje celkem pět zákonů, kterými se celá hra řídí. Ovládají se otočením kamery do určitého úhlu vzhledem k herní ploše. Není nijak složité tyto zákony pochopit, o to složitější je ale hru hrát.


První zákon je perspektivní cestování. Spočívá v otáčení kamery tak, aby jste spojili konce dvou cestiček, po které váš avatar chodí. Můžete se tak dostat na úplně jiné místo v herní ploše. Chce to ovšem chvíli cviku, než takto budete bez mrknutí oka cestovat sem a tam.
Druhým zákonem je perspektivní pád. Padat můžete pouze tehdy, když šlápnete na černou díru. Funguje tak, že spadnete přímo na předmět pod vámi. Ten se změní podle toho, jak zrovna natočíte kameru.
Třetím zákonem je perspektivní absence. Jednoduše vysvětleno to znamená, že co není vidět, neexistuje. Překáží vám výčnělek, který nemůžete přelézt? Nebo se snad blížíte k díře, do které nechcete spadnout? Není nic jednoduššího, než tento objekt zakrýt předmětem blíže ke kameře. Vaší postavě už tak nic nebude bránit v cestě.
Předposledním, čtvrtým zákonem je perspektivní existence. To je v podstatě totéž co perspektivní absence pouze s tím rozdílem, že se nejedná o překážející objekt, ale o chybějící část cesty.
Poslední, pátý zákon je perspektivní skok. To je to samé, jako perspektivní pád až na to, že postava vyskočí na předmět, který je výše. Jak je černá díra pro pád, pro skok je naopak díra bílá.


Echochrome nabízí hned několik způsobů hraní. Prvním nabízeným je INFINITE. To znamená projít osm úrovní a přitom zůstat naživu. Nesmíte spadnout, nesmí se vás dotknout jiná postava atd.
Druhý způsob je BOX. Netěšte se ale, že si natáhnete boxerky a budete plivat krev. V tomto Boxu si vyberete jakoukoliv úroveň a musíte jí zdolat v co nejkratším časovém limitu. Máte celkem tři hlavní kategorie: SOLO (jednotlivec). Zde musíte projít plochu a přitom posbírat vaše echa, což jsou černí stojící duchové na různých místech. Druhá kategorie je PAIR (pár). Začínáte se čtyřmi postavami, dvěma bílými a dvěma černými. Vaším úkolem je zařídit, aby se postavy stejné barvy dotkly. Při dotyku se spojí v jednu a vznikne postava šedivá. Pak už zbývá jen zařídit to samé u postav šedivých. Třetí kategorie se jmenuje OTHERS a je to vůbec ta nejsložitější. Musíte posbírat všechna vaše echa a přitom se nedotknout jincýh pohybujících se postav, kterých je tu hned několik.
Celkově je připraveno dvanáct rozdílných obtížností, přičemž normální smrtelník má šanci zdolat prvních pět. Obtížnosti jsou označeny písmeny A až L a každá znich má ještě osm úrovní. Suma sumárum je tedy hra vybavena pořádnou porcí devadesáti šesti levelů. A kdyby to někomu snad bylo málo, může si editovat levely vlastní. Ty pak může vyměňovat přes WI-FI s kamarády a poměřovat tak, kdo dokáže vytvořit šílenější úroveň.



Celkovou ,,zamyšlenou,, atmosféru dotváří i background-music smyčcový orchestr, který se sem (ač to zní neuvěřitelně) perfektně hodí a snad nikdy se neohraje. Také uslyšíte příjemný ženský hlas, který vás bude hrou provázet, nicméně ten vám po nějakém čase bude lézt na nervy a vsadím se, že po pár hodinách hry pokaždé, kdy uslyšíte další „Ups“ budete mít co dělat, abyste nevyhodili vaše PSP nebo Dualshock 3 z okna.
Zbývá snad už jen říci, že Echochrome rozdělí herní svět na další dva tábory. Jeden jej bude bezmezně zbožňovat a druhý ho bude nenávidět. Ať už ale budete patřit do kteréhokoliv z těchto táborů, určitě se vyplatí si Echochrom zahrát. Kdyby nebylo vysoké obtížnosti a onoho otravného „Ups“, byl by Echochrome jasnou koupí pro každého.