GAMEPLANET

Detaily jako drobná mimika, skutečně živé oči, pohyby rtů .. to vše dalo zrodu nevídanému zájmu o Heavy Rain, a tak se po celých pět let neustále diskutovalo a diskutovalo, jak že tato hra bude vyjímečná, jiná a okolik bude lepší než její předchůdce, rovněž od Quantic Dreams, Fahrenheit (Indigo Prophecy v USA). Hra vychází 27. 2 tento rok a my vám již dnes prozradíme, jak to nakonec vše dopadlo. Pohodlně se usaďte a připravte si deštníky - takovej slejvák jste ještě nezažili!

Celé policejní oddělení si láme hlavu nad stále se opakujícím případem – zmizí dítě a za týden ho naleznou bez jediného škrábance mrtvé s orchidejí na hrudi a origami jeřábem v ruce. Vrah jedná přesně, klidně a co hůř, nenechává za sebou ani jedinou známku stopy. Jediné co po sobě zanechává jsou nápovědy rodičům pohřešovaných dětí se zprávou, že mají jeden týden na to nalézt své dítě než napadá takové množství vody, které dítě zavřené v zamřížovaném výkopu utopí.

Na scénu tak přicházejí čtyři hlavní postavy, kterých se ve hře ujmete: Eathan (architekt), Madison (novinářka), Normand Jayden (FBI agent) a soukromé očko Shelby Scoot. Můžeme říci, že nejdůležitější postavu je Eathan, bývalý architekt, kterému jedno dítě zemřelo a druhé unesl záhadný Origami Killer. Příběhy jednotlivých postav se však vzájemně prolínají a doplňují, několikrát se tedy mezi sebou dokonce setkají, budou mít spolu určité vztahy atp. Hned v úvodu bych zmínil jednu menší výtku, která možná není ani tak úplně výtkou jako spíše poznámkou. Tato hra není úplně tak docela hra v pravém slova smyslu, tak jak je známe (jako např. Army of Two, Call of Duty apod.). Jednak má příběh rovnocenný lepšímu filmu a druhak ovládání odpovídá spíše konceptu interaktivního filmu, než hře. Což má za následek zaprvé naprosto dokonalé napětí při akčních scénách, na druhou stranu to omezuje svobodu a také vám hra nabízí naprosto otravné úkoly jako přebalování dítěte, připravování obědu svému synovi atd. !

Ihned po zapnutí vás překvapí poměrně líbivé menu, které naznačuje potenciál hry ve smyslu možnosti upgradování všelijakých vlastností Danteho. Bohužel, jak už to tak bývá, tento první dojem docela mylně vypovídá o skutečných kvalitách hry, a tak zhruba po několika málo odehraných hodinách pochopité, že vše je docela jinak. Vše, co se zdálo na počátku jako lákadlo a dobrý nápad, je nevyužito až opomenuto a včechno tak pak působí spíše dojmem, že autoři tyto naoko RPG prvky přidali jen jako jakési pozlátko majíc za cíl zastínit skutečnou podstatu Danteho pekla a sice, že je to prostá, tuctová rubačka vypůjčující první i poslední od svého mnohem vydařenějšího bratříčka God of War.

Co se týče příběhu, samozřejmě uděláte lépe když si přečtete původní Božskou komedii, ale pojďme se podívat jak je na tom herní interpretace. Dante po návratu z křížové výpravy zjišťuje, že jeho milá Beatrice je .. mrtvá. Ve zkratce se dá říci, že se upsala ďáblovi, a tak se hrdinný Dante pouští do její záchrany, ztrestat samotného Satana … Příběh je poměrně pěkně prezentován kreslenými statickými obrázky (opět stejně jako v případě GOW), díky kterým se dovídáme co Dante vyváděl za neřesti při své vojenské službě.

Herní systém je následující, ze zabitých nepřátel získáváte jakési tři druhy duší, které slouží jako určité platidlo, léčidlo či magická energie. Vedle toho jsou zde další dva druhy bodů pro rozvoj schopností. Určité druhy nepřátel lze zmasakrovat po splnění kontextové nápovědy a zde je skutečně o co stát a hravě se tak vyrovnává svému "vzoru". Když už jsem použil "vzor" bylo by vhodné zmínit, že je zde system karmy ne nepodobný tomu z Infamous, tedy buď nepřítele očistíte, či tzv. Ztrestáte. V menu si pak upgradujete schopnosti buď v kolonce "dobra" či "zla" a to na základě vašeho počínání si při soubojích. Hra obsahuje dokonce i něco na způsob jednoduchých hádanek, opět ale jaksi nedotažených. Navíc jsou ve hře velice nerovnoměrně rozmístěny, a tak působí spíše rušivě.



Teď se dostáváme k největší přednosti Heavy Rain, a to je příběh, lépe řečeno jeho podání a variabilita. Veškeré vaše konání má svůj následek, který se projevuje na příběhu a občas se jedná o naprosto markantní změny. Dokonce když zemřete tak hra pokračuje dál a příběh se podle toho odvíjí dále. Byl jsem velmi překvapen, když jsem hovořil s ostatními kolegy a dozvěděl se, že jejich příběh byl od poloviny jak z úplně jiné hry než jsem hrál já. Toto si dovolím tvrdit ještě žádná hra doposud nedokázala a možná právě proto si také budeme Heavy Rain ještě dlouho pamatovat, možná že bude dokonce považován jako průkopníka interaktivních filmů, uvidíme. Jak jsem zmínil již výše, podání příběhu je rovněž nevídané. Akční scény přímo neovládáte, místo toho mačkáte kontextová tlačítka, pokud se vám to nepovede buď zemřete, nebo přicházíte o dobrou šanci a na řadu přijde těžší varianta. Při akčních scénách budete cítit ještě větší napětí než při filmu, neboť hra se průběžně ukládá a vy už tak nemůžete nahrát stav kde jste udělali chybu. Navíc díky nepřímému ovládání mohli autoři scény vyšperkovat do nejmenších detailů a hlavně pohrát si s choreografií, která je vskutku úctyhodná a rovněž hodná kdejakého hollywoodského trháku.

Jistě jste rovněž zvědavi nakolik se povedlo audiovizuální zpracování. To je opravdu rozpačité, neboť jsou chvíle, kdy si říkáte, že to je naprosto obyčejné, téměř až připomínající PS2 hru Fahrenheit, ale někdy si zase myslíte, že vám vaší PS3 vyměnil někdo za PS4. Občas jsou textury tak neuvěřitelně detailní, jako kdyby se jednalo o hi-res fotky (a to dokonce i přes to, že hra jede pouze v rozlišení 1280x720p) někdy jsou ale textury máznuté, bez detailů nebo prostě ošklivé. Naštěstí většinou převládá pocit údivu co všechno PS3 po těch pěti letech dokáže. Například v jisté části hry, kdy jste v kůži detektiva Shelbyho a pátráte po podezřelém na kterého sedí popis Origami Killera, jste zasazeni do prostředí luxusní vily, obložené mramorovými deskami, spoustou (sjetých) lidí, smogem a hlasitou hudbou. Chvilku jsem myslel, že se jedná o příběhový film, který nemůžu ovládat, ale po chvilce kdy se nic nedělo jsem pochopil, že to filmeček není, a hru tedy mohu ovládat. Na scéně jsou desítky lidí a každá tvář vypadá tak originálně a živě, že je to až k nevíře.



Zvuková stránka je rovněž povedená, nicméně soundtrack se mi zdál spíše chudší a čekal jsem víc. Tím nechci říct, že by byl nepovedený, to rozhodně ne. Rozhodně se ale nemůže rovnat s nabitým, dokonale vybalancovaným soundtrackem k poslednímu Metal Gear Solid. Na ozvučení běžných úkonů jako je otevírání dveří, vyťukávání čísel na telefonu či klávesnici či okolní rušná dálnice je skutečně znát, že si autoři dali záležet.

Hru můžete pokořit za zhruba 12 hodin, nicméně abyste odhalili veškeré její konce a možnosti, troufám si tvrdit, že hrací doba se může blížit až ke stovce! Což už je srovnatelné s těmi největšími JRPG a jinými časožrouty. Celkově jsem se u Heavy Rain bavil, zažil napětí jako u žádné jiné hry, na postavách mi skutečně záleželo a zajímalo mě jak vše dopadne, navíc finální odhalení Origami Killera bylo pro mne šokující. Tato hra by neměla chybět ve sbírce žádnému majiteli PS3 či dospělejším hráčům žádající vážnější obsah nad kterým je možné se i zamyslet.