GAMEPLANET

Letos se v Plzni uskutečnil už osmnáctý ročník studentských slavností jara Majáles. Již od pondělí 23.4 se konala spousta akcí v rámci Studentských dní včetně party ve stylu Červeného trpaslíka či tradiční pivní štafety. Celý doprovodný program vyvrcholil ve čtvrtek 26.4. Velkou předmajálesovou party ve studentských klubech Ucho, Pivoňka, Bastila a Studna, kde byla první možnost oficiálního setkání s kandidáty na Krále Majáles 2007. Královský pátek zahájila ska skupina Eggnoise, která však hrála spíše náhodným kolemjdoucím, náměstí se teprve plnilo. Po představení první dvojice královských kandidátek vystoupila se svým zábavně lidovým unplugged programem plzeňská skupina Semtex. Náměstí se začalo plnit a lidové písničky se líbily dětem i bezdomovcům. Pak přišlo na řadu představení zbývající trojice královských kandidátů. Plzeňští LSD přišli jako první s „rakenrolem“ a lehce roztančili a rozskákali plzeňské náměstí. Krále v Plzni určoval lid hlasitostí své podpory. I přes slyšitelné rozdíly vykazoval malý decibelometr podobné hodnoty, nicméně volba byla platná. Poprvé byla zvolena Královna a stala se jí devatenáctiletá Yoshi. Kandidátskému páru Pánovi a Panně ze Země vycházejícího ptáka nepomohl ani příjezd na náměstí autobusem, ani rozhazování kondomů mezi lid. V kurzu LSD pokračovala i kapela Prohrála v kartách, která ale měla přece jen menší ohlas. V 8 hodin už byly první řady neprostupné a na pódium nastoupili ústečtí UDG. Hned při prvních skladbách bylo jasné, na koho ten večer lidi přišli. Kapela zahrála hodně věcí z nové desky, ale ta správná energie se uvolnila až při písničkách z té první. Bohužel se projevil slabší zvuk, ale i tak UDG ovládli náměstí. Pokud ještě někdo nebylo dostatečně zpocený a unavený, dorazila ho ska formace Fast Food Orchestra. Královský pátek skončil, krušná sobota měla přijít...

V sobotu v poledne vládlo v Plzni pěkné horko. Kromě hlavní scény byly připraveny i dvě vedlejší scény v horních částech amfiteátru, jedna patřila ZNC a jejím spřáteleným skupinám, druhá plzeňským klubovým kapelám. Návštěvníci se mohli zúčastnit pivních soutěží o slevenku na pivo, dovednostních soutěží o titul Majálesového Borce, či mohli uzavřít sňatek na 24 hodin. Kapela Nil na hlavní scéně začala oproti původnímu plánu deset minut před jednou hodinou. Výborná muzika a energický výkon zpěvačky Hanky ale ještě nikoho nevyhnal do horka před pódiem. Po Nilu zahrál nový plzeňský objev, pop-punkoví Mandrage. Ovšem Mandrage nemají s punkem moc společného... dle mého názoru nejslabší kapela hlavní scény. Nutno dodat, že při jejich vystoupení začali pod pódiem tančit první opilci. Jako poslední zahráli singl Kapky proti slzám, ke kterému existuje i videoklip. V pauze při přestavování aparatury se na pódiu ukázala Královna Majáles Yoshi. Pak už nastoupily Lety Mimo a atmosféra už trochu začala připomínat koncert. Došlo na Obrazovku a taky na věci z nejnovější desky Electra, například Kosmodisco nebo Frontman.

Prostor před pódiem se už začínal plnit, ale až před vystoupením Gaia Mesiah se kotel stal kotlem. Kapela začala hrát intro, rychlé cigárko zpěvačky Marky, a party v plzeňském amfiteátru mohla začít. Jako obvykle Marka pobíhala a skákala po celém velkém pódiu, v čemž ji omezovala pouze délka kabelu mikrofonu. Střídala jemné hlasové polohy až po metalový ryk, který by nezasvěcený divák mohl zaměnit s hlasovým modulátorem. Přišly skladby jako Black Bridge, Legulize Marihuana či titulní skladba nové desky, Alpha Female. Kapela ovšem vynechala své hity Maňana a Blueberry Day. Po Gaie se do předních řad začali tlačit příznivci ska. Na řadu totiž měla přijít plzeňská legenda Tleskač. Chlapci a dívka oděni v černobílém zahráli jak tradiční hity jako Báťa, tak i skladby z nové desky. Zejména dechová sekce předváděla se svými nástroji propracované taneční kreace a atmosféra pod pódiem byla opravdu výborná. Po poslední písničce Zelená Je Tráva přišel řada na trumf hlavní scény – se svými klávesami se dostavil Jaroslav Uhlíř. Studentstvu zahrál písně jejich dětství, zejména z pohádky Ať žijí duchové. Mistr se omlouval, že jeho vystoupení jsou především dětské programy, ale sklidil velký úspěch. Atmosféru dokázal naprosto změnit zařazením své asi nejlepší písně – Holubí dům. Po velkém skandování přidal ještě Ani k stáru – píseň ze soundtracku k filmu Vratné lahve, kterou podle svých slov poprvé na živo zahrál právě před plzeňským publikem. Pak už se nejstarší účinkující večera odebral do útrob lochotínského amfiteátru. Během Mistrova vystoupení, které probíhalo pouze s mikrofonem a klávesami, bylo dost času na přípravu aparatury kapely Wohnout. O to delší byla délka jejich zvukové zkoušky, za kterou dostali i „pochvalu“ od moderátora večera. Wohnouti měli jako jediní na svých kytarách zapojeny bezdrátové systémy a také si toho náležitě užívali. Zejména při kytarových sólech vybíhali k lidem na velké předpódium. Zahráli hlavně skladby z nové desky Polib si dědu a z Pedro se vrací. Nechyběl samozřejmě ani legendární hit Sejkonopí („Tuhle skladbu bych rád věnoval jistému druhu zemědělce.“). Došlo i na taneční vystoupení Dua Egon, skládající se z basáka Zemánka a bubeníka Fenka. Chlapci předvedli kovbojský taneček s koníčky a pistolkami. Na závěr si Wohnouti pozvali jako hostujícího kytaristu Jakuba Koháka, režiséra videoklipů, který předvedl dramatické kytarové sólo. Zvuková zkouška Vypsané Fixy svojí délkou předčila tu Wohnoutů, ale Fixa během ní zahrála píseň pod názvem Zvuková zkouška. Samotný koncert zahájili novou westernovou písní, která se snad objeví i na připravované nové desce. Pak už přišly na řadu tradiční vypalovačky Lunapark, 1982, Domácí Motokrosář, nebo divoká verze pomalé skladby Letní Tlení. Píseň Východoněmecká kapela věnoval zpěvák Márdi spřáteleným ZNC, kteří předtím dohráli na horní scéně. Při písničce Kostel – BioHazard – McDonald Márdi společně s celým amfiteátrem zpíval: „My máme všechno, co chcem, my máme dobrou náladu.“ Dovolím si říct, že zábava večera dosáhla vrcholu. Refrény, při kterých se skákalo jako o život, střídaly tiché psychedelické mezihry, při nichž by se dala atmosféra krájet. Fixa poslala všechnu svoji energii do lidí a ti jí to vrátili i s úroky. Festival je festival, a tak po písní San Piego s mnoha falešnými konci a hostujícím kytaristou Rodrigézem musela kapela přenechat pódium hanspaulským Tata Bojs. Ti nastoupili v tričkách s názvem své nové desky Kluci kde ste?, každý s jedním slovem a bubeník s obligátním otazníkem. Před sebe postavili bedny také s názvem alba, které svítily vždy, když hráli skladbu právě z této desky. Kapela si hraní náležitě užívala a svoje nadšení dokázala přenést i na publikum. Na závěr zařadili svůj superhit Attenion aux hommes (Pozor na muže), ve které jsou použity samply z komedií s Louisem de Fúnesem. Jako poslední zahrál svůj set jediný elektronický zástupce celého plzeňského Majálesu, a to Skyline. Charismatická zpěvačka Jitka i oba MCs využili skvělé nálady plzeňského publika a zdárně dokončili rozjetou party. Majáles 2007 se velice povedl, seznam účinkujících byl velice silný a počasí se vydařilo. Vytknout by se dal opět jen horší zvuk.

Komentář Tomáše Taubera:
Zatímco Honza si Majáles užil od začátku do konce, já musel pendlovat na současně probíhající Finále. Ze soboty se mi ovšem podařilo stihnout většinu ze ZNC scény, takže jsem byl popuzen doplnit Honzův článek o své dojmy. Už při pohledu na program této scény mě zaujalo políčko vyplněné otazníky v čase po Disharmonicích. Oním překvápkem se stala liberecká kapela Pech. Tito mladíci rozjeli celkem rytmickou muziku a pár lidí to přilákalo k posezení. Naprosto opačný zážitek přinesli In Public Ill, kdy se ukázalo správné punkové publikum. To však nečekalo na Bikini, na které pozbylo pár přihlížejících a většina lidu se odvalila na abnormálně populární Tleskače na hlavní scéně. Mezitím mě na malé scéně u altánku překvapilo uskupení Muerta Mente. Na malé scéně se pohybovali převážně regionální punkáči typu Siláž nebo Košutka Hills, přičemž zlatým hřebem večera bylo vystoupení Pod stolem k patnáctému výročí. Z placu, kde byli Muerta Mente, se ozýval převážně zvuk bubnů a dalších etno nástrojů. Nebyl jsem sám, koho to udivilo, a spolu s větším hloučkem lidí jsem chvíli sledoval pramen té nevídaně zvučné hudby. Poté jsem se musel odklidit a vrátil jsem se až na Znouzecnost, kteří si šli užít svou vlastní scénu. A taky že ano, počet lidí mnohonásobně překonal nepsanou kapacitu této malé scény a ucpal spojovací cestu s hlavním pódiem, kde dozníval Jarda Uhlíř, na něhož měli punks z horních scén pár úsměvných narážek. ZNC provokovali a vyhecovali mladé posluchačstvo, že se půda pod tlakem glád a steelů zbavila několika vrstev hlíny. To však nevadilo, ZNC připravili pěkný průřez, kdy z velké části opakovaly poslední věci z Ad Astry a Tvrdí kluci nepláčou. Zazněla samozřejmě i řada jiných songů, mě osobně překvapil Surrealismus, se kterým jsem se živě delší dobu nestřetnul. Jakožto patroni scény si mohli ZNC naoko přetáhnout a vrátit se, s čímž se lidé nesetkali u jiných kapel ani po hlasitém vzdychání a ronění slz. Přídavek představoval chybějící nesmrtelné klasiky Krysař a Hoří. Já se těšil ještě na Bastilu, ale i tak jsem se cítil blaze.

Takový pocit ze mě nicméně neplynul za celý Majáles. Ač se podle letáčku mělo jednat o ten „nejnadupanější co tu kdy byl“, jistou míru zklamání jsem u sebe zaznamenal. Především páteční část byla poněkud chudší a za zmínku z něj stáli leda tak Fast Food Orchestra. Ačkoliv pátek se nesl v duchu akce zdarma, pořád mu jaksi chyběl nějaký hlavní tahoun večera (pokud jste nepatřili mezi nadšené fanynky UDG). Druhou stinnou stranou se mi zdál poněkud monotónní program oproti pestrým Majálesům v Praze (z něho si brzy přečtete samostatný report), Brně a Ostravě. Spousta těch „pestrých věcí“ mi tady moc nechyběla, ovšem přeci jen tu místní posluchačstvo získalo menší výběr a Majáles byl předurčen užšímu okruhu lidí, a tak elektroničtí Skyline moc do programu nezapadali. Třetí smutná věc se přihodila naší fotografce, jíž nějaký „hodný člověk“ odcizil aparát, a proto jsme museli k článku použít cizí fotky. No, aspoň to počasí se tentokrát vyvedlo. Tak holt uvidíme, jak dopadne příští ročník a zda se konečně někdo ujme opravy dosluhujících prostorů Lochotínského amfiteátru...