GAMEPLANET

To se mi zas poštěstilo - mít takový klenot na disku. Při spuštění po mě úžasná protikopírovací ochrana Starforce dokonce v jednu chvíli chtěla CD key, přestože u hry žádný není. Ale nakonec jsem všechno úspěšně spustil.

Poznatek první - hra vypadá lépe, než jsem čekal, takže běží plynule na nejvyšší detaily i mně. Což znamená jen to, že grafickým pojetím neurazí.

Animace jednotek jsou vcelku ucházející, úroveň detailů už tak slavná není. Prostředí je vůbec všeobecně na detaily skoupé a nezajímavé a jako na potvoru je přes některé objekty špatně vidět dění na bojišti. To by mohla vyřešit kamera za předpokladu, že by její ovládání za něco stálo. Jakákoliv manipulace s ní se totiž projeví jako náhlé opožděné trhnutí, ať už s ní rotujete, zoomujete, nebo nakláníte pohled (což navíc můžete jen ve velmi omezené míře). Samotný interface potom splňuje všechny základní předpoklady dnešní realtimové strategie, ale za přehledný a líbivý bych ho označil jen těžko. Všechno je navíc okořeněno statistikami o kdejaké vlastnosti jednotek pro nadšené stratégy, mezi něž se přeci jen neřadím.

Samotná hra pak obsahuje tři kampaně a dvacet single-playerových misí, které vás provedou děním na východní frontě za druhé světové války. Postupně si zahrajete jak za Němce, tak za Rusy a pod vaše velení se dostane velké množství dobových jednotek, které si můžete prohlédnout i zvlášť v menu pod položkou Encyklopedie. Mise by měly věrně kopírovat historické reálie, což budu nápisu krabici s klidným srdcem věřit, protože o druhé světové vím jen to standardní minimum, a u předchozích dílů tomu tak prý bylo. Prostředí a úkoly jsou poměrně variabilní - bude se dobývat, ničit, obkličovat, bránit, prorážet nepřátelská obklíčení a vůbec si užijete poctivé válečné taškařice.

Umělá inteligence jednotek pak působí poněkud nevyrovnaně. Nepřátelské jednotky jsou docela dobře naskriptované a občas se jim povede i nějaký zajímavý kousek, ale u vlastních jednotek se bijí nějaké skripty pro navození věrohodnosti s jejich přirozenou tupostí. Ano, voják se dá na ústup, pokud stojí s puškou proti tanku. Jinak se ale o jednotky musíte až příliš starat: při rozkazu k útoku se za veselého "bum bum" vydají přímo k cíli, ignorujíc terén, či jakýkoliv pokus o formaci. Tanky dávají nepříteli na odiv své boční pancíře a i ti vojáci stejně umřou dřív, než utečou. Krom toho, že voják může utéct před tankem, může také narazit na velkou nepřátelskou sílu, natřít podpalubí nahnědo a zdrhnout z bojiště úplně. Naštěstí se mi po stisknutí mezerníku dostalo pro mě i jinak nepostradatelné aktivní pauzy, takže pokud jste zapálený stratég, který se rozhodl tuto hru dohrát, tak by to ani nemuselo bolet.

Domnívám se, že vypnutím nudného hudebního doprovodu a hraním s na pozadí spuštěným Winampem nemůžete příliš ztratit. Pokud přes hudbu ovšem uslyšíte v příslušném jazyce velmi pěkně namluvené hlášky jednotek, které působí docela mile. Alespoň dokud se neoposlouchají. (Asi jsem na tohle úchyl, ale ruština má svoje kouzlo. :)

Všechny texty byly distributorem přeloženy bez větších chyb do češtiny. Obsažen je i multiplayer pro 4 hráče a 10 k tomu uzpůsobených map. To ovšem uvádím jen pro úplnost. Upřímně - za tři stovky dneska koupíte i mnohem lepší a zábavnější strategie. Na poli těch válečných realistických ale nic moc kvalitního nevychází (ruku na srdce, na realismu a historické přesnosti se dnes opravdu vydělat nedá), takže pokud vám nějaká taková strategie chybí a máte je rádi, přičtěte si k závěrečnému hodnocení asi tak bod navíc. Ona je to v zásadě lehce nadprůměrná strategie určená pro specifický okruh příležitostných hráčů. Pokud se ale spíš než za příznivce druhé světové války považujete především za hráče obecného, opravdu raději šetřete na novou grafickou kartu - i ty tři stovky se nakonec můžou hodit. ;)

Tento produkt poskytla k testování společnost US - ACTION, s.r.o.