GAMEPLANET

Bližší kontakt s titulem X-Plane mě spolu s několik dalšími drobnostmi přiměl vhrnout se znovu do neprobádaných hlubin internetu s cílem najít nějaký realistický a komplexní vesmírný simulátor. Zpočátku se sice lov příliš nedařil a nejhodnotnějším objevem tak byl prastarý titul Shuttle od společnosti Virgin či o něco novější (přesto stejně nepoužitelný) produkt Microsoftu. Pokud pominu tyto „hříčky“, narazit se dalo nejvýše na nějaký ten lunární simulátor, ale to bylo asi tak vše…

Záblesk naděje mému srdci vysvitl v okamžiku, kdy jsem narazil na první 3D simulace naší sluneční soustavy. Od nich pak už stačilo jen pár krůčků (resp. kliků) k tomu, abych se doplazil i na prezentaci titulu Orbiter. Tento simulátor vesmírných letů je dost možná tím, nejpozoruhodnějším a nejpropracovanějším produktem, jaký jsem kdy na poli freewaru objevil. Nejedná se sice už dost možná ani tak o hru, ale tou koneckonců vlastně už v pravém smyslu nebyl ani X-Plane, takže kdo by se tím trápil.

Základní verze Orbiteru funguje asi tak, že do počítače vtlačíte naši kompletní sluneční soustavu a s tou si můžete pak dosytnosti blbnout podle chuti. Stačí si jen vybrat jeden z nabízených scénářů, které obsahují takřka vše od vypuštění první umělé sondy do vesmíru až po jakési futuristické lety na Mars a jste ve hře. Nebo jednoduše čapnete jakýkoli vámi milovaný stroj, vyberete místo startu a můžete se vyblbnout až do aleluja.

Sluší se podotknout, že autorem hry je jakýsi mistr světa, britský profesor s německým jménem, kapacita z nejuznávanějších a Orbiter je tedy zejména (podle slov odborníků) výborným trenažérem letů do vesmírů. Fyzikálně by měl tedy veškerý pohyb na monitoru přesně odpovídat realitě, čemuž se dá i po několika zkušenostech lehce uvěřit. Rovněž potěší, že hra není nijak zvlášť objemná a spustíte ji i na těch nejobvyklejších domácích strojích. A to považte, že simulujete v jednu chvíli stejně tak provoz ve vesmírném středisku na Floridě, jako třeba na Měsíci.

Hru je třeba nasosat po několika segmentech, ale v základní verzi postačí jen samotný engine a balík textur se standardním rozlišením. Pokud zatoužíte po hezčím zpracování, budete muset strávit stahováním o trochu delší čas; odměnou vám za to však budou odpovídající velice detailní planety i umělá vesmírná tělesa. Profesor Martin Schweiger si sice nelámal ani trochu hlavu s audio složkou hry, které totálně absentuje, ovšem to lehce napraví velmi povedený mod.

Naproti tomu si autor až překvapivě vyhrál s nejrůznějšími grafickými laskominami, což byste od nějakého fyzikálního suchara čekali asi jen stěží. A právě díky své přitažlivosti je Orbiter i přes svou relativní náročnost tak chytlavým a ojedinělým kouskem. Kennedyho vesmírné středisko je sice znázorněno spíše jen schématicky, ale o to lépe pak vyhlíží cokoli vzdálenějšího 300 kilometrům od matičky Země. A rozhodně ani vizuální zpracování jednotlivých raket a raketoplánů není nijak marné.

Každý start je pak učiněným zážitkem pro kohokoli, kdo alespoň jednou v životě zatoužil podívat se mezi hvězdy. Ať už vezmete do chapadel současný americký Atlantis či třeba třicet let starou ruskou hajtru, rozhodně si tuto část letu vychutnáte zdaleka nejintenzivněji. Ovšem i dále na vás čekají jen samé zajímavosti: přistání na Měsíci, práce s teleskopem, dokování na ISS atd. Totální extázi pak umocní ještě řada fandovských modifikací, které bezchybně zaplácnou všechny zbývající mezery.

Já osobně jsem si tak přímo smlsl na instalaci Runboatu ze seriálu Star Trek, evropské rakety Arian 5 či kompletním sovětském/ruském vesmírném programu, který zahrnuje snad úplně vše od výkopu Strelky & Bielky až po zapomenutou chloubu – raketoplán Buran (sněhová bouře, vánice). To vše pochopitelně v idylicky vymeteném prostředí komplexu Bajkonur.

Orbiter je hodně atypický produkt a taky moje recenzentská noční můra v jednom, jelikož popsat a vystihnout jeho kvality je bez vlastního „osahání“ produktu dost dobře nemožné. Hra je to však (ačkoli autor tvrdí, že nejde o hru:-)) vpravdě famózní a já jsem se u ní opravdu královsky pobavil. Vyžaduje sice, podobně jako X-Plane, jistou dávku úchylky pro letectví a kosmonautiku a rovněž trochu riskování, ovšem zatím jsem neviděl nikoho, kdo by jeho kouzlem nebyl alespoň příjemně překvapen.

Nebudu se tady dál rozepisovat, Orbiter by se mi stejně nepodařilo lépe přiblížit, tak jej jednoduše považujte za ojediněle volně dostupný trenažér vesmírných letů. Na celém systému se stále pracuje a už nyní se osobně těším na další jeho verzi, která má nabídnout např. plně virtuální kokpit a další podobné libůstky. Pro tentokrát bych vám tak jen závěrem vřele doporučil trochu toho nutného riskování...


Homepage - www.orbitersim.com
CZ Blog - http://blog.lide.cz/orbitersim
Orbital Mods - www.orbitmods.com