GAMEPLANET

Dnes a denně slýcháme z úst hráčů zoufalá zvolání po větší originalitě a nápaditosti tvůrci při vývoji chystaných her. A když se pak konečně nějaký ten vskutku revoluční a potencionálně zajímavý titul na trhu opravdu objeví, ne vždy žel bohu je mu věnována taková pozornost, jakou by si zajisté podobný vysněný projekt zasluhoval. Ostatně, pro příklady nemusíme chodit příliš hluboko do historie, stačí vzpomenout famózní ICO na PS2 nebo multiplatformní Beyond Good & Evil od geniálního Michela Ancela.

Když se na trhu objevilo Nintendo DS (a vlastně ještě dávno předtím v průběhu jeho vývoje), nikdo nepochovával o tom, že jeho unikátní ovládací schopnosti, přítomnost interního mikrofonu nebo třeba dlouho nevídaná implementace dvojice displejů může být více než solidním příslibem do budoucna, co se přísunu nových kvalitních a originálních her týče. Mnoho titulů tyto prorocké tužby již naplnilo a kupodivu si jejich tvůrci nemohli stěžovat ani na nedostatek hráčské pozornosti a přízně. Po svým způsobem velmi podobném pokusu v podobě „chirurgického simulátoru“ Trauma Center: Under The Knife, tak dnes dostáváme možnost vyzkoušet si i roli začínajícího advokáta, který je postupně postaven před problém vyřešení hned pětice soudních sporů a obhájení stejného počtu klientů.

Phoenix Wright: Ace Attorney je, pokud bychom se hru pokoušeli tradičně škatulkovat, nejpodobnější asi klasickým adventurám. Slovem „klasický“ v tomto případě míním skutečně to, co se za tímto pojmem skrývá; tedy hry ze zlatého fondu přelomu 80. a 90. let, které jsou dnes takřka historií. A ačkoli se ve Phoenix Wright: Ace Attorney nepotkáte ani s myškou a dokonce po vás tvůrci nebudou vyžadovat ani tradiční postupy k výrobě atomové pumy – „dej kočku do hrnce, připoj k němu baterku a polej vše javorovým sirupem“, titul na vás i přes značně svérázné japonské manga pojetí doslova dýchne atmosférou tradičního „point´en click” dobrodružství. Ještě na okraj, nežli si povíme něco bližšího o produktu samotném a jeho kvalitách, musím zmínit jeden důležitý detail. Jakkoli je pro nás Phoenix Wright hrou naprosto novou, jedná se ve skutečnosti o remake prvního dílu velmi uznávané interaktivní právnické trilogie, která si již hezkou řádku let klestí cestu v Japonsku na GBA. S příchodem DS se však poprvé tento titul dostává až k nám, navíc výrazně vylepšen nejen po stránce ovládání, ale zejména obohacen o celý jeden případ navíc, kterým původní hra nedisponovala. A právě tato poslední mega kauza patří k vrcholu celého vašeho počínání, neboť je přímo ušita na míru možnostem a ovládacím schopnostem současného přístroje.

Jak se to však celé hraje? I mně podobná otázka běžela hlavou, když jsem hru poprvé vsouval do slotu mého NDS. Inu, velmi příjemně a vše je mnohem jednodušší (tedy po stránce ovládání a konceptu), než by si byl člověk původně myslil. Až na čestnou výjimku prvního případu (který funguje jako jakýsi tutoriál a úvod do dění) se veškeré vaše počínaná ve hře a jejích jednotlivých kapitolách dělí na dvě části. Tou první je fáze vyšetřování a sbírání důkazů a ji pochopitelně doplňuje to hlavní a zásadní – samotná přelíčení u soudu. Nadto se celou hrou vine velmi příjemný a překvapivě kvalitní příběh, který inteligentně propojuje všechny epizody dohromady. Přitom se můžete spolehnout na to, že náročnost vašeho počínání se zvyšuje případ od případu. Jednotlivé kauzy jsou tak postupem času nejen stále obtížnější, ale prodlužuje se i čas nutný k jejich vyřešení. Zdaleka na všechny procesy tak zvládnete vyřešit během jediného stání a běžně se vám tedy stává, že je případ odročen a soudce vás vyzve k došetření událostí a dalšímu sběru důkazů, případně výslechu nových svědků.

Samotné přelíčení u soudu probíhá tak, že se za pomoci mírného nátlaku snažíte nalézt díry a nesrovnalosti ve výpovědích svědků, načež, jakmile je trošku rozhodíte a zpozorujete chybu, přichází čas k útoku, tedy předložení důkazu, kterým chcete v danou chvíli argumentovat. Jednotlivé výpovědi si přitom můžete, resp. musíte, nechávat zopakovat tolikrát a tak dlouho, dokud se nedoberete potřebného výsledku. Ovšem pozor, pokud předkládáte nesmyslný důkazní materiál nebo v nevhodnou chvíli, může se vám lehce stát, že soudce po pár chybných krocích uzavře případ ve váš neprospěch. Naštěstí se můžete vrátit k poslední uložené pozici, což však s sebou přirozeně nese i jistou dávku volnosti, kdy hráč není pod takovým tlakem, jaký by vás nutil o jednotlivých rozhodnutích a teoriích více přemýšlet. Přesto mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že ačkoli se to zprvu nezdá, chybu časem můžete udělat velice lehce, jelikož poslední případy jsou už skutečně komplikované a řádně zamotané.

Ve vašem počínání máte samozřejmě i poradce, který vás celou hrou provází a pokud si zrovna nevíte rady, většinou vás dokáže upozornit na nějaký detail či nesrovnalost, na kterou byste se měli zaměřit. Je velmi příjemné, že ačkoli je systém procesního řízení zcela logicky pro potřeby hry v jistých směrech výrazně zjednodušen nebo jinak poupraven, titul stále na svého majitele dokáže dýchnout poměrně slušnou autenticitou. Zklamáním je snad jen zabedněný soudce, jehož omezenost tak trochu kazí celkový dojem ze soudní pře. I přes evidentní nadsázku, je totiž nutnost vysvětlovat některá zcela zřejmá fakta až příliš ubíjející a monotónní. Celkově vzato má však Phoenix Wright: Ace Attorney naprosto skvělou a pohlcující atmosféru, která jistě osloví každého adventurně-pozitivního jedince. Během vyšetřování a přelíčení vás provází sice opakující se, ale příjemná hudba, která navíc ve vyhrocených situacích skvěle graduje a souzní s událostmi, manga styl jinak chudý na animace padne titulu jako ulitý a jednotlivé postavy i přes své afektované a (úmyslně) přemrštěné projevy emocí působí v rámci možností velmi živě a dodávají hře slušnou porci „realističnosti“.

Ačkoli ta pravá zábava vás čeká až u soudu, k zahození není ani první část, jež má k tradiční adventuře vůbec nejblíže. Ať už vyslýcháte svědky, podezřelé, vašeho mandanta nebo nalézáte důkazy a postupně odkrýváte nové a nové skutečnosti tu komplikujícího se a tu vyjasňujícího případu, vždy se budete skvěle bavit. Na stereotyp ve hře takřka nenarazíte a když už si myslíte, že vás tvůrci nedokáží ničím překvapit, přijde další pecka třebas v podobě snímání otisků prstů na místě činu. Jediným zásadním minusem titulu Phoenix Wright: Ace Attorney je tak jeho zřejmá a nutná linearita a z toho plynoucí nevelká životnost. Hru si bohužel víckrát jak jednou zahrají jen skuteční fajnšmekři, napodruhé vás totiž už nic nepřekvapí a příběhem projdete jako horký nůž máslem. Mírně zklamaný jsem byl rovněž z minimálního využití mikrofonu, které se toliko omezí na vykřikování dvou frází.

I přes jisté dílčí nedostatky, které lze však jen těžko obejít, jsem z titulu Phoenix Wright: Ace Attorney absolutně nadšen. Je mi jasné, že se podobná hra logicky nemůže stát světovým trhákem, ale ti, kdož si k ní najdou cestu, jistě nebudou litovat své investice. Pokud solidně ovládáte anglický (resp. volitelně i francouzský) jazyk, neumím si představit, jaká jiná překážka by se vám mohla postavit v cestě za vaší virtuální kariérou právnického esa. Gratuluji tvůrcům, jen více podobných revolučních projektů.

Tento produkt zapůjčila k testování společnost CONQUEST entertainment a.s.