GAMEPLANET

Po přečtení prvního odstavce jste si pravděpodobně řekli:
a) To by mohla být vážně zajímavá hra!
b) Basketbal je dobrej, vlkodlaci jsou dobří, roboti jsou skvělí a vesmír navrch? To bude pařba!
c) Proboha, co to zase vymysleli za mišmaš??
V následujících řádcích se dozvíte, která výpověď se nejvíce blíží pravdě.

„Feel the power of Shokrok Arena!!“ („Pociť sílu Shokrocké arény!!“)
Přesně toto je napsáno na krabičce od hry. Už po přečtení tohoto výroku jsem čekal, že nepůjde o žádné vážné nebo nějak výjimečné dílko, které se mezi budgetovými hrami občas najde. Nicméně jsem Shokrok úplně neodsoudil (to bych přece nebyl objektivní recenzent) a po krátké instalaci jsem ho spustil. První, co mě udivilo, bylo, že naběhl v okně. Také mě překvapila celkem chytlavá hudba hrající v menu. Ale muzika k hodnocení nestačí, tak jsem zajel do nastavení grafiky. Primárně bylo nastaveno 640x480 + windowed mode, kteréžto hodnoty mi nevyhovovaly. No, tak jsem si chtěl dát oblíbenou 1024x768, ale ejhle! Maximální rozlišení 960x600. Hm, tak alespoň tak a samozřejmě fullscreen mode. Potvrdit a… zpátky do Windows?? No ano, při každé změně rozlišení hra bez upozornění spadne.

Dobrá, pominu útrapy s měněním grafických možností, neviditelnými texty a podobně a jdeme přímo na hru. Protože nejde o žádný klasický žánr, pustil jsem si i začátečnický mač. Ten spočíval v následujícím: hra vychrlí tabulku s pravidly, ale jinak se jedná o normální zápas. Zábavné je, že během čtení pravidel není možné hru pozastavit (tlačítko „pause“ v in-game menu sice je, ale vždycky jsem ho viděl neaktivní, tudíž nepoužitelné). Hra tedy vesele běží, což vás trošku ruší od čtení, ale jako hardcore hráči si s tím poradíme, ne? Základním úkolem této futuristicko-vesmírné-vlkodlacké akce je dostat „shokroky“, neboli míče, do kamenných rukou trčících ze stěn arény ve tvaru osmičky. Shokroků je sedm a buď se volně povalují někde na hřišti, nebo jsou v kamenných rukou (dále jen koších :-)) soupeře. V prvním případě stačí přes shokrok pouze přejít, ve druhém si pro něj musíte pěkně vyskočit. Druhý případ je složitější, protože nestačí skočit přesně na míč, hra ještě vypočítá schopnost vašeho avatara chytat, ještě odečte minusové body za nepřesný skok a výšku (které si podle mě prostě vymýšlí) a podle toho merunu chytíte, nebo nastane výbuch a odletíte opodál. Proč balon odpuzuje shokrokisty explozemi, nevím. Asi je to futuristický „přirozený výběr“ hráčů hodných přežití či co.

Kdyby šlo pouze o to umístit míč do obruče, bylo by to moc jednoduché. Proto jsou celkem tři pozice, na kterých můžete být: Shoker, Defender a Destroyer. Shoker je ze všech nejrychlejší a jako jediný umí manipulovat se shokroky, takže jako jediný může dávat góly. Defender je naproti tomu bouchač, který brání Shokery. No a Destroyerovým hlavním úkolem je knokautovat nepřátele. Kromě různých pozic si vybíráte i rasu vašeho svěřence. Ta ovlivňuje zejména rychlost a sílu a také speciální schopnosti. Na výběr je ze šesti ras, jmenovitě jde o jakéhosi amerického fotbalistu s chrániči pobitými ostny, atletického Novosparťana, silného vlkodlaka, jakousi čarodějnici, robota-hromotluka a robota vypadajícího jako motorka. Zatímco Novosparťan je sportovec v pěkném brnění, slabší, co se síly týče, zato velice rychlý, vlkodlak je zase pomalá silná bestie.

Kromě speciálních schopností pro každou rasu, mezi které patří např. úder hokejkou, kopnutí (výbušného) fotbalového míče, rakety, vypuštění oleje, obláček kouře atd., je zde zákrok společný pro všechny Defendery a Destroyery: „throwdown“. Jedná se o nejpoužívanější útok, borec se přesune z polohy vertikální do polohy horizontální a doslova doletí nějakých deset metrů dopředu, srážejíce všechno v cestě. Je celkem zábava takhle klátit nepřátele na zem, protože pak zůstanou chviličku ležet na zemi, případně – pokud jim uberete i poslední zbyteček životní energie – jsou asi na 40 sekund v bezvědomí, což dost oslabí nepřátelský tým.

Doposud možná vypadala Shokrok Throwdown rozumně, ale to je jen tím, že jsem si nechal zápory na konec. Určitě největší hrůzou je grafika, která je... ehm... hrůzná. Zhruba bych ji přirovnal k Half-Life 1, který sice měl na svou dobu dobrou grafiku, ale to bylo před nějakými 8 lety, že. Textury jsou rozmazané, diváci na tribunách jsou jenom statická čmouha, jednotliví hráči vypadají o něco lepší, ale stále jak z roku 1999. Navíc, když přiběhnete ke stěně, tak koukáte do ní z druhé strany (známý to problém ze starších her)… Hardwarové nároky nejsou vysoké, ale je tu „vtipná“ věcička: na rychlém stroji běží Shokrok povětšinou normálně, avšak zcela náhodně občas také opravdu rychle, dokonce tak rychle, že normální jednominutové kolo uběhne asi za pět sekund. Jistě, staré dosovské hry to dělaly po upgradu počítače podobně, jenže aby dnešní hry nezvládaly sestavu silnější než optimální? Nevím, nevím. Také mě poněkud zaskočilo, že se mi nijak nepodařilo zprovoznit multiplayer (a přenastavování router portů podle návodu na oficiálních stránkách je dost složité), který bývá u podobných her o třídu zábavnější než singleplayer. Zápas se navíc většinou zvrhne v obyčejnou bitku mezi týmy a slaboučkým Shoker je pak pořád na zemi, tudíž nemůžete uhrát ani jeden bod. Mač je rozdělen na deset jednominutových kol a nedá se zkrátit (kromě výše zmíněného zrychlení, ale to je pak zase nehratelné), což je taky mínus, jednoduše protože těch deset minut přiblblého hraní dost nudí. Taková tříminutová rychlovka by podle mě postačila lépe, s tím však nic nenadělám. Ještě mám připomínku k některým vlastnostem, například zastrašení u Defendera. To způsobuje, že Shoker v oblasti vlivu zastrašení nemůže házet ani skákat, což je samo o sobě pitomost, ale nejroztomilejší mi přišla samotná animace k zastrašování prováděného zmíněným americkým fotbalistou. Začne poskakovat jako chovanec ústavu pro mentálně narušené, což představuje asi jakýsi bojový tanec pro nahnání strachu, ale výslednou emocí není ani tak strach, jako pobavení. Alespoň něco se zdá zábavné. Zbytek je velice nudný a omšelý, šílenou grafikou počínaje a nepohodlným ovládáním konče. Prvotní nápad nezněl zrovna špatně, nicméně technické zpracování, nuda a spousta chyb pohřbila Shokrok Throwdown někam do hlubin podprůměrných her a nespasí ho ani nízká cena.